Žblepty na téma týdne

Jsem takhle maličká, když…

4. září 2012 v 21:00 | Livien
V sedmi letech člověku připadá život naprosto jednoduchý a prostý. Žasne, co dokáží ti dospěláci ve všem vykutit za problémy, když se přitom řešení zdá úplně jasné. Bohužel tohle období netrvá zrovna dlouho a než se nadějete, jste dospělí. Najednou se s problémy potýkáte vy sami každý den a jsou komplikovanější a komplikovanější.

Čas se však nezastaví a bez slitování plyne dál. Je vám dvacet a pomalu zjišťujete, že velká část problémů ani není zapříčiněna vaší vinou, jako spíš okolím. Co tím myslím?

Jako máma v hlavní roli

25. srpna 2012 v 21:00 | Livien
Máte-li tu smůlu a jste dcerou, která má dva sourozence, z čehož je starší pohlaví mužského (to znamená, že "ty jsi tady holka, musíš to přece zvládat") a pohlaví ženské je mnohem mladší, dříve či později na vás padne ta tolik nevděčná role "zastupující matky".

To je totiž ona

25. srpna 2012 v 12:00 | Livien
Občas se stává, že je pro člověka nějaké téma důležitější než jiné. Pak přemýšlí a přemýšlí, jak nejlépe jej pojmout. Jak sdělit světu, aby pochopil, co má na srdci. Jedno takové téma je určitě maminka - asi nejdůležitější osoba našich životů. Milovaná či nenáviděná, obdivovaná i zavrhovaná.

Psí láska je neomezená - nebo taky ne!

12. srpna 2012 v 20:00 | Livien

Aneb jak láska psa k mé maličkosti skončila velmi záhy.

Měsíc červenec utekl jako voda a možná ještě rychleji. Řekla bych, že tomu tak bylo hlavně z důvodu samostatného hospodaření v domě během doby, co odjela celá rodinka na dovolenou. Toto své osiření jsem si totiž náramně užívala. Ne vždy se sice vedlo úplně bezchybně, ale já se pokoušela neztrácet úsměv a občas jsem se o nějaký ten peprnější zážitek podělila i zde. Jedno mi ovšem vrtat hlavou nepřestalo.

Všechny výhody mazlíka

11. srpna 2012 v 12:00 | Livien
Stejně jako záliby, tak i mazlíčky máme každý jiné. Neberte mě, prosím, moc vážně. :))

Volím lidskost!

1. srpna 2012 v 20:00 | Livien
Původně jsem měla v plánu přečíst si zadání tématu týdne, vzít tužku a pod vlivem prvních dojmů něco nakreslit. Původní plán, jak už tomu tak bývá, nevyšel. Začala jsem u toho totiž přemýšlet. Co je to genialita? Výjimečnost? Nadmíra inteligence? Osamělost?

Nepij, a po tom nepití nikdy nikomu nic neříkej!

3. července 2012 v 16:17 | Livien
...a tak zní dobrá rada.

Za hloupost se platí – poučme se z cestování!

21. června 2012 v 16:00 | Livien
Plácla sebou o sedačku a na krásných 42 a půl minuty usnula, než jí asi ten nejširší průvodčí, jakého si svět umí představit (a jakého ještě uličky mezi sedačkami rychlíku propustí dál) probudil nemilosrdným zatřesením se slovy:
"Slečno, máte jízdenku?"
Zmateně zašátrala po kapsách a vytáhla na půl odrbaný papírek, který spolkl půlku poslední výplaty. Holt cestování přes republiku na přijímačky se vyplatí.
Když ona kontrola jízdního dokladu zdárně proběhla, konečně si všimla, že během jejího spánku a nemilosrdného poslintávání na bradu přibyli na sedačce proti ní dva noví pasažéři. Oba pánové asi ve stejném věku jako ona byli probuzeni stejně nemilosrdně. Vzájemně se na sebe usmáli a netrvalo dlouho, než se všichni tři ponořili do slastného poklimbávání znovu.

Krása v průběhu věků

17. června 2012 v 19:49 | Livien
Žijeme v dnešním jednadvacátém století plném anorektických krásek, kostnatých křivek, husté hřívy s loknami a vystouplými lícními kostmi. Nejsou-li právě tyto atributy výrazné i u vás, nejspíše se další Miss World nestanete, ovšem nezoufejte! Existují stále modernější a vychytanější prográmky, které z vás (alespoň na počítači) onu vysněnou krásku vytvoří.

Náměstek Normál

7. června 2012 v 15:00 | Livien
Asi byste si měli dvakráte rozmyslet, kdy a za jakých okolností budete dětem vyprávět pohádky na dobrou noc.

Úplně normální začátek normálního dne

6. června 2012 v 15:46 | Livien
Byl to takový normální začátek úplně normálního dne v životě zcela normální holky.

Změna je život.

8. května 2012 v 16:11 | Livien
Je nutné si uvědomit, že pro novoty nemusí být vždy správné zavrhovat věci staré, které se do té doby osvědčily skvěle. Originalita? Ano! I zde ovšem platí všeho s mírou, a pokud není nalezena rovnováha mezi originálním a přirozeným, vždycky půjde jen o pózu.

