Psí láska je neomezená - nebo taky ne!

12. srpna 2012 v 20:00 | Livien |  Žblepty na téma týdne

Aneb jak láska psa k mé maličkosti skončila velmi záhy.

Měsíc červenec utekl jako voda a možná ještě rychleji. Řekla bych, že tomu tak bylo hlavně z důvodu samostatného hospodaření v domě během doby, co odjela celá rodinka na dovolenou. Toto své osiření jsem si totiž náramně užívala. Ne vždy se sice vedlo úplně bezchybně, ale já se pokoušela neztrácet úsměv a občas jsem se o nějaký ten peprnější zážitek podělila i zde. Jedno mi ovšem vrtat hlavou nepřestalo.


Říká se, že psi milují naprosto a bez výhrad, na rozdíl od koček. Když se celá rodinka zpakovala a vyrazila za sluncem, ještě chvilku jsem jim u plotu mávala já, vyl náš pesan a ocasem mrskala kočka. Osiřely jsme. Tři slečny - jedna lidská, jedná psí a jedna kočičí. Kočku Elišku nijak zvlášť představa truchlícího psa netěšila a tak se ztratila a objevovala se jen večer u misky žrádla. Obě jsme totiž měly živě v paměti, jaký vliv měl odjezd rodinky na psa poslední dva roky. Terezka, naše psí slečna, dokázala celé dny kňučet, v noci výt a běhat sem tam a na truc přestala upozorňovat, že potřebuje na záchod. Jak jsem jen byla mile potěšena, že se toto její truchlení letošní rok nedostavilo. Od prvního dne patřilo 78,69% mé pozornosti jí a ona to náramně ocenila. Každé ráno i večer jsme poctivě běhaly a věřte, že naše Terka rozhodně není stvoření líné a utahala by i vola. Během mé práce na počítači mi ležela na nohou nebo na klíně a já jí příležitostně drbala za ušima a už prvního večera si přinesla svůj polštářek natrvalo ke mně do postele a celou noc mě hlídala. (Marně bych lhala, že nejsem strašpytel a její přítomnost mě vlastně hrozně uklidňovala.)

Dny plynuly a ať jsem se hnula kamkoli, jako můj věrný ocásek za mnou ťapkala Terezka. Typická ranní cesta vedla na záchod a já se naprosto odnaučila zavírat dveře. (Což mi pak první dny příjezdu rodinky vyčarovalo docela hezký trapas.) Ještě rozespalá jsem tradičně seděla na onom výše zmíněném záchodě, Terezka seděla přede mnou na zemi a koukaly jsme na sebe. Prostě idylka, no ne?

Když mi pak vrazila do chodidla své žihadlo včela, kterou jsem zcela nemilosrdně přišlápla a alergie mě vyřadila z provozu na celé dva dny, ležel mi pesan všechny ty dlouhé hodiny u nohou a nateklou bouli mi lízal. Člověk by řekl, že po třech letech vlastnictví pejska si jeden z páníčků spolu se psem současně uvědomili, že jsou vlastně spřízněné duše.

Ovšem chyba lávky!

Dva týdny se překulily a rodinka byla zpátky. Nastala velká vítačka, hlavně co se Terezky týče. Nelžu, když napíšu, že se dokázala tři hodiny mazlit s mamčiným přítelem, který byl už před odjezdem jejím oblíbencem. Cože jsem to psala o spřízněnosti duše?
To odpoledne o mě Terula nezavadila ani pohledem, a když jsem nechala tradičně otevřené dveře do svého pokoje, aby mohla přijít na noc, přiťapkala (aa, já věděla, že to přeci jen ocení), vzala do tlamy svůj polštářek a odnesla ho do ložnice k rodičům. Ty šmejde! Honilo se mi hlavou a takřka nakvašeně jsem zase zabouchla dveře. Vlastně to byla divná, téměř osamělá noc.

Na další den jsem se usadila v zahradní houpačce a mžourala do sluníčka. Přiběhla Tereza a takřka chlácholivě mě šťouchla čumákem do obličeje. Kdoví, co to znamenalo v její psí řeči. Vsadila bych ovšem veškerý svůj majetek na to, že její upřený pohled pravil něco ve stylu:
"Hele já si vážně vážim toho, jak ses mi věnovala, ale snad sis nemyslela, že s tebou budu i až se oni vrátí, že nee?" Zavrtěla ocasem a odběhla za zbytkem rodinky. Od té doby už se zase víc věnuju čičině a život se vrátil do kolejí, ve kterých byl ještě před jejich odjezdem.

A pak mi něco mluvte o psí lásce. :D

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karol Dee Karol Dee | Web | 12. srpna 2012 v 20:30 | Reagovat

pes miluje, když se mu to hodí :D ale že jsou pěkně vyhchytralí :D prý "vzala polštářek a odnesla si ho" :D

2 Mami Mami | Web | 12. srpna 2012 v 20:36 | Reagovat

Pejsi mají velká srdce, i to tvé se tam vejde... až budete zase sami. Ovšem hierarchie ve smečce se u nich nezapře :-)

3 Livien Livien | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 20:51 | Reagovat

[1]: Je pravda, že když jsem měla v ruce řízek, tak si mě všímala i víc jak pouhých pět minut. :D
Mrzí mě, že zrovna tenhle moment nemám natočený. Já už si vážně tak vítězoslavně říkala HA! tak přeci jen....a pak nic. :D

[2]: To opravdu ne, ale rozhodně se tomu teď musím hrozně smát. :D Každopádně tak špatně na tom nejsem. Ze čtvrté příčky v rodině jsem se u ní vyšplhala asi na místo třetí. :D

