Jinam se nevešlo

Literárně-tvůrčí deníček (16. 9. 2013 – 22. 9. 2013)

24. září 2013 v 11:01 | Livien
O co jde, naleznete ZDE.

Do nového týdne vstupuji s pevným odhodláním zase začít pravidelně zaznamenávat své myšlenky a uskutečňovat vlastní nápady. Mám takový pocit, že právě absence těchto činností je to, co v mém životě chybí k absolutnímu štěstí. Nezbývá než říct: "Hurá do toho!"

Společenská hra Zlaté Česko

18. září 2012 v 21:30 | Livien
Během letních prázdnin se do dějin tohoto blogu nesmazatelně zapsala soutěž na stránkách Mléčného baru Za barem II. Celé dva měsíce jsem vkládala splněné úkoly této soutěže a věnovala jí tak mnoho článků od jejího představení, samotného průběhu nebo pomyslného ukončení. Celkem tak vzniklo přesně 55 článků plných kuchtění, kutění a popouštění fantazie.
Letní čas však uplynul velmi rychle a je jen jediný důvod, proč se opět vracím do minulosti. Před pár dny mi domů dorazila jedna z hlavních cen a moje nadšení nechce vyprchat.

Literárně-tvůrčí deníček (10. 9. 2012 – 16. 9. 2012)

17. září 2012 v 11:00 | Livien
Rozhodně by mě nenapadlo, že moje snaha zapojení se do tohoto projektu selže už po jednom týdnu. V pondělí ráno mi odvezli k opravě notebook, tudíž jsem po celý pracovní týden nenapsala ani písmenko. Konečně vím, jakým způsobem se projeví pořádný absťák, a věřte nebo ne, já ho po svém počítači a tvorbě opravdu měla. Proto se výjimečně literárně-tvůrčí deníček stává skoro jen tvůrčím.

O co jde naleznete ZDE.

Literárně-tvůrčí deníček (3. 9. - 9. 9. 2012)

9. září 2012 v 21:00 | Livien
Myšlenka literárního deníčku se objevila na blogu Temnářky již na začátku června. Šlo o pravidelné zapisování odvedené práce na literárních dílkách v podobě počtu znaků, doby strávené nad psaním, ale i různých zajímavostí, které se během psaní objevily. Součástí měla být možnost porovnání výsledků s ostatními, kteří se do projektu zapojí. Nemusím zapírat, že mě projekt zaujal od samého počátku, ale stále jsem neměla odhodlání se do něj zapojit - hlavně z důvodu, že nemám rozdělanou žádnou větší práci, ke které bych se pravidelně vracela, ale také proto, že se napůl s psaním věnuji i různé výtvarné činnosti a psaní kratších článků.

Nakonec jsem přeci neodolala, ale svůj literární deníček jsem rozšířila na deníček literárně-tvůrčí. Během následujícího, zkušebního, měsíce se pokusím zaznamenávat svou pisatelskou činnost na všech povídkách i článcích, ale současně na ilustracích, kterými je velmi často doplňuji.

Zhodnocení prázdninové soutěže Za barem II

31. srpna 2012 v 10:15 | Livien
Prázdniny jsou za některými z nás a to značí i úplný konec soutěže Za barem II, která tvoří největší část mých příspěvků za poslední dva měsíce. Hodnotit něco, pro co jsem se zcela evidentně naprosto nadchla, nebude asi úplně zajímavé, ale myslím, že nijak řádně neuzavřít tolik splněných úkolů by asi nebylo správné.

S cukrem a nadšením

23. srpna 2012 v 20:15 | Livien
"Tak jak to dneska vidíš?" přiběhne moje mladší sestra ke mně do pokoje. Zcela nedobrovolně mě tak donutila zvednout oči od práce.
"Jak vidím co?" zeptám se a nechápavě zvednu obočí.
"No další úkol přece," začne sestra naléhat.
"Jo tak, já ještě nebyla na počítači, tak nevím, co je za úkol, ale asi to dneska zase nestihnu," zabrumlám a opět se začtu.
"Tak já se podívám joo?" nevzdává se sestra a vrhne se k mému počítači.
"A proč se nepodíváš u sebe, prosímtě?" zeptám se už skoro nevrle.
"Já na počítač nemůžu," odpoví mi takřka nadšeně. Rezignovaně vzdychnu a opět sklopím oči. Po nějaké chvíli sestra nadšeně zavýskne.
"Hádej, co je za úkol," zavolá na mě přes rameno.
"To netuším a zrovna bych se vážně potřebovala soustředit."
"Ježiš, s tebou dneska není vůbec řeč," zabručí mi v odpověď sestra. Vypne počítač a vyrazí pryč z mého pokoje. Její odchod však netrval ani pět minut a už stála ve dveřích znovu.
"Co to sem neseš?" zeptám se zaraženě při pohledu na tři krabičky v jejích rukách.
"Cukr," odpoví mi naprosto samozřejmě.
"Aha," zní moje odpověď bez veškerého údivu a znovu se zabírám do práce. Po jejím "čarodějném" kutění už mě totiž nedokáže zarazit vůbec nic.

