Pár tahů

Ze života hmyzu

5. června 2012 v 13:14 | Livien
Mám lehce infantilní náladu. Přišla hned poté, kdy jsem se pokoušela nakreslit svůj první portrét v životě. Jelikož však dopadl naprosto šíleně, potřebovala jsem si trošku zlepšit náladu jednou ze svých dalších malůvek. Inspirovala jsem se obrázkem na internetu. Přidala bych jeho zdroj, jenže v půlce práce se mi přestal líbit a začala jsem to dělat víc po svém a jednoduše ho vypla. No kdoví, kdepak mu je konec.

Dost už povídání a obrázek je tu. Přimhuřte oči, nejde o veledílo, ale jen o malůvku. :)

Snad tohle není můj styl...

29. května 2012 v 16:53 | Livien
Od velmi raného věku mě naši nutili věnovat se nejrůznějším zájmům a aktivitám, a tudíž nepodlehnout tolik milovanému nicnedělání a válení se v knížkách. Chodila jsem do umělecké školy, hrála na dvě flétny a kytaru, zkusila jsem gymnastiku, ale ze všeho nejdéle mi vydržela výtvarná dílna a hodiny kreslení, se kterými jsem skončila asi minulý rok. (Pravda, pravda - v závěru jsem tam chodila spíš jen kvůli té paní učitelce, ale i to se počítá a třináct let je třináct let.)

Vždycky, když jsem u nějakého slavného dílka pronesla něco ve stylu: "Jee, takhle bych chtěla umět kreslit." Ukončila paní učitelka debatu slovy, že až přijde čas, najdu svou vlastní techniku, která mi bude sedět a můj "rukopis" se ustálí. Ano - říkám rukopis, protože nejde jen o vaše písmo, ale veškeré pozůstatky činností s tužkou a vodovkami (popřípadě dalším milionem různých uměleckých potřeb).

Jak šel čas, zkusila jsem mnohé a přece. Nikdy jsem nevydržela u ničeho zrovna dlouho a ono učení, co dělá mistra, se nekonalo. Rozhodně ne ve výtvarné sféře. Ovšem dříve nebo později vždycky po pastelkách, fixách či pastelech sáhnu a pak vznikají malá pětiminutová dílka.

Říkám dílka, ale dá se to tak vůbec nazvat? Podívejte se sami…

Zasněnýma očima

15. května 2012 v 19:51 | Livien
Opět vložím malou malůvku, která vznikla při mých typicky nervních stavech během učení. Než tak učiním, chtěla bych moc poděkovat všem za jejich milá slova podpory ohledně maturity. Dnes přišly do školy výsledky didaktických testů.
Český jazyk mám za 1 a pozooor (teď by byla na místě nejlépe nějaká famfára nebo tak něco) z německého jazyka mám 2. Nečekala jsem ani jednu tu známku. Češtinu jsem odhadovala na dvojku a němčinu? Škoda mluvit, doufala jsem aspoň ve čtyřku a tohle mě naprosto vykolejilo. Samozřejmě jsem šťastná. Didaktický test z jazyka tvoří 50% výsledné známky, takže i kdybych dostala následně dvě čtyřky, je mi to jednoo. :D
Bohužel slohové práce ještě opravené nejsou, ale těch se snad nemusím tak bát. :)
Teď už jen ústní a mám to zdárně za sebou. (Teda doufám, že zdárně. :)) Už se na ten pomaturitní čas šíleně těším.
A konečně ten slíbený obrázek:

Kočka Šklíba

1. května 2012 v 17:02 | Livien
Zítra mě čeká písemná část státní maturity z češtiny. Snažím se na to nemyslet, a proto jsem si zase čmárala (nee, že by to vůbec nezabralo :D). Netuším, proč jsem nervózní, ale jsem. Každopádně opět jde o pouhu malůvku na úrovni základní školy. Vytáhla jsem tuše, takže původně je to barevné. Vypadalo to ovšem ještě jako větší kýč, takže jsem to pak hodila do téhle (blíže neidentifikovatelné) barvy, abych se za to styděla zase o maličko méně.
Původně jsem na prvního máje měla připravený článek úplně jiný, ale je na něm třeba ještě dosti úprav, takže házím jen malůvku.

