na Blog.cz

Konečně jsem se odhodlala k vložení druhé části povídky Půlnoční. Bez přečtení té asi nemá cenu pokračovat v tomto článku dál.

Trvalo mi to dlouho. Nejprve proto, že se jedné duši pokračování nelíbilo. Poté proto, že jsem byla na vážkách já. Maličká Ly byla na všech blozích ideálem mravnosti a spravedlnosti. Chtěla jít příkladem, chtěla přinášet útěchu a zamyšlení, jenže život jí změnil. Život je těžký i tak, aniž by ještě přitápěla pod kotlem a najednou jsem si nebyla jistá, jestli nechat žit vzpomínku na malé dobromyslné stvoření a nebo světu představit pokřivenou zrůdičku. Byla jsem udolána, ale nevím, jestli mám v psaní pokračovat dál a nevytvořit raději začátek jiný. Jiný příběh plný naděje, o to však méně reálný. Kdoví.

Ať jsem začala působit kdekoli, vyprávění maličké Ly byla vcelku oblíbená. Ly byla romantickou duší dnešní doby a věřila, že její iluze, sny, touhy a předsevzetí nemůže nikdy nikdo zkazit. Jenže zkazil.

Z mladé slečny plné ideálů se stal člověk, který najednou ne a ne najít správnou cestu…a vlastně jí hledá dodnes.

Jenže tak jako přišla její proměna, odcizily jsme se samy sobě navzájem tak, že bylo najednou velice těžké poskytovat její příběhy ostatním. Přesto se o to dnes opět trochu pokusím. Zda zdárně, to netuším.