Srpen 2012

Zhodnocení prázdninové soutěže Za barem II

31. srpna 2012 v 10:15 | Livien |  Jinam se nevešlo
Prázdniny jsou za některými z nás a to značí i úplný konec soutěže Za barem II, která tvoří největší část mých příspěvků za poslední dva měsíce. Hodnotit něco, pro co jsem se zcela evidentně naprosto nadchla, nebude asi úplně zajímavé, ale myslím, že nijak řádně neuzavřít tolik splněných úkolů by asi nebylo správné.

Můj život vysokoškoláka

30. srpna 2012 v 17:01 | Livien |  Jak plynou dny
Stojím na začátku další kapitoly života, která by měla trvat asi pět let (možná déle, ale to ještě uvidí čas). Během mého maturitního šílenství se mi pod články občas objevovaly dotazy, kam že to vlastně má velectěná duše míří dál. Míří na vysokou, ale cesta na ní byla trnitá a osázená mnohými pochybnostmi.


Zákuskujeme...

29. srpna 2012 v 19:30 | Livien |  Motám se v kuchyni
Poté, co moje historicky první sekaná dopadla nevalně, jsem si potřebovala zase trochu osladit den. (Koho by napadlo, že se může roztéct během pečení po celém plechu? :D Mě taky ne, ale může. ;))

Oblíbené blogy

29. srpna 2012 v 12:38 | Livien
Společnost zajímavých lidí je ten nejlepší balzám na duši a já se jí nikdy nemohla nabažit. Právě takové osobnosti vás inspirují, motivují a v potřebném případě podpoří.

Velmi dlouho jsem se vyhýbala tvorbě jakéhokoli seznamu mých oblíbených blogerů, protože jsem si je hodlala přeci všechny pamatovat a dávat jim to znát hojným počtem komentářů. Když pominu fakt, že se od samotných počátků ve světě blogů objevilo neskutečné množství inspirativních lidí, časové možnosti se krátí a já nestíhám trávit u ostatních tolik času, kolik bych si bývala přála.

V půlce mi došlo, o jak náročnou činnost jde. Zdaleka se mi nepodařilo postihnout všechny. Slibuji ovšem, že až mě trkne někdo, koho jsem opomněla, rozhodně ho přidám.

Také nemáte rádi polívčičky?

27. srpna 2012 v 8:00 | Livien |  Motám se v kuchyni
Podařilo se mi bravurním způsobem pokazit žaludek (ačkoli vůbec netuším čím), takže se mi už několikátým dnem dosti nepříjemně ozývá v podobně jakýchsi bolestivých kopanců a pocitu, jako by ho někdo držel v ruce a mačkal. (Na tento popis svých zdravotních potíží jsem náležitě hrdá. :D Ovšem - také se vám zdá, že jakmile někdo začne svoje bolístky a neduhy vyprávět, hrozně se v tom vyžívá? Řeknete, že vás bolí hlava a druhá strana začne od drobností až po celkové zhodnocení svého zdravotního stavu. A ve vlaku neposlouchám takřka nic jiného. :D)

Jedno končí, jiné začíná

26. srpna 2012 v 17:00 | Livien |  Jak plynou dny
Po příchodu domů jsem odložila klíče a vyčerpaně se usadila ke stolu. Až v tuto chvíli mi došlo, že jsem dnes strávila poslední hodiny v našem městském muzeu, kde od začátku prázdnin probíhala moje příležitostná brigáda. Holt - prázdniny se blíží ke konci závratnými kroky a to, že někomu začíná škola až v říjnu je věc jiná. Stojí přede mnou měsíc září, na který nemám absolutně žádné plány a krom drobné práce na internetu ani žádnou brigádu. Jsem na sebe tedy zvědavá.

Práce v muzeu se mi líbila, ačkoli nešlo o nic závratného a občas mi opravdu chyběla trocha toho vzruchu. Muzeum našeho městečka má sice je dvě malé místnosti, které pomalu neobsahují nic moc zajímavého, ale líbila se mi ta atmosféra, vzduch a klid všude kolem. Bavilo mě oblíknout si skromné šaty a brýle a takřka splynout s prostředím, ale za ten konec jsem i trochu vděčná. V jádru jsem dost akční člověk, který práci miluje a dokázal by pracovat i hodiny a hodiny po půlnoci. Hodně mi tu chyběla taková ta možnost "být akční" a udělat něco navíc.

