Svět plný rozporů: obezita vs. anorexie

29. července 2012 v 19:00 | Livien |  Život
Dnešní jednadvacáté století je časem, který mi vrtá neskutečným způsobem hlavou. V tyto letní dny obsahující občas i nějaké ty příjemné paprsky sluníčka a válení na pláži u vody klouže můj zrak z člověka na člověka a přemýšlím. Tak moc se snažíme vyrovnat magazínovým ideálům krásy, že si nevšímáme, jakým způsobem ničíme sami sebe - své tělo, své já a hlavně psychiku.


Po dlouhé době se i má maličkost vydala na místní koupaliště, kde jsem roztáhla deku a pohroužila se do příjemného otupění, kdy mi jedna bezcenná myšlenka klouzala ke druhé. Přišlo mi až s podivem, kolik tam bylo v pracovní den lidí a s podivem ještě větším nad téměř nepřirozeným, ovšem uklidňujícím, tichem. Lidé nejrůznějších velikostí i tvarů mhouřili spokojeně oči do sluníčka a oddávali se slastnému nicnedělání.

V jednu chvíli mě upoutala rudě červená deka. Ležely tam dvě kamarádky - blondýna a bruneta. Hodně dlouho jsem neviděla na jednom místě tak obrovský kontrast a nejsem si jistá, jaký vhodný způsob zvolit, protože smyslem tohoto článku není nikoho urazit nebo se někoho dotknout. Jde jen o letmý náhled na skutečnost dnešní doby, která jasně poukazuje na to, že je někde zásadní chyba.

Brunetka byla drobná dívenka. Typuju věk tak kolem osmnácti, ale co do postavy by to nikdo neodhadl. Její stehna byla široká jako moje paže a kůže na kolenou vyrýsovala každou kůstku. Kdyby se nějaká tvůrčí duše pustila do průzkumu jejího těla, dokázala by přes jemný potah kůže a absolutní nedostatek tuku spočítat všechna žebra, každý obratel páteře a ještě by se obával, aby neopatrným pohybem ve slečně něco nezlomil. Hodně dlouho jsem neviděla něco takového, co by mi nahnalo husí kůži a i ve třicetistupňovém horku se mi strýček mráz začal šplhat po zádech. Slečna vypadala jako kostra potažená kůží a já se nemohla zbavit vidiny hrobu a obrázku toho, co po nás jednou zbyde. (Dobře, díky kremaci nezbyde, ale zbylo by.)

Přesměrovala jsem pohled na dívku druhou, o nic méně zajímavou. Její věk odhaduji podobně jako u dívky předchozí s tím rozdílem, že pokud první umře na podvýživu, tuhle čeká maximálně do dvou let infarkt.
Ač jsem se snažila sebevíc začíst do své knížky, až magickým způsobem byly mé oči stále přitahovány ke dvojici. (Žehnejme tomu, kdo vynalezl neprůhledné sluneční brýle.)

Na jedné straně lékaři varují před problémy mentální anorexie a bulimie, na straně druhé statistiky obézních lidí rostou závratnou rychlostí. Ony dvě dívky jako by jasně reflektovaly jeden z mnoha problémů dnešní společnosti. Existuje jistá hranice, které se neříká pro nic za nic "zlatá střední cesta". Spousta lidí jako by jí však neviděla a žene se z jednoho extrému do druhého. Kdoví, který je nebezpečnější.

Jaký je na tuto problematiku váš náhled? V čem spočívá zásadní problém?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Guenon Guenon | Web | 29. července 2012 v 19:37 | Reagovat

Lidé se neženou do obezity. Byť jsou obě danné nemoc, obě dobou rozšířené, původce má rozdíl. Anorexie je v ideálu. V krásných hvězdách, modelkách, vždy dokonalých a bez ramu tuku. Obezita je nemoc doby pohodlné, doby počítačů, facebooku, stresu. Na anorexii se ze začátku musí nějak pracovat, je to mnohem víc v hlavě - kdežto do obezity neopatrný a líný člověk mnohem víc spadne.
Jinak... Když jsi nám tak lehky vylíčila hubenou, proč nezabrousit i do druhého tábora? Ten konec chtěl dotáhnout, prože jsem se do toho tak zabrala, a najednou byl článek fuč.
Ale je to zajímavé, to máš pravdu. Všeho moc asi škodí, ale ona ta zlatá cesta středem může být asi trochu těžkým cílem. A, nakonec, je to jenom vzhled.

2 Robka Robka | Web | 29. července 2012 v 19:42 | Reagovat

V čem spočívá problém? V případě obezity je podle mě v tom, že se neumíme stravovat  v souladu s výdejem energie. Naše centrum chuti je nastaveno na velký výdej energie, který vydávali naši předkové v honbě za potravou. Dnes stačí udělat pár kroků do rychlého občerstvení. To je podle mě další problém - přemíra tučného, nezdravého a přitom chuťové buňky lákajícího jídla. Možná už někteří jsou doopravdy závislí na hamburgerech a podobných jídlech. Mě třeba zaráží, že většina lidí tady na blogu má jako své nejoblíbenější jídlo vyplněnou pizzu. Netvrdím, že česká kuchyně je nějak extra zdravá, ale přece jen tohle svědčí o tom, že se u nás přestává doma vařit a lidi radši sahají po hotovkách. Ta snadná dostupnost je doslova zlo. Lidi se zkrátka přežírají, protože je všude kolem jídla dost a je rychle k mání.
Co se týče anorexie, problém je v tom, že ty holky mají strach dospět. A touha po dokonalosti, jakou nám předkládají časopisy a soutěže krásy, ta je taky silná. Jenže jak obezita, tak anorexie je nemoc a musí se léčit. Je to nemoc duše, protože pokud člověk své problémy řeší tím, že se přejídá, nebo naopak nejí, signalizuje to, že s ním není něco v pořádku.

3 Julia Julia | Web | 29. července 2012 v 20:29 | Reagovat

Je pravda, že společnost jde z jednoho extrému do druhého, ale podle mě, je to všechno v hlavě. Nemusí to být stravováním, a neříkám, že člověk zhubne či přibere 20kg ve stresu, ale někteří hubnou a někteří tloustnou. Těžko říct v čem spočívá ten problém.

4 Saanma Saanma | Web | 29. července 2012 v 20:31 | Reagovat

Lidé se neodkáží ovládnout. A proto si buď do hlavy zasadí, že je jim jedno jak vypadají a nebo, že chtějí vypadat jako ty modelky v časopisech.

I když, tento problém bude z větší části zasazen někde úplně jinde. Každý má jiné pohnutky.

5 Livien Livien | E-mail | Web | 29. července 2012 v 22:04 | Reagovat

[1]: Vážím si Tvého komentáře, protože má v ledasčem pravdu. Článek je v jednu chvíli useklý a to zcela viditelným způsobem. Když jsem začala rozepisovat onu blondýnku, najednou na mě z druhé strany zaútočil úplně jiný úhel pohledu. Někteří lidé (a v dnešní době je jich čím dál tím víc) mají velice vážné problémy se štítnou žlázou, které se mohou projevit nadměrnou obezitou, se kterou prostě nenadělají nic. Dalším problémem jsou genetické předpoklady, opět neovlivnitelný aspekt.
Každopádně velmi si vážím Tvého příspěvku, k takovým se tu člověk dostane jen málo a kritika je potřeba. :)

[2]: Napsala jsi to moc dobře, skoro jak na samostatný článek. Špatně jsem se ale vyjádřila, myslela jsem, v čem spočívá problém, že má dnešní společnost sklony k tak extrémním případům. Jak snadno podléháme svodům i reklamám a jak jsme stále nespokojení s tím, co máme. :)

6 Faye Faye | 14. srpna 2013 v 14:52 | Reagovat

Tak nevím, jestli si tenhle komentář ještě přečteš, přesto jej napíšu. Z tvého článku jsem pochopila, že si o té hubené dívce myslíš, že je anorektička.
Je to ale pravda? Z vlastní zkušenosti vím, že anorektičky mají až chorobný odpor k lidem s nadváhou. Nechápou totiž, že těm lidem jejich váha nijak nevadí. Samozřejmě to neplatí u všech, ale je to častý jev. To je první důvod, proč by ses mohla mýlit.
Další je trochu subjektivní - já sama trpím podváhou, ačkoliv jím normálně, někdy vlastně víc, než ostatní. Sladkého kupříkladu si dopřávám až moc. Přesto jsem také "kost a kůže". Bude mi osmnáct, mám 178 centimetrů a pouhých 57 kilo. Svá lýtka obejmu rukou, prsa nemám žádná, ruce také jako tyčky. Jsem snad anorektička? Ne, nemám ani žádnou poruchu, ale je to genetické.
Neber si to osobně, nechci ti nic vyčítat, spíš bych chtěla poukázat na to, jaké dnes lidé obecně mají předsudky. Bože, ta holka je kost a kůže, je to anorektička/bulimička!Ježiš, ta holka je tlustá, ta určitě jen žere! Myslím, že to není fér a těm lidem to velmi ubližuje, tím víc v případě, kdy to není pravda.
Tímto komentářem tě nechci nijak urazit, jen jsem to prostě potřebovala napsat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama