To je totiž ona

25. srpna 2012 v 12:00 | Livien |  Žblepty na téma týdne
Občas se stává, že je pro člověka nějaké téma důležitější než jiné. Pak přemýšlí a přemýšlí, jak nejlépe jej pojmout. Jak sdělit světu, aby pochopil, co má na srdci. Jedno takové téma je určitě maminka - asi nejdůležitější osoba našich životů. Milovaná či nenáviděná, obdivovaná i zavrhovaná.


Když váhám já, chápu se tužky a pastelek. Sedím nad čistým papírem a snažím se uspořádat si myšlenky. Kolikrát vypínám mozek a začínám vnímat teprve tehdy, když už se rýsuje určitý obrázek. Tentokrát trval onen stav mnohem déle. Mozek mi přehrával celý můj život až do posledních dnů.

Malá blonďatá holčička se zahleděla do zrcadla na dva copy zavázanými mašlemi.
"Moc děkuju, mami, je to hrozně krásné," upřela na dospělou ženu svá modrá a dosud bezstarostná kukadla.
"Dneska ve školce z tebe kluci nespustí oči," oplatila jí pyšně žena a pohladila jí po malé hlavičce.

Dětské srdce je tak plné obdivu a lásky a maminka je ta nejnádhernější, nejsilnější žena na světě. O kolik je dětský pohled krásnější než ten dospělácký.

"Mami, já se hrozně bojím," chytne se sedmileté děvčátko své matky.
"Čehopak se bojíš?" klekne si černovlasá žena k malé dívence a kolem modrých očí se vyrýsují drobné vrásky moudrosti, starostí a lásky.
"Že si tam nenajdu žádné kamarády. Musím do té školy teď opravdu chodit pořád, i když se mi tam nebude líbit?" otáže se děvčátko naivně.
"Bude se ti tam líbit, neboj se," odpoví žena s úsměvem.
"Ale jak to můžeš vědět?"
"Vím to, protože z tebe bude ta nejchytřejší holčička, jakou bych mohla mít, a jednou vyrosteš v silnou ženu, která bude moc změnit svět," obejme matka svou dcerku se slzami v očích.

Bezpečí a jistota - tohle člověk během celého života nenajde už nikde jinde tak silně jako v náruči své matky.

"To nemyslíš vážně," pronesla černovlasá žena ledově.
"Nemůžu za to, prostě si na mě na gymplu zasedli," začne se vykrucovat modrooká dívka.
"Proto tam nechodíš?"
"Nechodím tam proto, že se toho naučím víc kdekoli jinde," ušklíbne se, ale její sarkasmus trochu zchladne při pohledu do těch nekonečně smutných očí. Kdyby na mě raději křičela, bylo by to lepší.

Největší bolestí života je, když zklamete právě ty důvěrně známé oči. Nikdy jste je přeci zklamat nechtěli, tak co se to najednou děje?

"Na stole máš žádost o byt, do maturity tu můžeš zůstat a pak už s tebou bydlet nechci," pronese černovlasá postarší žena ledově a odejde z místnosti. Mladá dívka, již snad dospělá, zůstane ohromeně stát na místě. Někde hluboko, snad v duši, cítí ty hořké slzy plné bolesti. Dávno se však naučila neplakat.

A najednou jste dospělí. Váš svět se odděluje od toho matčina. Hledáte si svou vlastní cestu a původně nejdokonalejší osoba vašeho života se stala nejsilnějším nepřítelem, protože vás tak dobře zná. Ví, co vás zraní. Ví, co vás tak moc bolí. Ví, o trhlině mezi vámi dvěma, která se už nikdy nezacelí.

Šla si pro maturitní vysvědčení mezi posledními. Silně si potřásla rukou s třídní profesorkou a následně ředitelkou. Rychle zapátrala očima mezi sedícími rodiči a usmála se. Její matka setřela slzy z očí a rozklepanýma rukama se pokusila o pár fotek. Marně. Byla ten den tak pyšná.

Potom už chápete. Už víte, že bezpečí si musíte hledat jinde, protože stojíte na kraji vlastního života, ale její starost o vás nikdy nezmizí. Její pýcha a hrdost na vaše další kroky vás pronásledují při každičkém rozhodnutí. Najednou není maminka tou silnou a dokonalou osobou, která všechno ví, všechno dokáže a vždycky si ví rady. Zjistíte, že je také "jen" člověk. Chybující, náladový, proměnlivý člověk, který vás i přes všechno příkoří nepřestane milovat.

Myšlenky plynou jak drobné vlnky na hladině rybníka. Chvilkami nad nimi probleskují sluneční paprsky teplého letního dne, jindy oblohu zčeří temný mrak a nastane bouřka. A můj obrázek už je téměř hotový.

To je totiž ona - moje maminka


Velikost: A4
Technika: kresba - pastelky, černý fix

Zvláštní a proměnlivá se závislostí na kávě i její vůni a silnou oblibou ke kvalitním vínům. Slunce, bezpečí a teplo našeho domova, který se nachází v Jizerských horách. Moc dobře vím, že ten pohled na nejvyšší horu s rozhlednou by nikdy za nic nevyměnila. Moje maminka s láskou k jablkům, po kterých se ozývá neutuchající kašel. Hloupost? Možná, ale právě tyhle drobnosti tvoří osoby, které tak milujeme. Moje matka, milovnice sběru hub, se pilně stará o své květiny pečlivěji než doktorka o své pacienty. V bouřce utíká v županu ven a uklízí je. Jsou-li nemocné, tráví hodiny jejich léčbou. Snad jsou to právě květiny, které jí nahrazují její den za dnem více dospívající děti.
Rána, kterou náš vztah utržil se už nikdy plně nezacelí, ale chci, abys to věděla - nikdy tě nepřestanu mít ráda, mami.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Verunka T. Verunka T. | Web | 25. srpna 2012 v 12:38 | Reagovat

Skoro jsem se při četbě tvého článku rozplakala...ach jo jsem cíťa no :-)
Ten popis tvojí maminky je nádherný. Přeju vám hodně štěstí

2 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | Web | 25. srpna 2012 v 12:57 | Reagovat

Někdy se rodiče a děti nepohodnou... Je zvláštní, že  přesto mezi nimi pořád zůstává silné pouto, byť by se třeba i nenáviděli... Krásně napsaný článek :)

3 Livien Livien | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 13:05 | Reagovat

[1]: Já jsem taky cíťa, takže se mi to též stává hodně často. :)) Každopádně moc děkuji za hezký komentář.

[2]: Asi by to ani nešlo jinak, ne nadarmo se říká - jedna krev. A nebýt rodičů, nejsme. To silné pouto tam prostě být musí, ať už je současný vztah jakýkoli.
Jinak moc děkuji za Tvůj komentář.

4 Infinity Infinity | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 13:32 | Reagovat

Opět nádherně napsané. Úplně mi tenhle článek na chvíli vzal dech, lépe bych to prostě nenapsala. :-)

5 Vendy Vendy | Web | 25. srpna 2012 v 13:42 | Reagovat

To je strašně krásně napsané, Liv. Líbí se mi ten rozpor mezi dětstvím, kdy je mámina láska nepodmíněná a bezpečná, a dospělostí, kde máma cítí, že tě ztrácí a taky na tebe klade větší nároky a zlobí se, že je nesplňuješ a to všechno dělá směs nepřátelství, a pak jde a když je ti zle, podpoří tě a na tvé úspěchy je pyšná i v době, kdy ti bude třeba čtyřicet.
Maminka je maminka, ať milovaná nebo momentálně nenáviděná (pohádáme se asi všichni, čas od času). Maminka je jen jedna a je to nejbližší osoba, jakou jsme kdy měli a máme.
Ten obrázek je moc hezký, pěkně jsi ji vystihla, myslím že tenhle článek by měla vidět a obrázek bys jí měla dát a zarámovat třeba a pověsit někam, kde ho bude mít pořád na očích. Myslím, že by z něho měla radost.

6 Karol Dee Karol Dee | Web | 25. srpna 2012 v 14:05 | Reagovat

nádherně napsaný článek, člověk začne číst a nemůže přestat. Celkem ti tvůj vztah k mamince závidím, i když jistě není dokonalý, ale co je, že ano?

