Jednorázovky

Až to měsíc nevydržel...

7. července 2014 v 8:01 | Livien
Vkládám pohádku, kterou jsem slíbila před týdnem ve článku Taková lehce pohádková nálada. Jde čistě o autorskou pohádku. Dobrovolně se přiznávám, že mě při psaní hodně ovlivnilo Devatero pohádek Karla Čapka. :)

Groteskní romantika

9. června 2014 v 0:01 | Livien
Trošku ironie, trošku sarkasmu, pár písmen a nějaké ty mozkové křeče. Kratší povídka, u jejíhož smyslu si nejsem jistá, zda lze pochopit.

Bořek Bohuslav - blázen?

Slunce už dávno zapadlo a prastará místní hospůdka se začala pomalu ale jistě vylidňovat. Štamgasti z blízkého i vzdáleného okolí odcházeli jeden po druhém domů, aby zítra po práci opět ve stejnou dobu mohli zasednout u svých korbelů piva. Jejich věčné stížnosti na život, na práci, mizerný plat či zvětralé pivo dávaly jediný smysl v jejich nesmyslném životě. Tedy až na jednoho z nich...

Moje setkání s knihovníkem

21. září 2013 v 19:01 | Livien
Vzpomínám si, že v ten osudný den, kdy se veškeré mé iluze o světě změnily a následující život už nikdy nemohl být stejný, svítilo na nebi slunce. Pofukoval vlahý větřík a hodinky na ruce slavnostně odtikaly jedenáct. Nervózně jsem přešlapovala na místě, v hlavě nepřehlednou změť myšlenek: "Jaký bude? Udělám vůbec dobrý dojem? To a mnohé další mě napadalo, nikoli bezdůvodně.

Cizí lidé

30. ledna 2013 v 22:16 | Livien
Tak ty děti neploďte, když o ně nemáte zájem. :)

Cesta za zlatou

4. listopadu 2012 v 12:00 | Livien
Druhého září tohoto roku jsem zveřejnila článek pojmenovaný Zlatá rána s drobnou ilustrací a úryvkem povídky, kterou jsem se přihlásila do soutěže Letem literárním světem 2012 pořádané na blogu Numéro Un. Nyní, o dva měsíce a dva dny později, konečně vložím celou povídku.

S povídkou Cesta za zlatou jsem se umístila na třetím místě a získala tak knihu O vztazích s humorem - Hledá se autor bestselleru 2012 vydanou nakladatelstvím Fragment. Kniha je vlastně sborníkem pěti vítězních povídek dosud nepublikovaných autorů, kteří se umístili na vítězných příčkách literární soutěže Hledá se autor bestselleru. Výhra mě upřímně potěšila.

Konec však řečí. Dnes svou povídku vkládám i na stránky tohoto blogu. Nejraději bych jí úplně přepsala a spoustu věcí změnila, odolávám však a vkládám jí v nezměněné podobě tak, jak byla odeslána do soutěže. :)

Z pohádky do pohádky

8. srpna 2012 v 20:00 | Livien
Napsala jsem Kulíškům pohádku. Nejsem zrovna dvakrát spokojená a s tou, co už mám rozdělanou (je pravda, že dlouuho, ale já jí opravdu dodělám O:)) to bude lepší. :) Přesto doufám, že se někomu třeba líbit bude.

Když hospodaří blondýna

19. července 2012 v 17:52 | Livien
V den, kdy moje dětské oči poprvé spatřily svět a má malá hlavička vykoukla ven, měla jsem hlavu plnou vlasů. Matka se divila, sestry se smály a už po dvou dnech v porodnici mi začali dělat culíčky. Culíčky z tmavě hnědého chmýří, které se nedalo žádným způsobem zkrotit. Kdo by čekal, že to nebude trvat ani půl roku a barva mých vlasů se nenávratně změní na blond.

Nikdy jsem neměla ráda takové to škatulkování: "Jsi blondýna, synonymum pro pitomá." Světu jsem všemi možnými způsoby ukazovala, že tomu tak není. Ze základky mě propouštěli s vyznamenáním, hodiny jsem trávila v knihovně, gympl jsem po zlaté střední cestě zvládla a zdárně dopadla i maturita. Nyní mě čeká vysoká.
A přesto - někdy, třebas jen na maličký okamžik, mě napadá, jestli ona barva vlasů přeci jen není skryté prokletí…

I Kulihrášek se rozhodl splnit si svůj sen

10. července 2012 v 16:10 | Livien
K námětu pohádky o Kulihráškovi mě inspiroval jeden můj starý dobrý kamarád. Co se známe, stále si stěžuje na to, jak je ve svém životě nespokojený. Že nemá to, co by si přál. Nedělá, co by dělat chtěl. Přesto však celé dny sedí doma u počítače a pro změnu k lepšímu ještě nehnul ani prostem. Pro něj, ale i všechny další, je tato pohádka.

Odpovědnost? Ale ke komu...

25. dubna 2012 v 17:06 | Livien
Takové malé "zamyšlení"...

Útržky z deníku blázna

23. dubna 2012 v 13:49 | Livien
Dnešní den patří mezi vzpomínkové. S radostí můžu poznamenat, že i přes mou dlouhodobou neaktivitu bylo mé členství v AK více než po roce obnoveno. Velmi si toho vážím a udělalo mi to opravdu radost. Tudíž jsem se rozhodla vložit i jednu vzpomínkovou "povídku". Jednak proto, že jí mám ráda a jsou to přesně na den dva roky, co jsem jí napsala a také proto, že její původní bydliště je smazané.
Tu je:

Až bude padat hvězda...

16. dubna 2012 v 13:00 | Livien
Sny, ty jsou má země.
Fantazie, to je má vlast.
To vše je lepší než cíga, partička a chlast….

Dívka a chlapec. Seděli na schodech a dívali se na oblohu posázenou hvězdami. Skoro nemuseli mluvit, aby si rozuměli. Vyrostli spolu.
"Jednou, jednou až uvidím padat hvězdu, vím, co si budu přát," promluvila zastřeným hlasem Ida.
"Co to bude? Že by kompletně novej šatník? Nebo si snad pořídíš nový fáro," pronese sarkastickým tónem Patrik a z úst pomalu vypustí malý obláček kouře, potom podá cigaretu Idě. Ida jí přijme, ale šťouchne ho lehce do žeber.
"No tak, nedělej si ze mě furt srandu, víš, že taková zase nejsem," zasměje se, než dodá, "nebo alespoň ne tak moc."

Takový obyčejný den obyčejného gympláka

6. dubna 2012 v 10:23 | Livien
Takový obyčejný den obyčejného gympláka byla má oblíbená povídka na minulém blogu. Psala jsem jí před dvěma roky a jde o ztvárnění ne zrovna šťastného dne. Myslím, že pro odlehčení povídek minulých nebude špatné vložit jí i sem.
A pokud někomu vyloudí alespoň slabý náznak úsměvu na tváři, úkol splněn. :)
 
 

Reklama