Když se život zdá moc těžký...

20. dubna 2012 v 19:10 | Livien
Melancholie označuje v dnes běžném užití duševní stav zádumčivosti či trudnomyslnosti a nečinnosti, zpravidla bez zřejmého přímého podnětu.
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Melancholie [online].

Nebyla jsem si jistá, jak přesně začít svůj dnešní příspěvek. Teta Wiki ovšem opět nezklamala a přispěchala s citací a téměř přesnou radou. Opět jsem vzala do ruky pastelky a začala si čmárat. Již delší dobu jsem totiž v hlavě měla jasný obraz. Zahlédla jsem ho někde na internetu, netuším kde ani kdy. Pár let to už ovšem bude. Ležela na něm dívka, nejspíše s prostřelenou hlavou, ve velmi pestrých šatech a na pozadí se stahovala pouze mračna nastávající bouře.

Snová dívka - taková malá skica

14. dubna 2012 v 16:01 | Livien
Jsem jen zdání?
Tušení?
Či snad doopravdy existuji?

V poslední době bych si furt jen čmárala a čmárala. Ani tentokrát nejde o nijak zvlášť propracované dílko, spíš jen dvacetiminutou skicu, když jsem si potřebovala odpočinout od práce a zase chvilku vypnout všechny své myšlenkové pochody.

Snová dívka je kresbička na okraji zmuchlané stránky. Skener to opět poněkud zmršil a šíleně to přeostřil, takže moc nevynikne to, jak je to ve skutečnosti jemné a něžné, což je trochu škoda. Bohužel nepostihl ani pěknou hrbolatou strukturu papíru. Ale abych si jen nestěžovala - vypadá to líp než z foťáku, to zase joo. :D

Lapač snů - kresba

8. dubna 2012 v 12:35 | Livien
Přiznám se, že původně šlo jen o další z mnoha čmáranic ve chvíli učení. (Nebo spíš místo chvíle učení, abych byla přesnější.) Pak mi do pokoje vešla sestra a vrhla se ke stolu s nadšením a slovy: "Jééé, lapač snů!" Pač a protože mě samotnou nenapadlo nic origninálnějšího, lapač snů už to zůstal. :) Asi stárnu a ztrácím inspiraci či co. Smutné...:D
Takže tu je:

Kosatčí rodinka

31. března 2012 v 10:45 | Livien
Našla jsem v počítači obrázek, který je kreslený už velmi velmi dávno. Jeho kvalita není nic moc, protože není scanovaný, ale jen vyfocený foťákem, což ho připravilo o hodně vcelku pěkných stínů. Publikovala jsem ho už na mnoha místech a hrách, proto by mi bylo hloupé ho jen tak zničeho nic přidat i sem. Vyzkoušela jsem si na něm alespoň různé možnosti úprav a...no dobře, prostě jsem si jen hrála. A opět místo učení. :D Takže tu je:

Pavoučí příšerka

30. března 2012 v 18:45 | Livien
Někdy si říkám, že kdybych všechen ten čas, kdy tvořím a čmárám jen samé hlouposti a drobnosti věnovala něčemu pořádnému, vzniklo by veledílo a na svět by možná přišel nový Rembrandt, van Gogh či snad Picasso v ženském podání.

Jenže já jsem já, takže nikdy nic pořádného nepřidám a furt to budou jen ty malůvky. Proč? Protože když tak sedím nad maturitními okruhy z němčiny a říkám si, že pokud jsem já ta nová generace, tak svět spěje k zániku, udělám si v takovou chvíli obvykle pár minut sladkého a slastného nicnedělání, beru do ruky něco, co píše a vytvořím něco, čehož neexistence by svět až zase tolik neochudila. :D

Tak tomu bylo i nyní. Popadla jsem pero a tuš a vznikl tvoreček, který absolutně vystihl moje zoufalství nad neschopností docílit němčiny a ne jen eehmovaného chrochtání. Moje malá pavoučí příšerka teď visí na nástěnce a kouká na mě těma chápavýma očkama s výrazem: "Vím, jak ti je."

A kdo by řekl, že je mi pak vždycky o trochu líp? :D
Livien
 
 

Reklama