Pár tahů

Taková lehce pohádková nálada - ilustrace

30. června 2014 v 7:01 | Livien
V článku Demokratická hospůdka jsem se zmínila o své semestrální návštěvě kurzu tvůrčího psaní. Zmínila jsem se také o svém poměrně silném zklamání a završila to ne moc zdařilými veršíky, které se tak staly veskrze "osobitým" řešením jednoho ze zadaných úkolů.

Na úvodní hodině kurzu nám byl rozdán jakýsi prototext informující o prastaré hospodě, v níž má údajně strašit. Právě on se měl stát zdrojem inspirace a také naším hlavním východiskem během psaní. Nápadům se samozřejmě meze vůbec nekladly, ale nějaký ten motiv musel být přejat ze zadaného textu.

V průběhu kurzu jsme si takto prošli tvorbou básně (právě má Demokratická hospůdka - demokratická hlavně co do rytmu a verše), pokoušeli jsme se o romantickou povídku, ze které mi pro změnu vzniklo poměrně ironické dílko Bořek Bohuslav - blázen?, stali jsme se dramatiky (joo, a se svým dramatem se rozhodně chlubit nebudu), dělali jsme interview nebo sbírali poslední zbytky humoru a skládali vtip. S každým zadaným žánrem souvisel teoretický úsek, ve kterém došlo k jeho přiblížení a mnozí z nás se snažili v paměti vypátrat nějaká ta slavná dílka z literární historie. Poté přicházela část praktická ála prezentace vlastní tvorby a následný komentář lektora.

Jakožto infantilního infantila mě rozhodně nejvíce bavilo psaní pohádky, kterou vám velmi ráda představím během příštího týdne. Dnes přicházím s něčím poněkud jiným, a to s ilustrací, která vznikala souběžně s textem.

Uzavřená

17. září 2013 v 18:01 | Livien
Říká se, že veškeré výtvarné a tvůrčí činnosti se mohou stát jistou formou autoterapie. Proč by to nemohla být pravda. Copak o nás volba barev, styl psaní, literární útvar, použitá technika či vybrané téma něco nevypovídá? V poslední době mi v životě něco schází, nevím, co by to mohlo být, a už vůbec nevím, jak se to dozvědět. Právě z tohoto důvodu jsem včera opět po dlouhé době vzala do ruky pastelky a pokusila se něco vyjádřit. Vznikla jen drobná malůvka. K vnitřnímu rozuzlení mě neposunula ani o palec blíž, ale o mém psychickém rozpoložení vypovídá dost.

Zlatá rána

2. září 2012 v 13:00 | Livien
Posledních pár dní pracuji na jedné soutěžní povídce. Netuším, jestli je dobrá či nikoli, protože se vyvíjí úplně jinak, než bylo původně v plánu. Myšlenky se tak nahrubo držím, ale ve všem jiném jsem se dokázala zdárně odchýlit. Asi proto to psaní zatím probíhá stylem - napsala/smazala.

Nemůžu jí sem ještě nějakou dobu vložit. Přinejmenším do doby, než bude vyhodnocení. Pro ukázku si však malý úryvek neodpustím.

Tužka nebo program?

21. srpna 2012 v 14:34 | Livien
V poslední době si stále více hraju s Photoshopem a Photofiltrem. Je tomu tak hlavně z důvodu, že dělám hodně grafických věcí pro svou zploditelku ohledně prvního pořádaného městského plesu. Nikdy by mě nenapadlo, že takovým osobitým způsobem jim propadnu i já. Velmi dlouhou dobu mi totiž nešlo do hlavy, proč se v dnešní době tolik lidí uchyluje ke kresbě v počítači, místo aby jednoduše popadli tužku a pastelky.

Díky za barvičky

9. srpna 2012 v 19:00 | Livien
Včerejší den mě opět přesvědčil, jak je na světě díky barvičkám krásně, vesele. Vytáhla jsem zase jednou barevné tuše a jen tak si čmárala. Celý den jsem totiž strávila nad výrobou návrhů plakátů na náš první městský ples a potřebovala jsem si při obyčejném čmárání utřídit myšlenky. (Jinak - až zase někdy kývnu na to, že někomu něco ze své dobré vůle zadarmo udělám a druhý den se mi to vrátí s poznámkami, co je nutné předělat, takže další hodiny práce, tak mě radši někdo kopněte. :D)

Tak či tak mě během té nenáročné činnosti upoutala jedna věc, kterou naprosto přesně reflektují následující dva obrázky.

Houbařina je přetěžká věc, aneb můj kreslený atlas hub

4. srpna 2012 v 22:09 | Livien
Slunce ještě tolik nepálilo, když jsme se sestrou plny nadšení opět vyrazily do lesa. Od chvíle, co se naši rozvedli jsem na houbách nebyla a tak ve mně mravenčilo příjemné nadšení. Skoro jako za starých časů, honilo se mi hlavou. Jenže tehdy jsme sestřičku ještě nosili na zádech.
Obě jsme se pustily do hledání houbových kloboučků a čas utíkal bez slitování vpřed.

O pár hodin později si sestra sedla trucovitě na pařez a odmítala jít dál.
"No taak, přeci to nevzdáme ne?" zkusila jsem to.
"Nevzdáme co? Vždyť jsme zatím našly jenom jednu suchou babku," zabručela nakvašeně ségruša a já si sedla vedle ní.
"Náhodou, zapomněla jsi ještě na těch pár prašivek," snažila jsem se pokračovat optimisticky.
"Ha, ha, fakt vtipný," nedala se rozptýlit a já s ní musela tak či tak souhlasit. Asi jsme si měly vzít o dost větší svačinu. :D

Poztrácená písmenka

29. července 2012 v 16:48 | Livien
Nějak se nemůžu zbavit vzpomínky na to, když v první třídě byl náš největší problém, pokud se pomíchala vystříhaná písmenka. Kdepak jen jsou ty časy.

Kdo by nežehlil rád!

27. července 2012 v 8:06 | Livien
Matně si uvědomila, že na ní celou dobu někdo hovoří. Zvedla tedy hlavu a zmateně se rozhlédla.
"Můžeš vyndat tu pastelku z pusy, když s tebou mluvím?" otázala se ostře černovlasá žena a Liv se poněkud zarazila.
"Ehm, nojo, jasně," zlozvyku kousat během malování pastelku nebo tužku, zatímco její ruka pokračovala známým způsobem v kreslení se nikdy nedokázala zbavit.
"Každopádně jsem se tě ptala, zda sis všimla toho obrovského koše s nevyžehleným prádlem?" pokračovala ostře černovlasá žena.
"Hele, asi mi to neuvěříš, ale poté, co jsem musela násilím postrkovat dveře, aby ty koše odsunuly a následně se vysypaly po celé chodbě, jsem si toho vážně, leč jsem se tomu snažila vyhnout, všimla," pronesla líně Liv a znovu se pustila do kreslení.
"A co s tím hodláš udělat?" černovalasá žena debatu rozhodně nehodlala ukončit stejně rychle.
"Postrčím to stranou od dveří, aby to nepřekáželo?" zeptá se s nadějí Liv, ale v tu chvíli nastane hrobové ticho.
Kdyby se ticho mohlo plížit, rozhodně byste způsob dopravy tohoto ticha plížením nenazvali. Padlo na celé okolí s tak mrazivou tíhou, že by se i děda mráz měl co učit.
"Nojo, vždyť už jdu," zamrumlala Liv a zvedla se od stolu.

Studijní kresby

23. července 2012 v 12:00 | Livien
Málokdy jsou studijní kresby obrazy, které máte při prvním poledu obrovskou chuť pověsit někam nad krb v obývacím pokoji. (U mých studijních kreseb se tento pocit rozhodně nedostavil nikdy.)
Velikou jejich výhodou ovšem bývá, že si vybíráte různé zvláštní předměty, jejichž struktura, povrch a stíny jsou pro vás nějakým způsobem výzvou a při jejichž kresbě se tak mnohem více přibližujete materiálu, kterým tvoříte. Zjišťujete jeho možnosti, jeho klady a zápory, učíte se vidět stíny.

Koktejl párty

18. července 2012 v 10:30 | Livien
Došla jsem ke zjištění, že dítětem zůstanu již napořád. Jak? Zcela jednoduše.

Když se v soutěži Za barem objevilo zadání nakreslit omalovánku, venku tak pršelo, já měla stažený nový film a stále nemůžu pořádně chodit, strávila jsem další hodinu tím, že jsem si jí i vybarvila. :D
Jak já bych bez mrknutí oka prodala deset svých let a znovu se vrátila do dětství. Nic mi v něm nechybělo. :D

Tak jako houby po dešti...

25. června 2012 v 22:27 | Livien
...množí se i bordel v mém pokoji. (A hlavě?)

Přísahala bych, že zcela samovolně!

Velikost: A4
Technika: kresba - tužka, pastelky

Studijní kresba - džíny

22. června 2012 v 17:00 | Livien
Člověk si nikdy nemá brát své nejlepší kalhoty, když jde do boje za svobodu a pravdu.
Henrik Ibsen

Zjistila jsem, že studijních kresbiček mám veskrze dost málo. Což bych asi měla začít pomalu měnit, abych aspoň jednou v životě nakreslila slušný portét, aniž by z toho vzniklo nějaké psychopatické individuum. Ano, čtete správně. Když jsem se snažila o svůj první portrét v životě, stál mi předlohou jakýsi sympatický starý dědeček. Stačila hodila a z dědečka se stal oslizlý úchyl. Do teď se na to raději snažím moc nedívat, když se prohrabuju malůvkama.
Druhý portrét byla jakási hrozně hezká a něžná herečka. Po pár hodinách práce jsem ztvárnila děvu s nenávistnou jiskrou v očích. Člověk by se skoro bál zůstat s ní o samotě v pokoji, aby ho nezavraždila.Tím ovšem má portrétová kariéra skončila.

Jak se zrodí myšlenky

19. června 2012 v 10:55 | Livien
Každá myšlenka je výjimkou z pravidla nemyslet!
Paul Valéry

Myšlení je krásná, neodhadnutelná, mnohdy nebezpečná věc. A přesto je to hlavní tahoun našich životů. Při kresbě této maličké abstrakce nebylo cílem "něco" nakreslit, vlastně jsem neměla v plánu dělat cokoli. Jen jsem přemýšlela. Ovšem stále častěji přemýšlím s tužkou v ruce a takhle to dopadá.

Sny jako balonky

13. června 2012 v 16:06 | Livien
Nejbláhovější sny dávaly lidem odjakživa největší sílu.
Jan Procházka

Velikost: A5
Technika: kresba - pastelky, černý fix

Jenže co dělat dál, když jsou všechny vaše sny splněné?
Nové se hledají sakra těžko...

Noční nebe - malůvka

11. června 2012 v 16:37 | Livien
Ironií zůstává, že mě k další infantilní malůvce inspirovala má malůvka poslední a to: Ze života hmyzu. Vlastně ani nevím, proč nenakreslím něco pořádného. V poslední době ovšem vyhledávám pohádky (ano, ano, vážně už jsem nějaký ten pátek plnoletá a za chvíli budu plnoletá i v Americe) a odráží se to ve všem, co dělám - v hudbě, v kresbě, ve filmech na spaní. No škoda mluvit.

Velkou roli na tom hraje i fakt, že pomaturitní stresy se přeměnily na stresy přijímačkové, takže na nějaká vážnější témata bude prostě nálada zase až déle. A do té doby...
 
 

Reklama