Jak plynou dny

Vánoce, moje blogové já a další maličkosti

24. prosince 2014 v 15:51 | Livien
Nejkrásnější svátky v roce plné dobrot, drobných i velkých radostí a chvilek s rodinou jsou tu. Upřímně mám právě Vánoce ze všech svátků nejradši, ale buďme k sobě i v tento den upřímní - je to především kvůli těm dobrotám, než kvůli všelijaké té nesmyslné nostalgii. O:) O své závislosti na dobrém jídlu však mluvit nechci...

Moje iluze o tom, že na půdě vysokoškolské se pohybují jen osobnosti inteligentní a rozumné, jsou nenávratně pryč

29. července 2013 v 10:00 | Livien
První semestr se poměrně rychle přehoupl a s výbornými výsledky byl za mnou. Přesto znamenal několik velice tragických situací ála zničení iluzí, plesnivého guláše a brzkého stěhování. Ačkoli je to už (naštěstí) dávno pryč, některé své postřehy chtě nechtě musím naservírovat i sem.

Prázdná lednička, cizí vlasy v umyvadle, aneb snažím se naladit na rytmus studenta

6. října 2012 v 10:00 | Livien
Každá fáze lidského života se vyznačuje jistými úskalími, stejně jako ryze pozitivními událostmi. Přesně proto se nedá stoprocentně tvrdit, že studentský život je jenom úžasný a pracovní povinnosti hrůza. První týden vysokoškolského života mám za sebou a odnáším si z něj přinejmenším mnoho zajímavých poznatků.

Pod záštitou sovy

6. září 2012 v 11:00 | Livien
Sovy jsou odjakživa považovány jako symbol moudrosti a to zejména díky řecké bohyni moudrosti Athéně, která byla velice často zobrazována právě se sovou. Je důležité zmínit, že jde především o evropský výklad, zatímco třeba v Japonsku jsou považovány za symbol smrti a špatné znamení.

Můj život vysokoškoláka

30. srpna 2012 v 17:01 | Livien
Stojím na začátku další kapitoly života, která by měla trvat asi pět let (možná déle, ale to ještě uvidí čas). Během mého maturitního šílenství se mi pod články občas objevovaly dotazy, kam že to vlastně má velectěná duše míří dál. Míří na vysokou, ale cesta na ní byla trnitá a osázená mnohými pochybnostmi.

Jedno končí, jiné začíná

26. srpna 2012 v 17:00 | Livien
Po příchodu domů jsem odložila klíče a vyčerpaně se usadila ke stolu. Až v tuto chvíli mi došlo, že jsem dnes strávila poslední hodiny v našem městském muzeu, kde od začátku prázdnin probíhala moje příležitostná brigáda. Holt - prázdniny se blíží ke konci závratnými kroky a to, že někomu začíná škola až v říjnu je věc jiná. Stojí přede mnou měsíc září, na který nemám absolutně žádné plány a krom drobné práce na internetu ani žádnou brigádu. Jsem na sebe tedy zvědavá.

Práce v muzeu se mi líbila, ačkoli nešlo o nic závratného a občas mi opravdu chyběla trocha toho vzruchu. Muzeum našeho městečka má sice je dvě malé místnosti, které pomalu neobsahují nic moc zajímavého, ale líbila se mi ta atmosféra, vzduch a klid všude kolem. Bavilo mě oblíknout si skromné šaty a brýle a takřka splynout s prostředím, ale za ten konec jsem i trochu vděčná. V jádru jsem dost akční člověk, který práci miluje a dokázal by pracovat i hodiny a hodiny po půlnoci. Hodně mi tu chyběla taková ta možnost "být akční" a udělat něco navíc.

V obležení ptakolidu

14. srpna 2012 v 17:42 | Livien

Dnes jsem zjistila dvě velice důležité skutečnosti.
1) Když si jdete cíleně s někým popovídat do přírody, abyste měli soukromí, nutně to neznamená, že ho mít budete.
2) Potřebujete-li u toho něco vyfotit, nezapomeňte si foťák.

Dámy se na věk neptáme

11. srpna 2012 v 18:10 | Livien
Neříkám, že se považuji za nějakou extra dámu, ale svou sounáležitost k něžnému pohlaví pociťuji již od narození. Tak či tak mě dneska v práci zaskočila otázka dvou cyklistů. Začalo to nevinně.

"Slečno, nemáte turistické mapky města a nejlépe i cyklistických stezek?" zeptal se vcelku sympatický mladík.
"Jistě, máme obojí a dokonce více druhů," pustila jsem se směle do prezentace našeho, vcelku skromného, propagačního materiálu. Když skončil můj téměř tříminutový monolog, oba cyklisti už se usmívali od ucha k uchu. Achjo, co jsem zase plácla za pitomost? Říkala jsem si v duchu a vcelku živě se mi vybavilo, jak jsem se pro jisté turisty snažila něco vyhledat na mapě, abych jim ukázala nejkratší cestu a až po dlouhém a naprosto marném hledání mě jeden z nich upozornil, že mám tu mapu vzhůru nohama.
"Tak to je skvělé. Už jen dvě otázky. Kolik vám je let a v kolik tady končíte?"

Výlet za skřítky

23. července 2012 v 9:20 | Livien
A tak jsme se s mladší sestřičkou vypravily do Jizerských hor.

Je tohle už závislost?

19. června 2012 v 15:05 | Livien
Čím výš se člověk dostane, tím snadněji něčemu propadne.
Pavel Kosorin

Žijeme v době, kdy si pod pojmem "závislost" můžeme představit neskutečné množství věcí - cigaretami počínaje, přes čokoládu a sladkosti pokračuje, internetem konče. Věřím, že každý z nás nějakou tu závislost má, ačkoli u některých se může projevovat silněji než u jiných.

Jak ten život pokračuje dál

9. června 2012 v 19:54 | Livien
Vcelku pravidelně jsem psala o událostech "maturitních", nyní bych asi měla poreferovat o událostech "pomaturitních". Řeknu to narovinu - maturita mě k pomyslné dospělosti stále nedostala a já začínám uvažovat, zda tím infantilním maniakem, co neskutečně rád experimentuje, zůstanu (až do smrti?)…ještě hodně hezky dlouho.

Mohlo by se zdát, že když máte po maturitě, jde jen o leháro a válení. No a vlastně o něj opravdu jde a já vcelku šílím. :D Nějak asi v životě potřebuju ten řád - teď musíš vstát a udělat tohle, protože jinak spadám do takového extrému a nedělám nic.

Brala jsem skoro jako vysvobození včerejší výlet do Prahy na přijímačky, protože ano - to byl další krok na mém pomyslném pomaturitním seznamu.

Maturita?

24. května 2012 v 9:59 | Livien
Lidé chodí na gympl s tím, že jednou (po spouustě neskutečně dlouhých let) dorazí k maturitě. Shrnou učivo všech těch let a zamíří na vysokou školu. Již od prvního dne neslýcháte pomalu nic jiného, než že u maturity toto budete muset umět, jakou byste si tam střihli ostudu, a nebo nejlépe - no ty nemáš ani šanci odmaturovat. Plyne čas a najednou stojíte na konci celé té dlouhé cesty, která nakonec vlastně vůbec dlouhá nebyla, dokonce byla kratší než pouhé mrknutí oka. To ráno vstanete s lehkou žaludeční nevolností a slabším povahám (já, já, já jenom já) je téměř do breku. Proč vlastně?

Čas je potvora. Saháte do hadrového sáčku a taháte dřevěný oválek, už jen otočit a…

Dvě sedminy maturity za mnou

7. května 2012 v 15:40 | Livien
Před chvílí jsem dorazila z druhé (a poslední) písemné části státní maturity - z německého jazyka. Pokud mě nad nějakým předmětem jímala doslova hrůza, tak to byla němčina v podání poslechu, didaktického testu a slohové práce. Nedokážu vůbec objektivně říct, jak jsem uspěla (popřípadě neuspěla). Nemám z toho až tak špatné pocity, ale poslech mě hodně zklamal. Jak to tedy vypadalo?

Do školy, která měla oficiální ředitelské volno a byla tedy naprosto vylidněná, dorazil spolu se mnou ještě jeden zoufalec, takže jsme měli třídu doslova pro sebe. Jedno je jisté - byla to výhoda. Ze všech koutů na vás nedoléhalo takové napětí a stres, jako když o češtině byla třída plná. Celkově se mi atmosféra líbila mnohem víc a náš přísedící měl opravdu dobrou náladu, což od celkové nervozity zase trošku pomohlo.

Jedna sedmina maturity je za mnou

2. května 2012 v 18:33 | Livien
Tak jako asi dalších sto tisíc maturantů jsem i já dneska psala státní písemnou část maturity z češtiny a mám z toho dost smíšené pocity. Nebojím se, že bych jí neudělala (snad to tímhle teda nezakřiknu), ale s jedničkou rozhodně počítat nemusím (a to jsem si jí taak přála).

Musím uznat, že mnohá pravidla jsme měli lepší než maturanti z loňska. Během testů jsme mohli jíst i pít, ale tašky se musely na začátku odložit a stejně tak prokázání občanským průkazem zůstalo. Co mi ovšem nejde do hlavy, byl ten didaktický test. Když pominu, že na gramatiku tam byly asi tři otázky, mohli jste narazit i na otázku dějepisnou ve stylu: "V kterém roce se stala tato událost." Stejně tak otázku zeměpisnou aala: "Měly země Beneluxu větší úmrtnost na silnicích než země východního bloku?" To vše jste vyčítali z grafu, pod kterým bylo vyjmenováno něco kolem patnácti různých zemí. Některé otázky vyloženě stupidní a některé, tradičně, absolutně nejednoznačné. Nasekala jsem tam hloupé chyby a docela mě to mrzí. Šedesát minut na vypracování bylo, myslím, úplně adekvátní a dalo se to krásně stíhat ještě tak se třemi kontrolami.

Poslední zvonění aala strašidelný masakr v šatnách

27. dubna 2012 v 22:41 | Livien
Dnešním dnem mám oficiálně uzavřené středoškolské vzdělání. Přede mnou už stojí pouze maturita a přijímačky, ale momentálně je v mé hlavně mnohem více to, co vlastně nechávám za sebou. Původně jsem tuto pomyslnou "reportář" chtěla napsat, až se mi do rukou dostanou fotky z celé akce. Bohužel jsem plná pocitů právě teď, takže to bude víceméně bez nich, ale o to s větším nadšením napsané.
 
 

Reklama