Domácí (mini)sušenky

26. srpna 2012 v 8:00 | Livien |  Motám se v kuchyni
Správně by to však mělo znít domácí "podle receptu prý mini" sušenky. V poslední době mají všichni okolo mé maličkosti jakousi mlsavou a tak mě napadlo zkusit poprvé v životě upéct domácí sušenky. Jednak proto, že by se krásně vyjímaly na talířku v obývacím pokoji, ale také pro takové to věčné uždibování něčeho. Začala jsem pátrat po zajímavých receptech a vzhledem k lásce mé sestry k čokoládě a kakau jsem si vybrala sušenky z ovesných vloček s kousky čokolády (na obrázku to byly jakési malé hrudky s kusy čokolády, jaké obvykle vídáte v amerických filmech).

Jako máma v hlavní roli

25. srpna 2012 v 21:00 | Livien |  Žblepty na téma týdne
Máte-li tu smůlu a jste dcerou, která má dva sourozence, z čehož je starší pohlaví mužského (to znamená, že "ty jsi tady holka, musíš to přece zvládat") a pohlaví ženské je mnohem mladší, dříve či později na vás padne ta tolik nevděčná role "zastupující matky".

To je totiž ona

25. srpna 2012 v 12:00 | Livien |  Žblepty na téma týdne
Občas se stává, že je pro člověka nějaké téma důležitější než jiné. Pak přemýšlí a přemýšlí, jak nejlépe jej pojmout. Jak sdělit světu, aby pochopil, co má na srdci. Jedno takové téma je určitě maminka - asi nejdůležitější osoba našich životů. Milovaná či nenáviděná, obdivovaná i zavrhovaná.

S cukrem a nadšením

23. srpna 2012 v 20:15 | Livien |  Jinam se nevešlo
"Tak jak to dneska vidíš?" přiběhne moje mladší sestra ke mně do pokoje. Zcela nedobrovolně mě tak donutila zvednout oči od práce.
"Jak vidím co?" zeptám se a nechápavě zvednu obočí.
"No další úkol přece," začne sestra naléhat.
"Jo tak, já ještě nebyla na počítači, tak nevím, co je za úkol, ale asi to dneska zase nestihnu," zabrumlám a opět se začtu.
"Tak já se podívám joo?" nevzdává se sestra a vrhne se k mému počítači.
"A proč se nepodíváš u sebe, prosímtě?" zeptám se už skoro nevrle.
"Já na počítač nemůžu," odpoví mi takřka nadšeně. Rezignovaně vzdychnu a opět sklopím oči. Po nějaké chvíli sestra nadšeně zavýskne.
"Hádej, co je za úkol," zavolá na mě přes rameno.
"To netuším a zrovna bych se vážně potřebovala soustředit."
"Ježiš, s tebou dneska není vůbec řeč," zabručí mi v odpověď sestra. Vypne počítač a vyrazí pryč z mého pokoje. Její odchod však netrval ani pět minut a už stála ve dveřích znovu.
"Co to sem neseš?" zeptám se zaraženě při pohledu na tři krabičky v jejích rukách.
"Cukr," odpoví mi naprosto samozřejmě.
"Aha," zní moje odpověď bez veškerého údivu a znovu se zabírám do práce. Po jejím "čarodějném" kutění už mě totiž nedokáže zarazit vůbec nic.

Hudba, která ovlivnila můj život

23. srpna 2012 v 13:00 | Livien |  Jinam se nevešlo
V mém případě by titulek měl asi znít pouze: "Hudba ovlivnila můj život." Hudba, umění, knížky a jeden takový opuštěný dům na samotě u lesa. To jsou charakteristické znaky mého dětství, které bych neměnila za nic na světě.
Jako malá jsem chodila na hodiny kreslení a poznala paní učitelku, která velmi výrazně zasáhla do toho, jak nyní vnímám svět. Navštěvovala jsem hodiny hraní na kytaru, flétny, hodiny zpěvu, hudební nauku a poznala ve svých učitelích nehynoucí obdivovatele muziky a hudebního světa. Všechny tyto osobnosti zvlášť a zároveň dohromady dokázali, že se nedívám na umění s odsouzením, nevypínám určitý druh hudby, protože "za nic nestojí", ale snažím se vnímat a hledat "to něco" co obsahují všechny aspekty našeho světa. Proč? Protože ve všem se skrývá něco krásného.

Krásami italské kuchyně

22. srpna 2012 v 18:00 | Livien |  Motám se v kuchyni
Možná je to k nevíře, ale pochoutky italské kuchyně jsou nejen mezi nejoblíbenějšími, ale také mezi nejrozšířenějšími na celém světě. Italské těstoviny, saláty, zmrzliny a pizzy spolu s vínem jsou pochoutkami, které zná pomalu každý z nás, a mnohdy jim dáme mnohem raději přednost před našimi typicky českými knedlíky.
Budete-li si chtít jednou za čas udělat takový menší italský den, rozhodně neprohloupíte. Ovšem jak začít?

Jahodové žížaluchy

22. srpna 2012 v 14:18 | Livien |  Motám se v kuchyni
Počasí je potvora a udělalo mi velmi ráznou čáru přes moje dnešní plány. Dlouho jsem netruchlila a zase se s chutí pustila do jedněch z posledních úkolů soutěže Za barem II. Ačkoli mám cenu už dávno vybranou, svoje infantilní sklony nedokážu potlačit a tak mě ty úkoly neskutečně baví.


Květy kam se podíváš

22. srpna 2012 v 10:02 | Livien |  Různé techniky
"Ženu ani květinou..."

Dnešního úkolu soutěže Za barem II jsem se chtě nechtě musela opět zúčastnit, a to z důvodu, že květiny jsou velice krásné. Mnohým se staly inspirací, pro mnohé životem. Ukazují krásu, smyslnost, jemnost i dokonalost, prostě vlastnosti, které lidém ve větším či menším chybí, ale snaží se jim co nejvíce přiblížit.

Tužka nebo program?

21. srpna 2012 v 14:34 | Livien |  Pár tahů
V poslední době si stále více hraju s Photoshopem a Photofiltrem. Je tomu tak hlavně z důvodu, že dělám hodně grafických věcí pro svou zploditelku ohledně prvního pořádaného městského plesu. Nikdy by mě nenapadlo, že takovým osobitým způsobem jim propadnu i já. Velmi dlouhou dobu mi totiž nešlo do hlavy, proč se v dnešní době tolik lidí uchyluje ke kresbě v počítači, místo aby jednoduše popadli tužku a pastelky.

Papírové umění aneb kouzlo origami

18. srpna 2012 v 11:30 | Livien |  Různé techniky
Origami je japonské umění papírových skládaček, které si získalo značnou oblibu. Není tomu tak dlouho, kdy jsem na internetu zahlédla soutěž ve skládání a tak mě napadlo - proč to nezkusit? Pustila jsem se do několikahodinového pátrání po historii, zajímavostech i návodech. Snažila jsem se pochopit papír a skládat a přesto byla má tvorba oproti předním jménům v tomto oboru naprosto bezcenná (ovšem upřímně vypocená). Můj obdiv k papíru však mnohonásobně vzrostl.

Ke studijní morálce

17. srpna 2012 v 19:02 | Livien |  Motám se v kuchyni
Vzhledem k tomu, že jsem student každým coulem (někdy i o prázdninách), moc dobře vím, jaká je učení vyčerpávající záležitost, kdy se člověk následně s velikou chutí pustí do nějaké té sváči.

V obležení ptakolidu

14. srpna 2012 v 17:42 | Livien |  Jak plynou dny

Dnes jsem zjistila dvě velice důležité skutečnosti.
1) Když si jdete cíleně s někým popovídat do přírody, abyste měli soukromí, nutně to neznamená, že ho mít budete.
2) Potřebujete-li u toho něco vyfotit, nezapomeňte si foťák.

Šmoulování u pečení

14. srpna 2012 v 13:00 | Livien |  Motám se v kuchyni
Naše poslední domácí pečení dopadlo od pohledu trošičku jedovatě. Musím však podotknout, že ačkoli byla chuť dokonalá, už ta barva prostě člověka více či méně odrazuje. :D Při onom šmoulování vznikla tedy jakási smetanová poleva, která zdobila povrch kulatého ostružinového koláče a stala se i doplňkem ke koláči kynutému.

Málem jsme se nedohodly

13. srpna 2012 v 9:20 | Livien |  Různé techniky
Po vyhlášení dalšího úkolu v soutěži Za barem II na téma Každá restaurace by měla mít toalety a na nich označení jsem si po dlouhé době směle pustila PhotoFiltre a jala se kreslit. Vždycky jsem zastávala názor, že v jednoduchosti je krása a v původní verzi plánu na splnění zadání rozhodně nestálo nic, co by navrhovalo vytvářet něco extrémně složitého.
Zrovna jsem dokreslovala svoje dva drobné panáčky (můžete vidět vlevo), když mi do pokoje vtrhla jako velká voda má nejmilovanější sestra ze všech sester (rozumějte - jediná sestra).