4 Delorah Delorah | Web | 12. srpna 2012 v 20:54 | Reagovat

Jů, jsme u známejch a oni maj upe stejnou fenku!:D

5 Livien Livien | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 21:03 | Reagovat

[4]: Faakt? :D A nejste teď u nás? :D My máme taky návštěvu. :D :D

6 Robka Robka | Web | 12. srpna 2012 v 21:08 | Reagovat

To s tím záchodem mě rozesmálo. Nerada přiznávám, že u nás je to stejné. Hezký článek:-)

7 Hanyuu Hanyuu | Web | 12. srpna 2012 v 21:34 | Reagovat

Sakra, po všech těch psích kamarádech, co jsem za život poznala, mě napadá myšlenka, jestli není váš pejsek jen rafinovaně převlečená kočka :D:D

8 Livien Livien | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 21:40 | Reagovat

[6]: Jo, myslím, že na nás byl každé ráno pohled naprosto unikátní. :D Ještě já to vytahaný triko, rozcuchaný vlasy (nee bohužel ve skutečném světě se lehký make-up, dokonalý účes a krajková noční košilka při vstávání moc nevedou). :D

[7]: Zajímavá teorie! :D Tak mě napadá, že kočka mi věrná zůstala, takžee - řešení už je naprosto jasné! Myslím, že se nějakým záhadným způsobem převtělily. :D :D

9 Robka Robka | Web | 12. srpna 2012 v 21:56 | Reagovat

[8]: Pravda, kočka je věrná. Když si někoho oblíbí, nedokáže se jen tak lehce vzdát představy, že jí páníček, či panička odjede. Náš kocour při těch mých dočasných nepřítomnostech vždycky přestal žrát. Takže jsem nikdy nemohla jet nadlouho, protože by ten anorektický chudinka nepřežil. Zato pes se cpal a bylo mu to fuk. A pak že jsou psi věrnější. Pchch.

10 Juliana Juliana | Web | 12. srpna 2012 v 22:02 | Reagovat

Můj pes to beze mě vždycky nějak vydržel, když jsem byla pryč, ale teď, když už není, je mi nějak líto, že jsem si ho víc neužila. Ale zase mám kotě a s ním si to plně vynahrazuju.
Krásný blog.

11 Linuš Linuš | Web | 12. srpna 2012 v 22:03 | Reagovat

Livien,ty máš BIŠONKA? Jako já?:D

12 Das Das | Web | 12. srpna 2012 v 22:10 | Reagovat

S Tvým článkem můžu jen a jen souhlasit. Pes má prostě v hlavě žebříček nejcennějších lidí a podle toho se taky chová. Což mě někdy nesmírně vytáčí, ale snažím se to přežít. :D Každopádně mě těší, že ze mě má pes největší respekt a poslouchá mě možná nejvíc. :)
Běhání s Terezkou Ti závidím, já kvůli vedru s sebou hafana neberu, bojím se, že by to neuběhnul, ale jakmile se ještě více ochladí, vezmu ho s sebou. :)

Jednou si pořídím psa, který se úzce váže jen na jednoho člověka, aby měl rád jen a jen mě. :D

Jinak článek chválím.. krutá a vtipná realita. :D

13 Livien Livien | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 22:25 | Reagovat

[9]: Tak to je na jednu stranu hrozně krásné, na stranu druhou až děsivé. Naše čičina je povahy až moc nezávislé, aby k něčemu podobnému došlo, když už se ovšem nechá mazlit, stojím v žebříčku první a ostatní mají smůlu. :)

[10]: Já si ten život bez holek taky nějak neumím představit. Ať zlobí, jak zlobí, bez nich by tu bylo hrozně smutno. :)

[11]: Ano, je to bišonek. Jen si moc nepotrpíme na to, aby byl načesaný a nadýchaný a ani tu hlavu mu tak nevystříháváme, tak se ostatním bišonkům moc nepodobá. :)

[12]: Děkuju moc. :) Já si na prvním místě rozhodně nestojím, ale asi je to i dobře. Až začne stěhování na vysokou, o to víc by se mi po nich asi stýskalo, tak jsem ráda, že ani jedna na mě tak připoutaná není. :)

14 ethnea ethnea | Web | 13. srpna 2012 v 0:42 | Reagovat

Musim priznat, ze me clanek opravdu pobavil. Clovek by cekal, ze bude vdecnost projevovat dele. =D
A pri osloveni "Ty smejde" jsem vybuchla smichy. Ja svoje osmacky castuji jmeny: milacku, broucku, chlupacku, nunu tutu, ale jak zacnou hlodat mrize, meni se to fofrem na: previte.

15 Amelie Amelie | Web | 13. srpna 2012 v 2:49 | Reagovat

Nádherná fotka, my máme maltézáka.

16 Vendy Vendy | Web | 14. srpna 2012 v 18:53 | Reagovat

Tak to nemělo chybu. Asi je váš pejsan prostě přizpůsobivý - když vaši odjeli, zaujala jsi postavení vůdce smečky. A když se vrátili, vrátil se i on do běžného života. Ale vlastně je to věrnost - věrnost svým pravým páníčkům.
A tobě prokázal službu, že když jsi byla sama, dělal ti společníka. A to docela věrného, podle všeho, co jsi psala...
Takže bych to zas tak nebrala. Ale ten konec, jak za tebou přišel, jako by ti chtěl říct to své, ten konec mě dostal.
Zvířata vždycky překvapí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama