Hra s písmeny

Demokratická hospůdka

2. června 2014 v 20:01 | Livien
Letošní semestr se nachýlil téměř ke konci a nezbývá nic víc a nic méně, než zvládnout zkouškové. Během semestru jsem navštěvovala seminář tvůrčího psaní a nebudu nikomu (ani sobě) nic nalhávat - byla to bída. Poměrně mě zklamal obsah, ale o hodně víc mě zklamaly vlastní nápady. Jak už ze samé podstaty slova totiž vyplývá - ne a ne mě něco kloudného napadnout.

Hádej, hádej, hádači

22. července 2012 v 11:27 | Livien
Kdopak odpovědi uhodne? Vím, že jsou snadné. :)

Snová víla

12. července 2012 v 9:04 | Livien
Již od chvíle, kdy si má lehce opožděná maličkost všimla projektu psaní pohádek pro Kulíšky, vzrostlo mé nadšení. Poslední kapku k němu přidala výhra v TT, o které jsem se zmínila ve článku Jak jsem vyhrála pohádky pro kulíšky. (Mimochodem, přijde mi škoda, že už se knížka vyhrát nedá. Odůvodnění znělo, že z nedostatku zájmu, ale myslím si, že zájem byl, ale ne každý si hned všimne příchozího mailu. Mně to také trvalo.)

Když jsem Edith zasílala pohádku I Kulihrášek se rozhodl splnit si svůj sen, přidala jsem ještě drobnou malůvku a k ní pár veršíků. Veršíky nestojí za nic, ale malůvka byla dělaná s opravdovým nadšením. Vkládám ji proto i sem.

(Lehce morbidní) SLAVNOSTNÍ HOSTINA

7. července 2012 v 11:33 | Livien
(Lehce morbidní)
SLAVNOSTNÍ HOSTINA

Usaďte se, vážení,
a oceňte mé snažení.
Dnes naplníme nejen břich,
nechť ozývá se také smích.

Při slavnostním stolování
konverzujme bez ustání.
Trávení by neprospělo,
kdyby bylo smutné tělo.

Však začněme!

A kde je naděje?

30. dubna 2012 v 9:06 | Livien
S politováním a smutkem v srdci mohu zcela pravdivě poznamenat, že básník ze mě nikdy nebude. Ani zdánlivě, ani úplně malinko, no prostě vůbec. :D Je to smutné, psala jsem to čistě z hecu kvůli kamarádovi a tvrdila mu, jaká jsou veršíky brnkačka. Asi právě tak vznikl tento ubohý příklad toho, že napsat slušnou bísničku a fušovat tak do poezie rozhodně není vůbec sranda a příště si dvakrát rozmyslím, jestli začnu ta slova opět znásilňovat. :D

Zpověď egocentrika

31. března 2012 v 14:41 | Livien
Cítím se…

Pohled z okna

8. března 2012 v 21:45 | Livien
Dívám se z okna, kde sněhové vločky padají jako bílá peříčka, stovek, tisíců i milionů lidských snů.
Vidím jich mnoho. Velké i malé. Dopadající do tváří lidí pospíchajících kolem, aniž by se rozhlédli po okolní kráse.

Dívám se z okna, jak lehký větřík pročechrává jinak nehybné koruny stromů. Jako v tanečním rytmu postav, jejichž muziku neslyší nikdo jiný, než ony samy.
Málokdo se však zastaví a zahledí na jejich kroky, ačkoli by srdce jen zaplesalo. Všichni se ženou dál.

Infekce

29. července 2011 v 14:48 | Livien
Infekce
(ála můj historicky první školní rozbor básně Václava Hraběte)

Řeknu Vám, že jsem si u toho kdysi mále vytrhala všechny vlasy. Teď zpětně můžu konstatovat, že mě to vlastně bavilo, ale hodnocení nebylo nic moc. Něco ve stylu: "Obdivuji, kolikrát jste dokázala obměnit jinými slovy jednu a úplně tu samou věc." :D
Václav Hrabě
(13. 6. 1940 - 5. 3. 1965)

Václav Hrabě byl český básník a částečně prozaik. Často zvýrazňován jako jediný významný představitel tzv. Beat generation v Česku.
Po střední škole studoval dále český jazyk a dějepis na Vysoké škole pedagogické v Praze. Během svého života vystřídal mnohá povolání.
Jeho tvorba je často velmi úzce spjata s jazzovou a bluesovou hudbou, však sám Václav Hrabě hrál na několik hudebních nástrojů.
Básně Václava Hraběte se za jeho života nedočkaly ani jednoho knižního vydání. Všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se otrávil oxidem uhelnatým.
 
 

Reklama