Psí láska je neomezená - nebo taky ne!

12. srpna 2012 v 20:00 | Livien |  Žblepty na téma týdne

Aneb jak láska psa k mé maličkosti skončila velmi záhy.

Měsíc červenec utekl jako voda a možná ještě rychleji. Řekla bych, že tomu tak bylo hlavně z důvodu samostatného hospodaření v domě během doby, co odjela celá rodinka na dovolenou. Toto své osiření jsem si totiž náramně užívala. Ne vždy se sice vedlo úplně bezchybně, ale já se pokoušela neztrácet úsměv a občas jsem se o nějaký ten peprnější zážitek podělila i zde. Jedno mi ovšem vrtat hlavou nepřestalo.

Otázka chuti

12. srpna 2012 v 14:00 | Livien |  Motám se v kuchyni
Zeptáte-li se současně několika lidí, jaké je jejich oblíbené jídlo. Odpovědi budou patrně velmi odlišné. Jako nejsou dva lidé stejní, liší se i jejich chuťové vnímání. (Obzvláště u nás, kterým byly všechny chuťové buňky zabity již v raném dětství vlivem záliby rodinky v silně kořeněných jídlech.)

Někdy se mi zdá, že jako přijde každému vhod jiné oblečení k různým příležitostem, tak si lidé volí jinak i své svačiny na různé výlety. Nikdy nezapomenu, když jsme se jako rodinka poprvé rozhodli jet k moři autem a to s přáteli, se kterými se známe celý život, a naše mladší pokolení společně vyrůstalo, následně chodilo do školky a nakonec skončilo na podobných školách. Po vydatných přípravách jsme konečně vyrazili a cesta plynula docela příjemně. Nastal čas na "oběd" a auta zastavila na odpočívadle uprostřed Rakouska. Naše rodinka vytáhla domácí koláč, nějakou tu promazanou housku a spoustu ovoce. Druhá rodinka obsadila celý jeden stůl. Vyndali umělohmotné kalíšky, rozlila se všem bílá káva, doprostřed se usadil obrovský pekáč s dušeným králíkem a celá rodina se sesedla okolo onoho pekáče a pustila se do jídla. V tu chvíli mi zcela nezakrytě spadla pusa a já nevěděla, zda se smát nebo obdivovat. Mě by to rozhodně nenapadlo. :D

Dámy se na věk neptáme

11. srpna 2012 v 18:10 | Livien |  Jak plynou dny
Neříkám, že se považuji za nějakou extra dámu, ale svou sounáležitost k něžnému pohlaví pociťuji již od narození. Tak či tak mě dneska v práci zaskočila otázka dvou cyklistů. Začalo to nevinně.

"Slečno, nemáte turistické mapky města a nejlépe i cyklistických stezek?" zeptal se vcelku sympatický mladík.
"Jistě, máme obojí a dokonce více druhů," pustila jsem se směle do prezentace našeho, vcelku skromného, propagačního materiálu. Když skončil můj téměř tříminutový monolog, oba cyklisti už se usmívali od ucha k uchu. Achjo, co jsem zase plácla za pitomost? Říkala jsem si v duchu a vcelku živě se mi vybavilo, jak jsem se pro jisté turisty snažila něco vyhledat na mapě, abych jim ukázala nejkratší cestu a až po dlouhém a naprosto marném hledání mě jeden z nich upozornil, že mám tu mapu vzhůru nohama.
"Tak to je skvělé. Už jen dvě otázky. Kolik vám je let a v kolik tady končíte?"

Všechny výhody mazlíka

11. srpna 2012 v 12:00 | Livien |  Žblepty na téma týdne
Stejně jako záliby, tak i mazlíčky máme každý jiné. Neberte mě, prosím, moc vážně. :))

Díky za barvičky

9. srpna 2012 v 19:00 | Livien |  Pár tahů
Včerejší den mě opět přesvědčil, jak je na světě díky barvičkám krásně, vesele. Vytáhla jsem zase jednou barevné tuše a jen tak si čmárala. Celý den jsem totiž strávila nad výrobou návrhů plakátů na náš první městský ples a potřebovala jsem si při obyčejném čmárání utřídit myšlenky. (Jinak - až zase někdy kývnu na to, že někomu něco ze své dobré vůle zadarmo udělám a druhý den se mi to vrátí s poznámkami, co je nutné předělat, takže další hodiny práce, tak mě radši někdo kopněte. :D)

Tak či tak mě během té nenáročné činnosti upoutala jedna věc, kterou naprosto přesně reflektují následující dva obrázky.