Motám se v kuchyni

Absolutně dokonalý perník!

3. července 2014 v 8:01 | Livien
Pokud jste neumořitelnými milovníky perníku, vánočních i velikonočních perníčků a perníková vůně vás pomalu přivádí do extáze tak jako mě, rozhodně vyzkoušejte tento recept!

Po dlouhý čas jsem prozkoumávala a testovala různé recepty na perníky, které byly více či méně zdařilé, ale všechny měly jedno společné - chyběla jim ta maličká tečka k dokonalosti. Dle mého názoru právě onu tečku má tento recept, od jehož objevení už nedělám žádný jiný. Důvod je jednoduchý - nemusíte se bát tuhé, suché a nestravitelné podrážky. Naopak - čeká vás záležitost nadýchaná jako obláček.

Budu zcela upřímná. Jen málokdy mě nějaký recept nadchne natolik, abych pěla dokonce tříodstavcové ódy jako teď, jenže nemůžu jinak. Skutečně úžasná chuť, doplněná úžasnou vůní, je totiž ještě obohacená neskutečně rychlou a jednoduchou přípravou, ke které vám stačí jen velká mísa, hrnek a lžíce. Avšak už konec řečí a šup sem s receptem. :)

Super rychlý jahodový koláč

20. června 2014 v 18:01 | Livien
...dobře, dobře - přiznávám, že "hrnečku vař" říct nestačí, ale i tak!

Jste-li zapřísáhlými milovníky kynutých ovocných koláčů, asi si zde na své nepřijdete. Na druhou stranu, pokud potřebujete v půl dvanácté večer upéct něco hodně rychlého na ráno k snídani, popřípadě v kuchyni teprve začínáte, nebo ještě na třetí straně nemáte skoro nic v ledničce, pak je tento moučník určený přímo pro vás.


Návraty mohou být sladké, avšak nikoli tak jako mlsání

26. července 2013 v 11:35 | Livien
Kdo by jen uvěřil, že ten čas tak rychle letí. Já tedy rozhodně ne. První měsíc prázdnin je pomalu za mnou, ale nejde jen o něj. Za mnou je také první rok vysoké, první rok bydlení mimo domov, ztracené jsou chvíle volna a já chodím na dvě brigády, ztracená je ona proslulá bezstarostnost...

Někdo má narozeniny...

7. září 2012 v 17:00 | Livien
…a já to bohužel nejsem. V úterý oslaví můj nejmilovanější bratr ze všech bratrů (rozumějte jediný) dvacáté páté narozeniny (stařec) a já se rozhodla upéct mu dortík. Protože je však přes týden brášula v práci a domů jezdí jen na víkendy, měli jsme to oslavit už zítra. (Bývala bych to byla oslavila s rodinkou, nebýt povolání na poslední chvíli do práce - pro mě to bude historicky první den a zrovna padl takto nevhodně.) Konec však řečí, tady je mé malé téměř půldenní dílko.

Zákuskujeme...

29. srpna 2012 v 19:30 | Livien
Poté, co moje historicky první sekaná dopadla nevalně, jsem si potřebovala zase trochu osladit den. (Koho by napadlo, že se může roztéct během pečení po celém plechu? :D Mě taky ne, ale může. ;))

Také nemáte rádi polívčičky?

27. srpna 2012 v 8:00 | Livien
Podařilo se mi bravurním způsobem pokazit žaludek (ačkoli vůbec netuším čím), takže se mi už několikátým dnem dosti nepříjemně ozývá v podobně jakýchsi bolestivých kopanců a pocitu, jako by ho někdo držel v ruce a mačkal. (Na tento popis svých zdravotních potíží jsem náležitě hrdá. :D Ovšem - také se vám zdá, že jakmile někdo začne svoje bolístky a neduhy vyprávět, hrozně se v tom vyžívá? Řeknete, že vás bolí hlava a druhá strana začne od drobností až po celkové zhodnocení svého zdravotního stavu. A ve vlaku neposlouchám takřka nic jiného. :D)

Domácí (mini)sušenky

26. srpna 2012 v 8:00 | Livien
Správně by to však mělo znít domácí "podle receptu prý mini" sušenky. V poslední době mají všichni okolo mé maličkosti jakousi mlsavou a tak mě napadlo zkusit poprvé v životě upéct domácí sušenky. Jednak proto, že by se krásně vyjímaly na talířku v obývacím pokoji, ale také pro takové to věčné uždibování něčeho. Začala jsem pátrat po zajímavých receptech a vzhledem k lásce mé sestry k čokoládě a kakau jsem si vybrala sušenky z ovesných vloček s kousky čokolády (na obrázku to byly jakési malé hrudky s kusy čokolády, jaké obvykle vídáte v amerických filmech).

Krásami italské kuchyně

22. srpna 2012 v 18:00 | Livien
Možná je to k nevíře, ale pochoutky italské kuchyně jsou nejen mezi nejoblíbenějšími, ale také mezi nejrozšířenějšími na celém světě. Italské těstoviny, saláty, zmrzliny a pizzy spolu s vínem jsou pochoutkami, které zná pomalu každý z nás, a mnohdy jim dáme mnohem raději přednost před našimi typicky českými knedlíky.
Budete-li si chtít jednou za čas udělat takový menší italský den, rozhodně neprohloupíte. Ovšem jak začít?

Jahodové žížaluchy

22. srpna 2012 v 14:18 | Livien
Počasí je potvora a udělalo mi velmi ráznou čáru přes moje dnešní plány. Dlouho jsem netruchlila a zase se s chutí pustila do jedněch z posledních úkolů soutěže Za barem II. Ačkoli mám cenu už dávno vybranou, svoje infantilní sklony nedokážu potlačit a tak mě ty úkoly neskutečně baví.

Ke studijní morálce

17. srpna 2012 v 19:02 | Livien
Vzhledem k tomu, že jsem student každým coulem (někdy i o prázdninách), moc dobře vím, jaká je učení vyčerpávající záležitost, kdy se člověk následně s velikou chutí pustí do nějaké té sváči.

Šmoulování u pečení

14. srpna 2012 v 13:00 | Livien
Naše poslední domácí pečení dopadlo od pohledu trošičku jedovatě. Musím však podotknout, že ačkoli byla chuť dokonalá, už ta barva prostě člověka více či méně odrazuje. :D Při onom šmoulování vznikla tedy jakási smetanová poleva, která zdobila povrch kulatého ostružinového koláče a stala se i doplňkem ke koláči kynutému.

Otázka chuti

12. srpna 2012 v 14:00 | Livien
Zeptáte-li se současně několika lidí, jaké je jejich oblíbené jídlo. Odpovědi budou patrně velmi odlišné. Jako nejsou dva lidé stejní, liší se i jejich chuťové vnímání. (Obzvláště u nás, kterým byly všechny chuťové buňky zabity již v raném dětství vlivem záliby rodinky v silně kořeněných jídlech.)

Někdy se mi zdá, že jako přijde každému vhod jiné oblečení k různým příležitostem, tak si lidé volí jinak i své svačiny na různé výlety. Nikdy nezapomenu, když jsme se jako rodinka poprvé rozhodli jet k moři autem a to s přáteli, se kterými se známe celý život, a naše mladší pokolení společně vyrůstalo, následně chodilo do školky a nakonec skončilo na podobných školách. Po vydatných přípravách jsme konečně vyrazili a cesta plynula docela příjemně. Nastal čas na "oběd" a auta zastavila na odpočívadle uprostřed Rakouska. Naše rodinka vytáhla domácí koláč, nějakou tu promazanou housku a spoustu ovoce. Druhá rodinka obsadila celý jeden stůl. Vyndali umělohmotné kalíšky, rozlila se všem bílá káva, doprostřed se usadil obrovský pekáč s dušeným králíkem a celá rodina se sesedla okolo onoho pekáče a pustila se do jídla. V tu chvíli mi zcela nezakrytě spadla pusa a já nevěděla, zda se smát nebo obdivovat. Mě by to rozhodně nenapadlo. :D

Pečení bez pečení

8. srpna 2012 v 12:00 | Livien
Typický tvarohový dortík bez pečení s piškoty a ovocem známe nejspíš všichni. Nenáročná a přesto naprosto výborná věc, která je oblíbená téměř v každé domácnosti. Další výhodou je, že ačkoli jde o stále stejný princip, piškoty lze obměňovat různými typy sušenek, jahody střídat borůvkami či broskvemi nebo nakonec všechny piškoty lehce prolít rumem. Existuje nepřeberné množství možností, jak onen nepečený dortík obměnit a získat opět výjimečně chutnou dobrotu.

Sladkosti dnešní doby

7. srpna 2012 v 16:53 | Livien
Kde se vzaly úplné počátky naší záliby v mlsání, nikdo neví. Jedno je však jisté. Již od pradávných časů lidské pokolení pociťovalo až podivnou slabost pro sladké od zralých plodů, bobulí po plástve medu lesních včel. Jedna z teorií praví, že sladké s velkým obsahem cukru dodávalo lidem v nepříznivých životních podmínkách potřebnou energii, díky které dokázali vydržet dlouhé a kruté zimy, období sucha či naopak dešťů.

Postupem času vlivem stále modernějších a vychytanějších technologií však sladké přestávalo být "jen" sladké a bylo obohaceno o přemíru umělých sladidel a chemických látek, které se chtě nechtě projevily obrovským nárůstem procenta obézních lidí, protože tolik oblíbené sladkosti a dortíky už neobsahovaly čistě přírodní cukry, ale dochucovadla a takovou přemíru "energie", kterou jsme v dnešním sedavém a dopravním světě nedokázali spálit.

Hlavní chod dne? Gumomedvídková pomazánka

6. srpna 2012 v 10:18 | Livien
"Jen se usaďte, vážení, a uvolněte si opasky! Dnes zažijete nezapomenutelný kulinářský zážitek našeho ještě méně zapomenutelného kuchaře!"

Kdybych bývala měla nějakou malou restauraci či jídelnu, myslím, že by tam provolávali něco podobného. Včerejší úkol soutěže Za barem II byl totiž rozhodně zážitek. Hrát si na pejska a kočičku, jak vařili dort, totiž nemusí být nutně taková legrace, když vám do party chybí ten pejsek. :D
Musím ovšem podotknout, že jsem v závěru nebyla až tak zděšená a nakonec i mile překvapená. Hurá tedy servírovat ony slavné včerejší pokusy.
 
 

Reklama