Cizí lidé

30. ledna 2013 v 22:16 | Livien |  Jednorázovky
Tak ty děti neploďte, když o ně nemáte zájem. :)


Ze skla se odrážela její tvář. Zvláštní, smutná, jiná?

"Ahoj," pozdravil asi padesátiletý muž, ale díval se přitom někam za ní.
"Ahoj," odpověděla dutým hlasem.

"Mohli bychom se sejít, potřebuju s tebou mluvit."
"Odjíždím do Rakouska, až přijedu."

"Už máš čas?"
"Zítra vyrážím do Německa."

Vešla do hospody a poručila si pivo. Smích, hlas, snad povědomý? Pomalu se otočila. Nepodíval se na ní. Zaplatila a odešla.

"Potřebovala bych výživným zaplatit kolej, tisícovka mi nestačí ani na jídlo."
"Přestal jsem pracovat, myslíš, že kradu? Krom toho, teď jedu do Tater, nemám čas to řešit."

"Co to je za chlapa, jak na něj furt zíráš?"
"Koho myslíš?"
"Ten, co se k nám teď otočil zády."
"To je můj," pousmála se, "otec. Ať už to slovo znamená cokoli."

***
Jednoho dne se probudíte a jste dospělí. To ráno přijde dřív, než by se vám jen mohlo zdát. Ráno, které ničí iluze, mění svět na šedivý a pochmurný. Najednou řešíte ty tolik přízemní věci, jako jsou peníze, nájem, jídlo, ve dne studium, v noci práce.

***
"Někdy nosíme něčí geny a ten člověk o nás nestojí, zatímco lidé úplně cizí nás milují jako své vlastní."
Jen se pousmála.

"Co po mně zase chceš?"
"Celých dvacet let jsem nikdy nic nechtěla."
"Nic nemám. Tvůj povedenej bráška už pracuje, ne? Ať se o tebe postará."

"Babi.."
"Tvůj táta je v nemocnici. Zajdi za ním. Hrozně by ho to potěšilo."
"Já otce nemám."

***
Jenže svět je spravedlivý, když si to přejeme. Nemůžeme předpokládat, že když jsme se silami v koncích, všichni se nám vrhnou k nohám. Ten pocit samoty, smutku, nemít nikoho, to je odměna za naše někdejší činy.

A tak zase uplyne další den. Dvacet hodin na nohou, čtyři hodiny spánku. Ale jedno se nikdy neztratí - odhodlání a síla.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ta Obyčejná Ta Obyčejná | Web | 30. ledna 2013 v 22:30 | Reagovat

Netuším sice, jak dalece je to autobiografické, každopádně zapůsobilo ;)

+1

2 hogreta hogreta | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 23:40 | Reagovat

Patřím k těm, které místo otce taky musí stačit jen tisícovka měsíčně (přesněji 800kč). Těžko říct, jestli by mě vůbec pozdravil, kdyby mě potkal. Těžko říct, jestli by mě poznal. Ale tak nějak jsme to doklepali do teď, budeme klepat i nadále, svět se nezboří. Mám príma mamku a otčíma :) Moc pěkná jednorázovka:)

3 pavel pavel | Web | 31. ledna 2013 v 0:36 | Reagovat

Na mne dcera taky kašle..,. ale myslím že to není jen vinou otce. Například musím to být většinou já, abych ji jako první zavolal.
Když se holka vdá, obvykle na otce přes své starosti a jiné zájmy téměř zapomene. A nemyslím, že bych ji jako dítě zanedbával.

4 Bára Bára | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 9:15 | Reagovat

Dobře napsané. V člověku to vzbuzuje vlastní emoce a vzpomínky. Obzvláště má-li podobné zkušenosti:-)

5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 13:01 | Reagovat

Realita? Smutné. Kdysi jsem nemohla na vysokou školu, protože brigády nebyly a maminka by to sama neutáhla. A táta byl rád, že se zbavil povinnosti dávat mi pětistovku výživného...

6 inkognitowoman inkognitowoman | Web | 31. ledna 2013 v 16:23 | Reagovat

Krutá realita.

7 Robka Robka | E-mail | Web | 1. února 2013 v 21:43 | Reagovat

Tohle dobře znám... Je zvláštní, že někteří rodiče si dovedou užít jen plození dítěte, ale starost o něj už přenechají rádi jiným. Stačí jim, že někde nějakou dceru nebo syna mají, ale nedejbože, aby něco chtěl. Ovšem když jim teče do bot, tak pláčou, že se o ně vlastní dítě nezajímá. Co zaseješ, to sklidíš, tak to v životě chodí.

8 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 3. února 2013 v 10:30 | Reagovat

Zdravím!
Tímto bych tě ráda pozvala na soutěž Imaginaria: http://libere.blog.cz/1301/imaginarius-special

Přeji hezký den.
Maglaiz

P.S. V klubu máme dojem, že jsou členové málo informovaní, takže píšeme tyto zprávy.

9 Vendy Vendy | Web | 6. února 2013 v 12:09 | Reagovat

Povídka nebo autobiografie?
Z obojího čiší hodně smutku, ale i odhodlání. To druhé je dobré, drží nás na nohou.
S rodiči a dětmi je to někdy těžké, ovšem v tomhle případě je rozdělení rolí jasné. Kdo za něco stojí a kdo ne.

10 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 16. února 2013 v 15:03 | Reagovat

Naši jsou rozvedení a mám to hodně podobně, jako je to napsané tady. Jenom se bojím, aby to někdy nedopadlo až tak ,,špatně"... (ač tomu má hodně blízko.)
Hrozně se mi líbí styl, jakým je to napsané. Poutavě, přečetla jsem to jedním dechem (ač to může znít jako klišé, nenapadl mě lepší výraz :D)

11 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 15. března 2013 v 15:28 | Reagovat

Připomnělo mi to jednu prózu, co jsem už dávno kdesi četla...
Každopádně se ti moc povedla. Bylo to jako odposlouchávat cizí rozhovory, ale necítit se při tom jako nějaký vetřelec, co tam nepatří. Jednoduše silná empatie na dálku.

12 Víla Víla | Web | 16. března 2013 v 10:08 | Reagovat

Jako bych se v tom viděla...
"Dostala jsem se na vysokou... Do Brna."
"Ach jo, takže na tebe budu muset platit ještě jak dlouho?!"

13 Marťa Marťa | Web | 16. března 2013 v 19:08 | Reagovat

Krásná próza

14 R. R. | Web | 16. března 2013 v 19:24 | Reagovat

Můj táta pije..je nepoučitelný. Vím, že není zlý, ale je to hrůza... hůl jsem nad ním ještě nezlomila.

15 Vendy Vendy | Web | 24. dubna 2013 v 8:25 | Reagovat

Livien, nějak ses odmlčela, co se děje, máš pauzu, jsi nemocná nebo tě unesli ufoni?

16 Vendy Vendy | 12. května 2013 v 0:07 | Reagovat

To je teda pořádná pauza. Škola?

17 bludickka bludickka | E-mail | Web | 13. května 2013 v 11:13 | Reagovat

Krásně napsáno. Já s rodiči dobré vztahy nemám. Neozývám se jim a nechci, aby se ozývali oni mně. Jsem zvyklá spoléhat se jen na sebe. Ale někdy mi je z toho smutně.

18 ethnea ethnea | Web | 13. července 2013 v 2:24 | Reagovat

Nazdarek, prave jsem se vratila po hodne dlouhe pauze. Nechces se vratit i ty, at mi neni smutno? =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama