Moje iluze o tom, že na půdě vysokoškolské se pohybují jen osobnosti inteligentní a rozumné, jsou nenávratně pryč

29. července 2013 v 10:00 | Livien |  Jak plynou dny
První semestr se poměrně rychle přehoupl a s výbornými výsledky byl za mnou. Přesto znamenal několik velice tragických situací ála zničení iluzí, plesnivého guláše a brzkého stěhování. Ačkoli je to už (naštěstí) dávno pryč, některé své postřehy chtě nechtě musím naservírovat i sem.

BYDLENÍ
Velmi záhy jsem zjistila, že inteligence lidí nespočívá jen v jejich znalostech a výsledcích, ale také ve schopnosti vyjít s ostatními, přizpůsobit se a docílit kompromisu. Nastěhovala jsem se na kolej a poznala tak své historicky první spolubydlící. Z domova vštěpovaná představa o tom, že spolubydlení je o dosažení minimálního omezování druhých, mi byla vyvrácena během jediného měsíce. Po tuto krátkou dobu se Eliška stala mou noční můrou.

"Ježiš, já už zase nestíhám. Ani si nesním ten guláš," vystřelila moje spolubydlící z pokoje a talíř plný guláše nechala ležet na stole. Pomalu jsem se vydala do školy, ve které to utíkalo poměrně příjemně. Večer jsem přišla až po Elišce, jejíž guláš i po deseti hodinách stále ležel na tom stejném místě, ovšem již v poněkud svraštělém stavu.
"Ty už to nebudeš?" zněla moje otázka.
"Ne, už ne," zakřičela do hluku hlasité hudby.
"Tak to asi ukliď," rezignovaně jsem konstatovala a Eliška vzala talíř a odnesla ho.
Týden utekl poměrně rychle, stejně jako můj návrat z víkendové návštěvy doma. Dorazila jsem na kolej a začala vkládat potraviny do ledničky, než mi padl zrak na jistý talíř.
"Eliško?"
"Co je?" zněla nevrlá odpověď.
"Proč jsi ten guláš nevyhodila, prosímtě. Vždyť už je celej plesnivej."
"Já na něj zapomněla.

"Holky, já fakt nechápu, co to může být, ale tady v tý kuchyni něco hrozně smrdí."
Spolu se slečnami z vedlejšího pokoje jsem prohlížela všechny poličky, vyčistily jsme ledničku, ale ten příšerný zápach ne a ne objevit.
"Už to mám," zněla vytočená odpověď. Otočily jsme se a v koši, ve kterém nebyl natažený pytel se skvostně tkvěl Elišky už úplně zelený guláš.

"Holky, můžete mi vysvětlit, kdo hází ty vložky do koše u záchoda, když tam není pytel? Laskavě si to ukliďte!"
"Eliško? Slyšela jsi to?"

Návraty na kolej se stávaly tragičtější a tragičtější, ale na jeden nezapomenu asi nikdy. Otevřela jsem dveře do pokoje a zatuchlý vzduch mi udělal mžitky před očima. Nebyl ovšem ani zdaleka jediný. Koš v rozměru třiceti centimetrů byl s odpadky navýšen do velikosti dvou metrů a pečlivě skládán o stěnu. Na mé posteli, stole i židli byla hromada hadrů včetně špinavého spodního prádla.
"Eliško, proč jsi ten koš nevynesla, když jsi tu byla celý víkend?"
Moje kouzelná spolubydlící se na mě zadívala, jako kdybych přišla o rozum, zvedla obočí a odsekla.
"Ty ten koš snad nevidíš? Dotkneš se toho a všechno se zřítí."

Její logika mě odzbrojila. Eliška se uvolila a sesbírala aspoň všechny svoje hadry do náruče a ve formě zmačkaného a zmuchlaného chuchvalce je hodila do skříně. Rezignovaně jsem svlékla kalhoty, ponožky a vyrazila do sprchy. Ten pocit, když mi noha podjela na něčem studeném a mazlavém asi taky jen tak nezapomenu. Jenže Eliška si holt mazala chleba sýrem.
Bohužel, ani zdaleka nejde o ty největší perly. Netrvalo to ani týden, kdy se na pokoj, kde jsme bydlely tři a sotva se tam vešly, nastěhoval také Elišky přítel a z nás se stala domácnost čtyřčlenná okořeněná hlasitým chrápání z Eliščiny strany. Moje odchody do školy se stávaly tou nejsladší částí dne. Příchody domů už byly tragičtější. Eliška postupně přestala chodit na přednášky a vyspávala do pozdních hodin odpoledních (chápejte tak do čtyř pěti odpoledne), aby večer zase mohla vyrazit pařit.
A můj pobyt s ní se chýlil ke konci. Poslední noc jsem dorazila domů v osm večer po dvanácti hodinách mimo domov.

"Dneska půjdu brzo spát, jsem vyřízená. Jen abyste s tím počítaly," houkla jsem do pokoje.
"Jasný, v pohodě," zaznělo mi v odpověď. Zamířila jsem tedy do sprchy, ve které jsem strávila minimálně hodinu a oddalovala pohled na Elišku, který mi už sám od sebe dokázal zkazit celý den. Když jsem konečně vešla do pokoje, dostavilo se úplně stejné ochromení jako při někdejším příjezdu z domova. V pokoji bylo asi sedm úplně opilých lidí, všude vylitý alkohol a moje postel zdárně obsazená.

Narodila jsem se ve znamení býka a opravdu mě můžete dráždit dlouho. Ovšem když vybuchnu, stojí to skutečně za to. Týdny nespaní, protože Eliška byla do pěti do rána vzhůru. Celé noci, kdy jí tam hrála hlasitá hudba. Hromady bordelu a její neschopnost ho uklidit. Její přítel v našem pokoji. A hlavně její bezohlednost k ostatním. To všechno zvlášť i jednotlivě mi proběhlo hlavou a já konečně vybuchla. Byl to výbuch skutečně velkolepý a věřte nebo ne, netrvalo ani pět minut a všichni její přátelé, spolu s Eliškou i jejím přítelem, byli z pokoje pryč.
Konečně jsem se mohla vyspat, ale zlostí jsem nezamhouřila oka. Hned ráno jsem vyrazila na ubytovací oddělení, rozrazila jsem dveře a nejsem si jistá, zda jsem vůbec pozdravila.

"Potřebuju nový pokoj a je to skutečně hodně akutní!" zněla moje jediná věta. Ubytovatelky se podívaly na můj žalostný vzhled, krvavě červené oči a na hromadu nevyřízených žádostí o změnu ubytování, která ležela na stole.
"Tak víte co? Pokoj na bloku E je volný. Můžete se přestěhovat hned."
Musela jsem vypadat skutečně zoufale.

A to byl, vážení, můj první měsíc na koleji. Nyní bydlím v novém kolejním bytečku o třech pokojích po dvou lidech. Jsem tam nejmladší, ale mám ty nejúžasnější spolubydlící, které jsou tolerantní, tiché a vždy ochotné. Máme rozpis na úklid, který je pečivě dodržován a já už skoro nejezdím domů, jak neskutečně spokojená jsem. Eliška se ovšem stala úžasnou zkušeností. Historkami o ní už celých devět měsíců bavím téměř každého, s kým zajdeme posedět a kupodivu ty historky ještě nikoho neomrzely.
To je však pro dnešek vše. Příště se zaměřím pro změnu na Pány doktory, docenty, profesory, inženýry a magistry - aneb jak to dopadá, když vám pár písmenek u jména navíc stoupne moc do hlavy.
Vaše L.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hanyuu Hanyuu | Web | 29. července 2013 v 11:01 | Reagovat

Co to je za člověka? Nikdy bych nevěřila, že někdo může být takové prase. Ano, já také nejsem zrovna příklad vzorné slečny, která má všude naklizeno. Můj pokoj je jeden velký chaos, ve kterém mám samozřejmě systém, ale když už se někde něco válí na jedné hromadě, je to čisté a nesmrdí to. Všechno, co jsou odpadky nebo špinavé oblečení a .... dokonce nedojedené jídlo, je uklizeno okamžitě (až na jednu událost s kelímkem od jogurtu, ale to je na dlouhé povídání :D :D )
Ne...tohle vážně nikdy nepochopím. Ta holka musí být úplně blbá (když říkám blbá nemyslím tím, jak dobře se zvládne ve škole učit...plno lidí se tím vždycky začne totiž ohánět)

2 bigbiz bigbiz | Web | 29. července 2013 v 11:31 | Reagovat

Tohle individuum, že studuje vysokou? To ty přijímačky udělala přes postel, nebo jak? Já taky nejsem zrovna pedant na pořádek, ale tohle je fakt moc. Zažít to já, tak už ta osoba dostane takový céres, že by se dlouho divila. Ale naštěstí jsi to zvládla dobře a na příběhy doktorů, docentů a profesorů se taky moc těším.

3 Mike Mike | Web | 29. července 2013 v 12:41 | Reagovat

Ach jo.....jestli i takovýhle lidi můžou jít na vejšku.....to neni možný, v tom musí bejt nějaká protekce nebo už opravdu nevím.
No, každopádně si v jasných barvách představuji tvůj výbuch a následné vyčerpaně-naštvané žádání o nové bydlní. Hlavně že jsi teď spokojená a máš klid. ;)

4 Livien Livien | Web | 29. července 2013 v 13:23 | Reagovat

[1]: Asi tak nějak. Celkově jsem se přechodu ze střední na vysokou docela bála, ale nějak jsem se nebála bydlení na koleji, to jsem se dokonce těšila. Nakonec všechno ostatní bylo super, ale bydlení první měsíc katastrofa. Nic takového by mě totiž samotnou nikdy nenapadlo. Každopádně teď už si nemůžu stěžovat. Mám nejvíc nejmilejší spolubydlo a už jsem s ním zapsaná i na příští rok. :)

[2]: No, asi tak nějak. :D Když nad tím přemýšlím takhle zpětně, musím se už jen smát, ale tehdy jsem se každého příjezdu na kolej takřka děsila. Naštěstí ne moc dlouho. :D

[3]: Spíš v tom je smutný fakt, že dnes berou na vysokou úplně každého. Ale moc nepředpokládám, že s tímhle přístupem dostuduje. Přeci jen i v dnešní době ta vysoká vyžaduje určitou míru snahy a docházky.

5 Lucienna Lucienna | Web | 29. července 2013 v 15:19 | Reagovat

Krásný článek. Moc se mi líbí Tvůj způsob psaní, jak vždy vkládáš úryvky vyprávění. :)
Ps.: Myslím si, že já bych vybuchla ještě dřív než Ty. :D

6 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 29. července 2013 v 15:44 | Reagovat

Ou. To muselo být něco. Eliška je trochu jako moje sestra, ale objektivně musím uznat, že ještě tisíckrát horší. Každopádně ti to nezávidím :D Ještě tě jen tak mimochodem chválím za krásnou čtivost článku :)

7 Livien Livien | Web | 29. července 2013 v 16:19 | Reagovat

[5]: Tak já tomu ten měsíc chtěla dát šanci. :D

[6]: Děkuju moc, o čtivost se snažím, protože přeci jen vím, jak náročné je dočíst delší článek na internetu až do konce. Každopádně já mám také sestru, která pořádek moc nepěstuje, ale furt je "bordel" a "BORDEL". :D

8 Robka Robka | E-mail | Web | 29. července 2013 v 18:56 | Reagovat

Inteligence není zárukou charakteru. Navíc u této slečny se dá pochybovat i o tom intelektu, když takto přistupuje ke studiu. No, tyhle historky opravdu později slouží k obveselení, i když věřím, že to pro tebe musel být děsný zážitek. Měla jsem podobnou spolubydlící na internátu na střední, ale kvalit Elišky zdaleka nadosahovala. Hlavně, že se ti to povedlo vyřešit bez újmy na psychice.:-)
P.S. Jsem ráda, že ses na chvíli vrátila a těším se na tvé další články!

9 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 29. července 2013 v 21:59 | Reagovat

Nejhorší je bydlet s vrstevníky. Ačkoliv si nedělám iluze o tom, že i starší studenti mohou být čuňata, z velké části již z tohoto nezodpovědného období vyrostli a zmoudřeli.

10 Livien Livien | 30. července 2013 v 18:34 | Reagovat

[8]: Tehdy jsem z toho byla vážně zoufalá. Pořádně jsem se nevyspala a fungovat celý den bylo najednou obtížnější a obtížnější, ale teď už to beru spíš jako zkušenost a třeba i jako námět pro nějakou budoucí tvorbu. :) Jinak moc děkuju, jsem ráda, že své oblíbené staré tváře tu stále můžu najít, o to víc, když čtou i ony mě. Návštěva u tebe mě totiž opět moc nadchla.

[9]: Kéž by to byla pravda. Když se to vezme kolem a kolem bylo jí dvacet, což už je věk vcelku vhodný na trochu toho rozumu. Trochu pochybuji, že by na tom Eliška mohla být příští rok lépe než tento. Holt co máme v krvi, to se mění těžce. :)

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 31. července 2013 v 17:54 | Reagovat

Můj ty Bože! Upřímně s tebou soucítím, neboť podobného ražení jsme měli sousedy a to nad sebou i pod sebou. Hlavně, že jsi teď spokojená, ono učit se nebo chodit do práce beze spánku jde poměrně těžko...

12 Amelie Amelie | Web | 1. srpna 2013 v 2:13 | Reagovat

To zní hrozně. Člověk by řekl, že to nemůže být pravda. Hlavně že teď už jsi spokojená.

13 Livien Livien | Web | 1. srpna 2013 v 10:11 | Reagovat

[12]: A když to člověk viděl na vlastní oči, tak teprve nemohl uvěřit. :D

14 Vendy Vendy | Web | 2. srpna 2013 v 12:33 | Reagovat

Vlítlas do toho po hlavě a spadla rovnou do žumpy. Ne, takovou spolubydlící ti opravdu nezávidím, podle všeho je líná, egoistická a sobecká potvora, která spoléhá, že všechno za ni udělají ti ostatní. Navíc nevím,jak dlouho tam vydrží, jestli má takový laxní přístup ke studiu. Možná si to vyposteluje, ale počítám, že i tohle má svoje hranice.
Pro tebe přišel naštěstí happy end (měla jsi opravdu štěstí a možná přišla v pravý čas), že jsi dostala ten nový pokojík a normální spolubydlící, kteří vidí dál než na špičku nosu. Dá se říct, že ses dostala z pekla do ráje. :-)
Určitě se tomu časem budeš smát (už v tvém podání historky s Eliškou vypadají zábavně, i když si dovedu představit, jak jsi byla nas...štvaná). Hlavně, že ses od ní dostala pryč, takoví lidé dokážou otrávit život všem.

15 ethnea ethnea | Web | 2. srpna 2013 v 21:41 | Reagovat

Jo, bohuzel, takovych lidi (studentu) je spousta. Hlavne na kolejich se to podobnymi lidmi jen hemzi. =( Je fajn, ze ses ji zbavila a ted te snad cekaji jen lepsi lide.

16 Iris Iris | E-mail | Web | 7. srpna 2013 v 14:37 | Reagovat

my Býci vydřžíme hodně, myslím, že bych vybuchla taky tak velkolepě, jen v mém případě (kdy roky přibívají) by to bylo skutečně asi dřív, než u tebe
lidi jsou bohužel sobečtí a uvědomí si to až v případě, kdy oni sami něco potřebují ( a v mnoha případech, bohužel, ani to ne!!!)

17 Viollet Viollet | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 23:08 | Reagovat

Tož to je masakr, chvilema mi fakt padala huba... Sdilet s timdle osobni prostor, ten plesnivy gulaš už by asi měla na palici, páč bych vyhořela po prvních pár dnech...

18 Livien Livien | Web | 18. září 2013 v 16:40 | Reagovat

[14]: Popsala jsi to dokonale. :D Z pekla přímo do ráje. Teď už se tomu opravdu jen směju, ale tehdy to byla hrůza.

[15]: Máš naprostou pravdu, ale ani tak mě to nepřestává zarážet. Když jsem šla na kolej, říkala jsem si, že jsou tam vysokoškoláci (pro mě to slovo znamenalo veskrze inteligentní lidi), ale opravdu to je daleko od pravdy.

[16]: Moje mamka je taky býk a řekla mi to samé - že ještě obdivuje, jak dlouho jsem vydržela. Ačkoli dlouho? :D Vydržela jsem to měsíc, to zase tak dlouho není. :D

[17]: Úplně jsi vystihla moje tehdejší pocity - vyklopit jí to na hlavu. Ale přece jen jsem se nad to dokázala nějak povznést a myslím, že to je dobře. :)

19 Aailyyn Aailyyn | Web | 24. září 2013 v 16:00 | Reagovat

Inteligence je široký pojem a sociální inteligence k přednostem té dívky evidentně nepatří. Ale dlouho studovat nebude, semestr dva si užije pařby mimo rodičovský dozor a pak ji vypoklonkují (eventuálně, pokud má movité rodiče, za čas dostuduje nějaký obskurní obor na soukromé VŠ).

20 Daniela Daniela | 16. září 2014 v 22:49 | Reagovat

Ahojky! :)
Sice už je článek rok starý, ale přeci mi to jen nedá a musím k němu připsat svou poznámku! :D Píšeš moc hezky, upoutal mě nějaký článek a už už jsem hledala další a další. :)
Hodně štěstí ke studiu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama