To, že vás někdo porodí, ještě neznamená, že vás musí milovat

To, že vás někdo porodí, ještě neznamená, že vás musí milovat! - doslov

1. dubna 2012 v 2:11 | Livien
Přímé pokračování článků:

Pár slov na závěr
Začínala jsem psát povídku a vznikla jakási zpověď.
Pamatuji si velice dobře na dobu a okolnosti, kdy jsem se pokusila napsat své první povídání. Ještě stále leží v počítači, nedokončené a bez děje. Tím dnem se ovšem probudilo jedno mé já, které v každé situaci hledá odpověď a útěchu v psaní.

Nežijeme, bohužel, v kouzelném světě Harryho Pottera. Nevlastníme tajemné myslánky, které trochu odlehčí naší hlavě. Proto mi zbývá už jen to psaní.

Začínala jsem psát s nadějí, že pochopím matčino chování a náš vztah. Chtěla jsem napsat příběh plný obvinění a smutku. Nestalo se. Zase a znovu zjišťuji, že mě můj článek přiblížil jen mně samé.

Nejsem žádný dáreček, to vím. Cesta každého z nás se skládá z větších či menších rozhodnutí, činů a skutků. Situace, která nastala u nás v rodině, je jen výsledek právě toho všeho.

Já i matka jsme natolik hrdé osobnosti, že nedokáže sklopit hlavu a říct: "Ano, mohu za to já." Obě neseme stejný díl zásluhy, a přesto stále jen hledáme vinu na té druhé. Trvá to už natolik dlouho, že je s podivem, jak dlouho tento vztah vlastně vydržel.

I přes to všechno děkuji! Nebyla bych to já, právě tato šíleně ztřeštěná osoba, nebýt toho všeho. Nebýt možnosti prožít svůj vlastní život po svém.
Konec

To, že vás někdo porodí, ještě neznamená, že vás musí milovat! - část čtvrtá

1. dubna 2012 v 2:07 | Livien
Přímé pokračování článků:

Začala škola. Snažila jsem se a matka přestala s tou žádostí naléhat, alespoň prozatím. Jenže to byl poslední maturitní ročník. Těžší, než jsem čekala a doma byli opět pohoršení. Nebyla jsem tak dokonalá jako bratr. Známky jsem vždycky měla lepší, ale ty termíny….nikdy jsem nestíhala plnit je včas a to rodilo problémy.

"Achjo, vůbec se tam netěším," řekla Ly potichu. Byla načesaná, v moc hezkých plesových šatech. Dnes byl její maturitní ples a vypadalo, že se na něj těší i její rodina. Teda jen matka, její přítel, bratr, sestra a děda. Nikdo víc do ní nepatřil. Ona ovšem měla strach. Tolik věcí se mohlo pokazit. A pokazilo…

To, že vás někdo porodí, ještě neznamená, že vás musí milovat! - část třetí

28. března 2012 v 22:01 | Livien
Přímé pokračování článků:

Nyní už to bude pomalu pět let, co s námi matky přítel žije. Dokonce jsme koupili dům a přestěhovali se z malého panelákového bytečku. Máme velikou zahradu, psa a jednoho rána si mě našlo malé zatoulané kotě a trvale se usídlilo v mojí posteli. Kdo by tehdy tušil, že události naberou takový obrat?

Čas plynul. Těžko říct, co se během všech těch dní odehrálo. Občas menší či větší neshody, kdoví. Paměť je vrtkavá dáma. Čas se překulil a nastaly letní prázdniny roku 2011. Z malého zakomplexovaného stvoření jsem se konečně stala já. Můžu zcela upřímně říct, že to byl velmi dlouhý proces a neříkám, že závěr byl takový, jaký lidé očekávají od romantického filmu s mnoha tragickými momenty. Všechny události již dávno uplynulé mě poznamenaly, často velmi neblaze. Stal se ze mě namyšlený egocentrik, perfekcionista, depresivní sklony také nepopřu a občas vyvádím šílenosti nad šílenosti. Nikdy bych ovšem svou povahu neměnila. Co se ovšem nenávratně změnilo, byl můj vztah k lidem. Začala jsem se mstít.

To, že vás někdo porodí, ještě neznamená, že vás musí milovat! - část druhá

22. března 2012 v 20:58 | Livien
Přímé pokračování článku:

Co mě vedlo k takovému rozhodnutí? Spousta věcí, které nemám sílu ani odvahu ve svém vyprávění uvádět. Život s naším otcem byl nelidský. Vždycky jsem si myslela, že špatní lidé vznikají až poté, co něco špatného prožijí. Jenže můj otec byl privilegovaným rozmazleným dítkem, které nikdy nic nemuselo, a jeho život by mnozí nazvali rájem. Nevím, proč byl takový, jaký byl.

Odešla jsem ten chladný den s bratrem, matkou a naší malou sestřičkou do holého bytu bez zařízení. Stihli jsme si vzít jen pár osobních věcí, které nám přepravili přátelé. Začal nový život. Lepší. Kupodivu mě od matky oddaloval ještě víc.

To, že vás někdo porodí, ještě neznamená, že vás musí milovat! - část první

18. března 2012 v 11:16 | Livien
Zavádím novou rubriku, a tak by asi bylo od věci ji trochu uvést. Na všech svých předchozích stránkách jsem měla vyprávění o maličké Ly. Z malé Ly se už ovšem stala Ly veliká a i její vyprávění a náhled na předchozí události se poněkud změnil.
Když jsem psala toto vyprávění, měla to být jednorázovka jako každá jiná. Jenže jsem do ní opět začala vkádat své vlastní myšlenky a postřehy a počet stránek stále rostl. Rozhodla jsem se tedy povídku nakouskovat, aby se našla alespoň jedna jediná duše, která třeba někdy dočte vyprávění od prvního písmenka až po to poslední. :)
 
 

Reklama