(A6, olejové pastely, pastelky, fixy, tuš)

Jediné světlo mého života je světlo v ledničce.

22. dubna 2012 v 14:24 | Livien
Při letmém prohlédnutí článků na Téma týdne je až s podivem, kolik máme mezi sebou nadějných fyziků, geniálních biologů, mladých filosofů, vcelku jistých sebevrahů a romantických poetů. Ani náš starý fyzikář nemohl v nejšílenějších a nejodvážnějších snech doufat, že tolik lidí bude v jednom okamžiku tak nadšeno pro rychlost světla. Biologové jásají nad uvědoměním si, že světlo je vlastně nezbytnou podmínkou života na zemi a mladí filosofové si občas pletou pojmy s dojmy a světlo nazývají nadějí. Někteří zoufalci stále marně hledají světlo na konci tunelu, jenže osudná věta - Budiž světlo! - stále nepřichází. Romantické duše pak přinášejí novou a velice neotřelou myšlenku a to, že světlo je v podstatě opakem tmy!

Žila dívka...

7. dubna 2012 v 17:01 | Livien
Někteří by o ní řekli, že je krásná, jiní nikoli. Propadla kouzlu knih a slov. Shromažďovala texty, sbírala odhozené kousky novin, zastavovala se u reklam a přemýšlela nad sprostými i láskyplnými vzkazy vyrytými na lavičkách. Nedalo jí to a sama začala psát.
Takhle nějak nás to ve fyzice učili o zákonu akce a reakce, nebo ne?

Čas plynul a naší dívce začaly docházet věci, o kterých jiní neměli ani potuchy. Někteří však ano. Ti se pak zapsali do našich dějin jako děsivé či hrůzostrašné karikatury.

Dívka objevovala sílu a moc pronesených slov. Zjistila možnosti vyřknuté pomluvy ve správný čas. Pochopila dvojsmysly. Znala napůl pravdivá tvrzení. Viděla, jak se práva každého z nás na svobodu slova používala v praxi. Dívala se smutnýma očima i na to, jak tvrdě dokázali vůdci lidu slova potlačovat.

Čím více se přibližovala poznání, byla nešťastnější. Roztrhala všechna svá dílka, ukryla knihy a přestala slov používat. Bála se, protože tak mocné nástroje plné krásy a síly mohla jakákoli zlá duše pokroutit.

Naše dívka přestala mluvit i psát, ale začala kreslit. Kreslila sebe samu, květiny a ptáky, sluneční paprsky odrážející se na hladinách.
Protože právě takhle mohla se zárukou rozdávat krásu a lásku světu bez skrytého zla.

Jak se ničí iluze

24. března 2012 v 17:29 | Livien
Moje země je již od pondělí nové téma týdne a celou rubriku zaplňují články plné názorů, proč mám nebo nemám svou rodnou zemi ráda, či jak by vypadala má země vysněná. Původně jsem k takovému řešení chtěla sklouznout také, ale nakonec jsem svůj vztah k tomu našemu srdíčku Evropy, vyjádřila trochu jinak.

Jak se ničí iluze

"Tak, je to tady!" vtrhne jí do pokoje její nejlepší kamarád s nadšeným výrazem. Kate vyskočí od stolu a rozzáří se.
"Vidííš, já ti říkala, že tě některá vysoká škola určitě přijme," láskyplně ho obejme a zatočí se s ním dokola.
"Noo, to zrovna né víš. Já jsem už tak nějak dlouho postrádal veškerou naději a tak jsem rozeslal pár životopisů. Hlavně teda do zahraničí a jedna firma v Irsku se mi ozvala. No není to super? Můžu nastoupit za 14 dní!" chytí jí Patrik kolem pasu a z celé jeho postavy vyzařuje nepopsatelné štěstí. Kate se ovšem zarazí.
"Cože?" nechápavě zamrká a na čele se jí vytvoří znepokojená vráska.
"No za 14 dní nastupuju. Dokonce mi poskytnou i pracovní byt. Dneska jsem si byl zabukovat letenku," pustí Patrik Kate a spokojeně se jí svalí do postele a ruce si zkříží pod hlavou.
"To nemyslíš vážně, že ne?" Kate se posadí na okraj postele a čeká, kdy Patrik zakřičí něco jako: "To je jen vtip!" Bohužel se nic takového nekoná a Patrik jen nechápavě zamrká.
"Ale ano, děje se snad něco?"
"Vždyť přece nemůžeš jen tak odjet. Tak narychlo. A víš vlastně, co tam budeš dělat? Sotva jsme dostudovali. Copak to tu nemáš ani trochu rád?" Kate ze sebe začne chrlit jedno slovo za druhým bez valných souvislostí, než jí Patrik zarazí.
"Katy, ty to tady možná máš ráda, ale vždyť víš, že já to tvoje vlastenecké nadšení zrovna moc nesdílím," chlácholivě pronese a posadí se na posteli.
"Krom toho, hledají víc lidí, klidně bys tam mohla nastoupit se mnou," pousměje se.
"To snad nemyslíš vážně? Jednou jsme se narodili tady. Tohle je naše země, naše vlast a měli bychom se snažit, aby vzkvétala a byla lepší. To my jsme její budoucnost!"
 
 

Reklama