Hudba, která ovlivnila můj život

23. srpna 2012 v 13:00 | Livien
V mém případě by titulek měl asi znít pouze: "Hudba ovlivnila můj život." Hudba, umění, knížky a jeden takový opuštěný dům na samotě u lesa. To jsou charakteristické znaky mého dětství, které bych neměnila za nic na světě.
Jako malá jsem chodila na hodiny kreslení a poznala paní učitelku, která velmi výrazně zasáhla do toho, jak nyní vnímám svět. Navštěvovala jsem hodiny hraní na kytaru, flétny, hodiny zpěvu, hudební nauku a poznala ve svých učitelích nehynoucí obdivovatele muziky a hudebního světa. Všechny tyto osobnosti zvlášť a zároveň dohromady dokázali, že se nedívám na umění s odsouzením, nevypínám určitý druh hudby, protože "za nic nestojí", ale snažím se vnímat a hledat "to něco" co obsahují všechny aspekty našeho světa. Proč? Protože ve všem se skrývá něco krásného.

Sumarizace soutěže Za barem II

1. srpna 2012 v 9:00 | Livien
Jeden měsíc letních prázdnin se nám vcelku rázně překulil a začíná druhý. Každý den se nepřestávám divit, jak ten čas šíleně letí. Stejně rychle však mám za sebou i polovinu úkolů soutěže, kterou u mě můžete téměř denně sledovat a druhou polovinu se pokusím průběžně doplňovat.

Úkoly se snažím plnit podle svého nejlepšího vědomí i svědomí. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nebaví. Každé nové zadání beru jako malou výzvu, po jejímž splnění se těším, jak se s ním vypořádají jiní - konkrétně Janinka, Mike a příležitostně Robka, protože to jsou lidé s neuvěřitelně originálními a zajímavými nápady.

Já, my, naše vlast, ale kde je ta chyba?

5. května 2012 v 10:34 | Livien
Ve věku pěti let jsem patřila i já mezi davy dlouhovlasých holčiček, jejichž tradiční odpověď zněla: "Až vyrostu, budu princezna!" O tři roky později se mé ambice pozměnily a více než po zámku a princi na bílém koni vítězila touha po slávě - chtěla jsem se stát baletkou. Pak přišel problematický patnáctý rok života, kdy více než cokoliv jiného vévodilo mému žebříčku hodnot slastné (až nyní vím, že zcela ubíjející) nicnedělání. A než se člověk naděje, je plnoletý. V osmnácti letech se od vás očekává, že budete mít konkrétní představu, kam váš budoucí život bude směřovat. V mém případě to měla být žurnalistika. Zdůrazňuji to slovo "měla".

Augsburský náboženský smír

2. října 2010 v 20:18 | Livien
Aneb trvalá nevraživost mezi katolíky a evangelíky

Vraťme se o pár století zpátky. Do doby neklidné a vrtkavé. Doby plné napětí, válek a nepřátelství. Do doby, která tvoří dějiny dnešní doby.
Byli bychom teď a tady, kdyby se koloběh času točil jinak?

16. století…
Římskokatolická církev, její blahobytný a nemravný život, pobuřovala lid v různých evropských zemích již v předchozích staletích.
Jen 15. století, období husitských válek, se vyznačovalo objevem nové a odvážné myšlenky na změnu. Doba však nebyla stále připravena na příchod něčeho takového a úspěch byl proto jen částečný. Přesto jsou tyto kroky v dějinách lidstva velmi důležité.

A čas plynul dál. Slovo poklidně se bohužel přirovnat nedá, ale plynul…
 
 

Reklama