Půlnoční II.

29. července 2012 v 23:00 | Livien |  Půlnoční
Konečně jsem se odhodlala k vložení druhé části povídky Půlnoční. Bez přečtení té asi nemá cenu pokračovat v tomto článku dál.

Trvalo mi to dlouho. Nejprve proto, že se jedné duši pokračování nelíbilo. Poté proto, že jsem byla na vážkách já. Maličká Ly byla na všech blozích ideálem mravnosti a spravedlnosti. Chtěla jít příkladem, chtěla přinášet útěchu a zamyšlení, jenže život jí změnil. Život je těžký i tak, aniž by ještě přitápěla pod kotlem a najednou jsem si nebyla jistá, jestli nechat žit vzpomínku na malé dobromyslné stvoření a nebo světu představit pokřivenou zrůdičku. Byla jsem udolána, ale nevím, jestli mám v psaní pokračovat dál a nevytvořit raději začátek jiný. Jiný příběh plný naděje, o to však méně reálný. Kdoví.


Půlnoční

Kapitola druhá

"Cože jsi udělala?" vytřeštila oči Alice a celá kavárna se po nich ohlédla vzhledem ke zvučnosti jejího hlasu.
"Prosím tě, nekřič tak. Nejsem na sebe zrovna hrdá a ještě aby to věděli všichni lidi okolo nás," pronesla Ly vcelku otráveným hlasem. Alice se k ní naklonila blíž přes stůl a přešla do šepotu.
"Promiň, jen prostě nemůžu uvěřit, s kým ses to dokázala vyspat. Nedošlo ti, že to je vcelku dobrej kámoš, no, ty moc dobře víš koho," pronesla vážně Alice a zvedla obočí. Na odpověď ovšem nečekala.
"Myslíš, že se to k němu nedonese? Po tom, jak jsi dokázala skoro půl roku fňukat, že na tebe kašle? Neříkala jsi, že se konečně zase ozval a vypadá to dobře? No a šup, den na to uděláš tohle? Já tě fakt nechápu," pokračovala Alice ve svém monologu, ale to už Ly odnesly vlastní myšlenky úplně někam jinam.

V jednom má pravdu. Dostane se to k němu a to, že by ze mě každej odpůrce harlekýnek poslední dobou zvracel je taky fakt. Od rozvodu našich jsem se zařekla, že se mi nikdo nedostane pod kůži a přijde malá láska z dětských let a hned se mi rozklepou kolena? Slabota. Neskutečná slabota. Kde jen zůstala moje nezávislost a hrdost. Aspekty, které pro mě byly v životě vždycky úplně nejdůležitější.

V tu chvíli jí Alice myšlenkové pochody přetrhla, a proto na ní znovu upřela oči.
"Můžeš mi říct, kde jsou všechny tvoje ideály a sny? Řekni mi upřímně, co se teď teda chystáš udělat dál," ukončila Alice svůj monolog vyzývavou pauzou. Ly si odfrkla.
"Kde jsou moje ideály? Myslíš ideály o životě? Nebo snad o vztazích?"
"Všechny, ale můžeš začít těma o vztazích," ušklíbla se Alice. Ly upřela pohled do prázdna a zvážněla.
"Aličko, já nikdy ani žádné ideály neměla. Jsme prokletá rodina, ve které se sestra mamky ufetovala v šestnácti, a bratr umřel o pár let déle. Moje ideály začal pošlapávat otec, když spával s jinejma, chodil domů opilej pod obraz a matku bil. Všechny ideály, jejichž kořínky jsem v sobě možná někde hluboko měla, vzaly za své, když mi cizí lidé začali nabízet sex. Z velké části je to okolí, které diktuje, co z tebe bude za člověka. Já chtěla být dobrá. Chtěla jsem žít správně. Jenže který ze slavných hrdinů někdy protivníkovi nepodlehl? Knihy o tom nepíšou, ale to je realita. To je život.
Bylo vidět, že Alice ztratila první dech a jen němě zírala na Ly.
"Ale, vždyť ty jsi jiná. Já vím, že jsi," špitla tiše.
"Byla bych jiná, ale moje romantická duše už v tomhle světe nevydrží ani minutu, na to to moc bolí," pronesla na maličký moment smutně Ly, ale pak jí v očích vzplanul opět ten vášnivý plamínek.
"Nelituju toho, co se stalo. Kdysi jsem chtěla pomáhat lidem a to mi nevyjde. Můžu teda vstoupit až na samotný kraj hranice a varovat je."
Alice užasle otevře pusu.
"Tohle nemyslíš vážně, že ne?" zeptala se a Ly se nevesele usmála.
"Víš, že ano. Když nejde zaujmout vrchol žebříčku…" pronesla tiše Ly.
"…zaujmeš jeho konec," dořekla Alice tu tolik známou větu, kterou Ly neustále vypouštěla z pusy a za kterou ji tolik nenáviděla.
"Nechci, aby sis zničila život. Můžeš to někam dotáhnout. Víš to ty a vím to i já," pokusila se ještě Alice prosebným hlasem. Marně. Ly se už zvedala k odchodu, ale v Alici zahořel neskutečný vztek.
"Jednou to poznáš i ty," vykřikla za ní. Ly se neohlédla, jen zůstala chvilku stát a Alice pokračovala.
"Víš to moc dobře. Jednou se objeví někdo, kdo tě zkrotí a pak ta tvoje zatracená hrdost a touha po pomstě vezme za své a to tě bude v jádru bolet ještě víc, protože vše zůstane nevyřešené."
"Možná," odpověděla znaveně Ly a vyšla před kavárnu. Do tváře se jí opřel studený vítr a jako by odvál všechnu tu tíhu, která jí ležela na srdci.
Že by jízda opět začala? Problesklo jí hlavou. Vytáhla mobil a rychle vyťukala zprávu. "Dneska?"
Stačilo stisknutí a jediné slovo letělo vyhledat svého majitele z oné osudné noci.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Delorah Delorah | Web | 29. července 2012 v 23:49 | Reagovat

Bude další část že jo?:D

2 Livien Livien | E-mail | Web | 29. července 2012 v 23:56 | Reagovat

[1]: Já nevíím. :D Nějak se nemůžu rozhodnout. Napsanou jí mám, ale je to nějaké horší a horší. :D

3 Donnie Donnie | Web | 2. srpna 2012 v 10:58 | Reagovat

[2]: Že vôbec váhaš! Rozhodla som za Teba. Hej, hej bude ďaldšia časť. Teším sa.

4 Livien Livien | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 21:19 | Reagovat

[3]: :D Tak uvidíme, třeba se někdy osmělím jí vložit. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama