Motám se v kuchyni

Jako za babičky

9. července 2012 v 12:19 | Livien
"Babičko, je mi nějak smutno," přiběhla malá prostovlasá dívenka ke staré paní a ta jí něžně usadila za stůl. Ačkoli jí z očí vystřikovala všechna ta láska k pravnoučeti, postavila před ní talíř plný bramborových placek, nalila krajáč mléka a pravila velmi přísně:
"Tak si dej placku a potom mi pomůžeš nakrmit zvířata. Ono tě to při pořádné práci rychle přejde."

Když jsem byla malá, velmi často jsme jezdívali k prababičce. Je pravda, že záhy poté, co jsem si ze života konečně začala uchovávat nějaké vzpomínky, umřela. Ačkoli mi nezůstalo moc věcí, které by prababičku připomínaly, určité obrazy už se mi uložily do hlavy natrvalo a to - velká zelená kamna za kterýma jsme sedávali, jak upekla obrovské tvarohové buchty a postavila je přede mě na stůl, jak spolu krmíme kozy (ale tuhle vzpomínku mám nejspíš z jisté uchované fotky) a pak - její bramborové placky.

Rajčatoidní kutění

6. července 2012 v 18:28 | Livien
Chtě nechtě musím přiznat, že dnes mladší zplozenec našich rodičů překonal na plné čáře. Nějak jsme se stále nemohly dohodnout, co se stane naším finálním výtvorem pro dnešní zadání, proto došlo k rozdělení původně společného kutění a já i moje ségruška jsme se pustily vlastní cestou.
Výsledek?

Jak jsme doma poprvé "koktejlovali"

5. července 2012 v 17:33 | Livien
"Dělééj, honem, foť," vykřikne sestra ve snaze mě popohnat.
"Jee, se snažím. Jen zkus s tím papírem tak neklepat," poznamenám rychle.
"Já s ním neklepu, ale ty mákni, protože jestli sis nevšimla, tak ta šlehačka na vrchu ti vcelku klesá," opáčí a snaží se oběma rukama přidržet papír jako kulisu.
"A můžu za to snad?" odpovím a dodělám už čtvrtou rozmazanou fotku v řadě.
"No já myslela, že jsi to brala v nějakých receptech, ale nevypadá, že by to fungvalo, jak by mělo," poznamená sarkasticky sestřička.
"Nebyla tam žádná poznámka pod čarou, že to máš vyfotit rychle, protože pak už nebude vidět kontrast bílý s růžovou," mrknu na ní a odpovím ironicky. Rychle dofotím poslední obrázek a hlasitě popotáhnu z brčka našeho mléčného koktejlu.
"Co dělááš?" vykřikne zděšeně sestra.

Komplikace s hady a historie pana Vajíčka

4. července 2012 v 13:21 | Livien
"Vstáveej, honeem," zakřičí mi nepříjemně vysoký hlásek do ucha. Zmořeně zabručím a snažím se schovat hlavu pod peřinu.
"No tak vstávej už," nepřestává znít a já chtě nechtě otevřu jedno oko a zmateně zašátrám rukou po telefonu.
"Kruci, vždyť je teprve osm," zabručím zděšeně a vyčítavě se podívám na sestru.
"Já vím, ale už je tam nové zadání. Už HODINU. Jen jsem si toho všimla až teď," odpoví se studem a neposedně mi poskakuje u postele.
"Luci, je osm hodin ráno. Já šla spát před necelýma pěti hodinama," stupňuje se hysterie v mém hlase.
"Joo, tak dělééj," rozhodně pronese sestra a nedočkavě vyběhne z pokoje. Znovu padnu vyčerpaně na polštář a přestávám vědět o světě.

Parodie na slaný dortík

3. července 2012 v 19:33 | Livien
"Co to jee?" zeptala se moje malá sestřička a výrazně při tom protáhla poslední slabiku.
Aniž bych zvedla oči od svého malého "dílka", odpověděla jsem.
"Hádej."
"Hmm, zkoušíš si vypěstovat vlastní záhonek na talíři?" zeptala se sestřička provokativně a opravdu mě na chvilku donutila přestat vyrábět. Kriticky jsem se zadívala na hrudku čehosi, co se mi pod rukama rýsovalo, než jsem zareagovala.
"Ono to tak vážně vypadá co?" zeptala jsem se zoufale.
"Trochu joo, ale nic si z toho nedělej. Jim napiš, že někde hluboko pod tím ten chleba je," odpověděla mi dobromyslně a odešla.
Bez další trošky nadšení jsem začala krájet papriku, když se můj mladší sourozenec opět vrátil.
"Na, tady jsem ti donesla ještě pažitku, ať tam máš víc zelený. Bude to trochu vypadat jako nějaká příšerka s tykadly," usmála se sestřička a s nadšením se jala připichovat.

Chroustat zeleninku je zdravé

2. července 2012 v 22:58 | Livien
Někdy vám přijde, že poté, co jste zbaštili pytlík chipsů, zapili to colou, a jako nezdravou tečku dovršili svou cestu k infarktu osmaženým langošem nebo koblihou, měli byste si pro změnu udělat něco zdravějšího. Věřte nebo ne, někdy takové dny míváme téměř všichni, a proto není špatné mít v záloze něco zdravého (ehm - zdravějšího).

Když pustíte maniaka do kuchyně...

31. května 2012 v 12:31 | Livien
... ne vždy to musí skončit zapálenou utěrkou a kečupem na stěně!

Je sice pravda, že u mé maličkosti tak většinou to oťukávání vzájemných kuchyňských vztahů končilo, ALE! Rozhodla jsem se ji vzít opět na milost a udělat něco pro své nejbližší. (Výjimečně to nezavánělo průšvihem, nevypadalo to nejedle ani jinak zdraví škodlivě.)
Ani nevím, co to do mě vjelo. Možná jen to neskutečné množství volného času, který mi teď nastal. Možná nějaké hluboko (hoodně hluboko) zasuté geny. Každopádně mě to i bavilo.
 
 

Reklama