7 Livien Livien | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 14:09 | Reagovat

[4]: Děkuji za milá slova. Bohužel jsem do toho nedostala ani polovinu toho, co bych si přála, ale jednou se mi to snad podaří. :))

[5]: Moc děkuji Vendy, o ten rozpor jsem se snažila. Někdy si říkám, že tak to během dospívání prostě alespoň trochu být musí. Někdy víc, někdy méně. Ono už i to slovo "maminka" je prostě jedno z nejhezčích v češtině, nemůžu si pomoc. Je takové vymazlené a tou láskou doslova dýše.
Věř mi, že jsem o tom také hodně uvažovala, jestli jí ten článek a obrázek dát nebo ne, ale ještě jsem se zcela nerozhodla. Mám takový sen, že bych napsala drobnou knížečku právě o ní, jejím životě i našem vztahu, a možná by se pak mohl stát její součástí. Nechala bych jí svázat, jen tenhle jeden výtisk a darovala jí ho k Vánocům. Jenže jsem nikdy nic delšího nepsala, tak nevím, zda to na mě nejsou až příliš veliké ambice.

8 Livien Livien | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 14:10 | Reagovat

[6]: Naprostá pravda. Já k mamce cítím především obdiv. Měla neskutečně zvláštní a smutný život a silnější osobu jsem nepoznala. V běžném životě si jsme ovšem docela cizí.

9 LoveShy LoveShy | Web | 25. srpna 2012 v 14:56 | Reagovat

Mám z toho husí kůži, moc pěkně napsané :)

(tak z Jizerek jo? jsme sousedi skoro, na jizerky koukám z okna)

10 Livien Livien | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 15:20 | Reagovat

[9]: Moc děkuji :)
(Fakt? Já koukám přímo na jejich nejvyšší horu. :D)

11 Robka Robka | Web | 25. srpna 2012 v 21:21 | Reagovat

Nádherný článek. Je z něj cítit, že i přes všechny problémy máš svou mámu ráda. Možná bys měla tu knížečku napsat, na to nepotřebuješ žádné velké ambice. Určitě by to pro ni byl krásný dárek.
A ještě něco. Líbí se mi, jak popisuješ ty změny silné a neomylné bytosti v chybující  ženu.Je to přesně ten pohled, který asi všichni potřebujeme, abychom dokázali dospět.

12 Livien Livien | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 22:26 | Reagovat

[11]: Právě si také říkám, že by to asi byl nejhezčí dárek, co bych jí kdy vůbec dala. Uvidíme. Už jsem párkrát začala, ale pak najednou přijde takový zásek, že nevím jak to místy pojmout. :)
Jinak myslím, že tam někde to dospívání asi začíná, ale v životě se máme stále co učit. Jinak moc děkuji za hezký komentář. :)

13 Sušenka Sušenka | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 10:53 | Reagovat

Tý jo... tečou mi slzy... :') říkala jsem si, že na téma máma moc lidí nenapíšou článek, který by měl smysl... a tenhle?... páni :)

14 Livien Livien | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 13:09 | Reagovat

[13]: Děkuju, moc si toho vážím. Jsem ráda, když se to někomu líbí.

15 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 21:59 | Reagovat

Nádherně jsi to popsala. Sand mě jednou budou mé děti vnímat také tak. I přes rozpory mě budou milovat. Dávám tě do výběru k TT.

16 Livien Livien | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 22:11 | Reagovat

[15]: Moc děkuji Edith, vážím si toho. Myslím, že určitě budou, jsi obdivuhodnou osobností a to i my, děti svých rodičů, vnímáme. Řekla bych, že ještě více než okolí.

17 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 31. srpna 2012 v 11:09 | Reagovat

Mám slzy v očích, napsala jsi to skutečně nádherně... Taky se mi líbí, že jsi ukázala, že i maminky jsou lidi a přes ty chyby, spory mezi námi, je máme rádi.

18 Livien Livien | E-mail | Web | 31. srpna 2012 v 21:38 | Reagovat

[17]: Děkuju moc, vážím si Tvého komentáře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama