Recenze

Christopher Paolini: Inheritance

23. června 2012 v 20:00 | Livien
Poslední díl Odkazu dračích jezdců jistě neunikl žádnému fantasy nadšenci a o to spíš nikomu, kdo na celé této sáze vyrůstal tak jako já. Mohlo by se proto zdát zcela nesmyslné psát článek na knihu, kterou velká část populace zná nebo jí četla. Jenže právě výše zmíněný důvod mi nedá a musím tak stejně učinit. Pojmu to dnes ovšem poněkud jinak.

Inheritance se stal pomyslnou tečkou za mým dětstvím. Dětstvím, které je sice pryč už nějaký ten pátek, ale existují drobnosti (jako právě v tomto případě) připomínající ty dny, kdy tomu tak ještě nebylo.

Markus Zusak: Zlodějka knih

10. května 2012 v 10:39 | Livien
Přišly velikonoční prázdniny a já zatoužila přečíst ji pro změnu úplně něco jiného než texty do školy a tak jsem si Zlodějku knih půjčila prostě jen tak za odměnu.
Položila jsem jí v knihovně na pult a první slova slečny knihovnice byla: "Vůbec mě to nezaujalo." Jen jsem se pousmála, protože jakmile mi tohle někdo řekne, moje chuť přečíst si daný text vystoupá do mnohem větších výšin, než když dílko vychválí. A já zklamaná nebyla.

Rok prvního vydání: 2009
Počet stran: 528
Nakladatelství: Argo
Hlavní postavy: Liesel Memingerová

Markus Zusak je australský spisovatel, který má na svém kontě již pět velmi úspěšných knih, z nichž mu ovšem Zlodějka knih získala největší věhlas a stala se světovým bestselerem. (Do češtiny jsou zatím přeloženy pouze dvě z nich a to Posel a Zlodějka knih.) V roce 2002 získal za svou knihu Posel mimo jiné cenu The Children's Book Council of Australia a v roce 2007 Německou cenu za literaturu pro mládež.
Oba jeho rodiče jsou původem z Německa a právě z jejich vzpomínek čerpal největší zdroj inspirace.

Citace: "Já vím, co se stane, a teď to víte i vy. Ale ty peripetie, které nás k tomu dovedou, ty mě zlobí, matou, zajímají a ohromují."
Zlodějka knih

Jak jsem vyhrála Pohádky pro kulíšky

28. dubna 2012 v 12:49 | Livien
Pohádky jsou lék. Lék pro toho, kdo jim naslouchá, i pro toho, kdo je čte nebo vypráví. Pohádky ve svých příbězích uchovávají tajemství lidských citů. Když pohádka skončí, srdce a duše se probouzejí z okouzlení. To okouzlení, ta očistná léčivá lázeň navrací duši ztracenou sílu a srdci lásku.
Renata Štulcová, spisovatelka http://rafaelovaskola.blog.cz/,
kulíškům věnovala jednu pohádku

Když jsem včera dorazila domů, ležel na stole malý balíček. Matně jsem tušila, co by v něm ve skutečnosti mohlo být, ale v posledních dnech mi chodí pošta téměř každý den, takže se má domněnka utvrdila až ve chvíli, kdy mi do rukou sklouzla malá knížka pohádek. Nikdy by mě nenapadlo, že se stanu jedním z jejích vlastníků. Čítala jsem o samotném projektu na mnoha stránkách a přišel mi krásný, občas jsem přispěla nějakým článkem do Tématu týdne, občas něco nakreslila a dostala se do výběru. Jak mě překvapilo, když jsem své jméno viděla mezi výherci knížky a to za tak obyčejný článek: Život není jen černá a bílá. I tak byla má radost obrovská. Inspirovala mě do dalšího psaní a tvoření.

William Styron: Viditelná temnota (Memoáry šílenství)

14. dubna 2012 v 0:17 | Livien
Profesor literárního semináře se na mě zamyšleně podíval přes obroučky a doporučil mi právě tuhle knížku. Proč? Netuším. Přelouskala jsem těch pouhých 70 stránek několikrát a důvod mi uniká. Samozřejmě jde o zajímavý kousek, hlavně co se Styronova života týče, ale…ale.
Pokud mi tím mělo být něco sděleno, zůstává moje hlava smutně zabedněná.

Rok prvního vydání: 1993
Počet stran: 70
Nakladatelství: Svoboda - Libertas

William Styron byl významný americký spisovatel, který se do povědomí lidí zapsal zejména románem Sophiina volba. Přesto byl oceněn Pulitzerovou cenou již v roce 1968 za knihu Doznání Nata Turneta, kterou jsem ještě osobně neměla možnost zhodnotit.
Za celý život napsal William Styron pouze čtyři velké romány, které však již nikdy nezůstanou zapomenuty, protože se staly velmi významnými počiny literárního světa.

Citace: "The good writing of any age has always been the product of someone's neurosis."
William Styron

Eva Tvrdá: Hravé příběhy

25. března 2012 v 13:54 | Livien
Podle svého až neobvykle pevného rozhodnutí jsem v knihovně začala pátrat po našich novodobých autorech. V podstatě namátkou jsem listovala knihami bez konkrétnějšího cíle, až mi padla do ruky malinká knížečka s názvem Hravé povídky. Ani nevím, proč jsem si jí nakonec půjčila. Povídky zrovna dvakrát nevyhledávám a už vůbec by mě nenapadlo, že mě něco dokáže tak zaujmout, strhnout a v závěru velmi nadchnout.

Rok prvního vydání: 2008
Počet stran: 106
Nakladatelství: Littera Silesia

Eva Tvrdá, česká autorka narozená v roce 1963, žije a tvoří v opavském Slezku. Za její první významnější počin, kterým vstoupila do podvědomí širšího okruhu lidí, je považováno vydání knihy Dědictví o novodobé historii Hlučínska. Mezi její prvotiny ovšem patří také menší dílka jako Dálka, Pohádka o červené kostce či Neuvěřitelná dobrodružství panáčků z tvého pokojíčku.


Citace: "Kdybych chtěla být slavná, psala bych docela jiné příběhy."
Eva Tvrdá

Pavel Baroch: V moci proudu

11. března 2012 v 9:31 | Livien
Vždycky jsem se považovala za knihomolku toho největšího kalibru. Toto přesvědčení ovšem s postupem přibývajících let stále více a více polevuje a v jádru své vlastní osobnosti vím, že nemám právo se takto označovat. Během svého života jsem napsala již mnoho a mnoho slov o knihách, recenzí i článků, a najednou jsem dostala ve škole ke zpracování jakoukoli českou knihu z několika posledních pár let a netušila jsem, kterou si vybrat. Netušila, protože moje znalost novodobé české literatury byla opravdu velice mizivá.

Tolik se ve škole i ve vlastních životech zaměřujeme na veliké osobnosti minulosti, hvězdy již dávno zapadlé, jejichž jas už nejspíše nikdy nepoleví, že úplně pomíjíme ty, které vychází nyní. U jejichž zrodu můžeme stát a sledovat jej, a které jsou součástí naší vlastní vlasti. Vybrala jsem si proto knihu V moci proudu, ale ve svém jádru jsem už tehdy věděla, že toto své prázdné místo ve znalostech budu muset velmi brzy zaplnit.

John Irving: Pravidla moštárny

30. prosince 2011 v 10:50 | Livien
Jonh Irving je americký spisovatel a držitel Oscara za scénář ke stejnojmennému filmu Pravidla moštárny. Přednášel také jako univerzitní profesor anglickou literaturu 19. století. Většího ohlasu se mu dostalo až po napsání jeho čtvrté knihy Svět podle Garpa, která ho tím vynesla na žebříčku úspěšných amerických spisovatelů. Nyní má na svém kontě již patnáct románů.

Rok prvního vydání: 1985 (1. vydání v ČR 1994)
Počet stran: 624
Nakladatelství: Odeon
Hlavní postavy: Homer Wells, Wilbur Larch, Candy,Wally Worthington

Citace: "Když chce člověk vyprávět věrohodný příběh, musí mít dobře promyšlené detaily."
John Irving

Již poněkolikáté se snažím stručně a výstižně popsat děj Pravidel moštárny. Marně. Na více jak šesti stovkách stran se odvíjí příběh několika generací a mně připadá, že nemám právo se o nic takového ani pokoušet, protože tím nenávratně poničím hodnotu celé knihy. Dovídáme se, proč talentovaný doktor Wilbur Larch zůstává na celý život v malém městečku St. Cloud's. Začínáme chápat jeho odkaz lidstvu. Jsme u toho, když se malý Homer poprvé podívá na svět, stejně jako u všech jeho adoptivních rodičů. Vidíme cestu, ve které dospěl k rozhodnutí zůstat i nadále v sirotčinci, ale i jeho obrovskou touhu ho opustit.
Celá kniha obsahuje tolik nádherných momentů, že mé bídné pokusy o psaní končí neúspěchem.

S Pravidly moštárny se mi po dlouhé době dostalo do rukou také pochopení. Pochopení, proč jsem vždycky měla ráda knihy. Jde o příběh, kde se sice nevyskytuje žádná velká akce, žádné zvláštní vzrušení, ale děj plyne tak uklidňujícím způsobem dál jako sám život.

Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

30. července 2011 v 14:12 | Livien
Arnošt Lustig byl český židovský spisovatel a publicista velmi známý i ve světě. Jeho knihy se nejčastěji zaměřují na holocaust, protože sám autor byl poslán do Terezína a dalších koncentračních táborů. Zázrakem se mu v dubnu 1945 podařilo uprchnout a až do konce války se ukrýval.


Rok prvního vydání: 1964
Počet stran: 159
Nakladatelství: Nakladatelství Andrej Šťastný
Hlavní postavy: Kateřina Horovitzová, Bedřich Brenske, Herman Cohen

Citace: "V kartách je to jako v lágru: objevíš, že se tě štěstí i neštěstí nemůžou držet od začátku do konce. Když člověk vydrží hrát, nemůže mu padat jenom špatná karta. Někdy se karta obrátí a dostaneš všechno zpátky. Nebo víc. Vyhraješ. Máš příště."
Arnošt Lustig

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je jímavý příběh o tragickém osudu židovské dívky a skupiny dvaceti židovských obchodníků. Těsně před sehnáním této knihy jsem kdesi četla něčí názor, který tvrdil, že po přečtení už člověk nikdy nebude takový, jaký byl před ním. Nemůžu s těmi slovy nesouhlasit.

Arnošt Lustig nám na pouhých 150 stránkách vytváří jednoduchou formou tísnivý příběh plný napětí a nejistoty. Jsme ve vlaku s celou skupinou a věříme (nebo spíš jen doufáme?), že tolik podezřelé a necitelné podmínky přeci jen budou mít nějaký smysl a celá skupina vyvázne. Bohužel marně. S postupujícím příběhem ztrácíme naději a snažíme se pomalu otevřít jistému konci. Jediná nejistota je, jakou asi přijde formou.

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je úchvatné a zároveň strašné dílko. Svou sílu má nejen díky zpracování, které je pro Lustiga vlastní, ale i z důvodu, že je celý příběh inspirován skutečnými událostmi z roku 1943.

William Styron: Sophiina volba

29. září 2010 v 10:57 | Livien
William Styron byl významný americký spisovatel a Sophiina volba patří mezi jeho nejproslulejší knihy. Jde o kompozičně velice složitý psychologický román s autobiografickými prvky.


Rok prvního vydání: 1979
Počet stran: 700
Nakladatelství: Knižní klub
Hlavní postavy: Stingo, Nathan Landau, Sophie Zawitowska, Morris Fink


Citace: "A great book should leave you with many experiences, and slightly exhausted. You should live several lives while reading it."
William Styron

Sophiinu volbu jsem dočetla v červenci tohoto roku na doporučení jedné mé spolucestující ve vlaku. Názory, které jsem na tuto knihu slyšela již předtím, byly značně protichůdné a nestejnorodé, přesto nadšení v očích již výše zmíněné slečny mi nedalo a vyrazila jsem do místní knihovny tři krát tři metry shánět tuto knihu. Zdárně.
Co si budeme vykládat? Při prvních sto stránkách jsem souhlasila s každým žalozpěvem a každým negativním názorem. Nedokázala jsem pochopit, co mou spolucestující tolik fascinovalo na mladém Stingovi neuspokojeném životem stejně jako sexem, ve kterém autor zobrazuje sám sebe.
Teď s odstupem času a dočtení můžu jen všem budoucím a nadcházejícím čtenářům doporučit - louskejte dál! Louskejte dál a vydržte, přinejmenším do chvíle, než dojde k prvnímu setkání Sophie a Nathana se Stingem. Příběh, který se před vámi začne rozevírat v rovině reálné, budoucí, ale i v hluboké minulosti nepatří sice mezi nejlehčí četbu, ale pohltí vás natolik, že nedokážete přestat číst do chvíle, než se vaše oči unaví a samy zavřou.
Styron nastiňuje mnoho myšlenek a nezodpovězených otázek. Porovnává hrůzy dějící se v Evropě v době druhé světové války a slastnou leč smutnou nevědomostí Američanů. Poukazuje na rasismus toho nejhoršího druhu v Evropě i v Americe a nutí čtenáře zamýšlet se nad historickými událostmi a zjišťovat si víc. Odkrývá hrůzná fakta a historii, která se týká nás všech i o tolik let později.

Ano. Chvála, chvála, chvála. Miluji hluboké a smyslné knihy a v tom Sophiina volba splnila má očekávání a ještě je dalekosáhle předčila. Mohu jen doporučit.
 
 

Reklama