Nepij, a po tom nepití nikdy nikomu nic neříkej!

3. července 2012 v 16:17 | Livien |  Žblepty na téma týdne
...a tak zní dobrá rada.


"Tak jo, řeknu ti to, ale musíš mi slíbit, že to nikde neřekneš!" pronese drobná slečna vážně a upře oči na svého kamaráda.
"Jasný, neboj. Budu mlčet jako hrob," spiklenecky zamrká a v napětí očekává.
"Ne, ale fakt. Je to hrozná ostuda, takže je to tajemství a jestli ho vykecáš, tak u mě končíš," pokračuje vážně, než jí onen klučina skočí netrpělivě do řeči.
"Trochu mi věř ne? Fakt to nikde nevykecám. Takže, proč jste teď s vašima zase vykopali tu válečnou sekyru?"
"Ehm, tak si na to radši sedni," odpoví dívka a poněkud ostýchavě začne vyprávět.

***

Bylo úterý a byl to setsakra dlouhý den. Pro mě, člověka, který už měl den maturitu zdárně za sebou, ale hlavně pro zoufalce, jež to teprve čekalo. Celý den jsem pobíhala tam a zpátky s občerstvením, ale také kvůli jakési psychické podpoře, kterou naše malá skupinka měla za úkol poskytovat úterním maturantům. Možná právě to způsobilo jakousi dodatečnou únava ze svatého týdnu a maturity den před tím, možná šlo jen o dlouhodobý nedostatek spánku. Každopádně na mě po cestě domů padla neskutečně smutná nálada. Cítila jsem se podivně, ale netrvalo dlouho a moje ruka vyťukávala sms zprávu kamarádce, jestli nepůjde na vínko.

Z vínka sešlo hned v první vteřině a naše kabelky obohatila lahev rumu a cola. Došly jsme na oblíbené místo za městem a usadily se na lavičku. Netrvalo ani moc dlouho, než jsme zpozorovaly, že máme společnost. Kousek od nás popíjeli dva kluci a už vypadali slušně kantáre. Jeden se zrovna předklonil a začal zvracet. Obočí mi v tu chvíli vyletělo do neskutečných výšin a poznamenala jsem něco vy stylu, že tohle se mi nikdy nestalo a ani nestane. Neskutečné, co někteří lidé dokážou.

Jenže řekněte nikdy a osud se na vás zaměří až s neskutečně škodolibou radostí a odhodláním vám dokázat, že slovo nikdy znamená skoro totéž jako určitě ano. Pobaveně se v tu chvíli podíval i na mě a spokojeně si zamnul ruce. "To ještě uvidíš," myslel si nejspíše.

Popíjely jsme už nějakou tu hodinu, ale v lahvi neubyla ani půlka. Najednou se mi zamotala hlava a skončila jsem na kolenou. Asi výsledek dlouhodobé únavy, špatné nálady a nedostatku jídla celý den. Nebudu vyprávět následující události, protože i lidé s chudší fantazií si je nejspíš dokážou zcela živě představit.

Po nějaké chvíli mě kamarádka zvedla, hodila si mě pod jedno rameno a pod druhé naše věci. Napůl mě odtáhla, napůl odnesla domů. Uložila mě do postele a já usnula jako neviňátko. Až do rána.

***

"No furt teda nechápu, proč to máš teda doma tak špatný," skočí jí klučina do vyprávění, "vždyť ses jen trochu opila, ale ani tě nikdo neviděl a kámoška tě v pohodě uložila do postele."
"Jo, to jsem si taky prve myslela," pronese dívka smutně, "jen bohužel - až do rána, neznamenalo nepřetržitě celou noc," tragicky odpoví a pokračuje ve vypravování.

***

Ráno přišlo dřív, než bych si přála, ale kupodivu mi bylo dobře. Vyrazila jsem z postele a po cestě do koupelny natrefila na bratra. Pozdravil a já mířila dál, než mě něco napadlo.
"Hele, neříkala včera náhodou mamka nic?" zeptám se jen tak jako čirou náhodou, aniž bych čekala kladnou odpověď.
"Náhodou říkala," zazní odpověď a v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal.
"Ehm, a co?" zeptám se takřka vyděšeně.
"No říkala, že jsi přišla domů jak v doprovodu armády, málem jsi zbořila zábradlí a pak jsi jim vlezla do ložnice," odpověděl mi bratr a tak tak zadržoval smích. Moje zděšení však rostlo nezadržitelnou rychlostí.
"Proboha, a co jsem dělala v tý ložnici?" zeptám se zdeptaně.
"Naštěstí prý nic moc, jen jsi tam tak stála, a když ti došlo, že tam už je plno, tak jsi zase vyrazila k sobě," teď už se brácha nezadržitelně chechtal.
"No mně to teda moc vtipný nepřijde, abys věděl. A, ehm, neříkala, jestli jsem byla oblečená? Jen tak náhodou?" padla moje osudná otázka, protože ačkoli jsem ulehala plně oblečená, ráno se vše objevilo zmuchlané pod postelí.
"Tak jako ty jsi oblečená byla, ale oni dva ne," řechtá se dál brácha.
"Uff, oni by si to pamatovali, mně žádnej hrůznej zážitek nezůstal," zabručím zdrceně a pokračuju do koupelny.

***

"A proto je teď tvoje máti tak naštvaná?" zeptá se kamarád a i jemu v očích září pobavené jiskřičky.
"Joo, přesně proto. Prý jsem po cestě k sobě spadla na psa, a tak, no," praví slečna truchlivě.
"Hele, z toho si nic nedělej. Mohlo by to být i horší," pousměje se klučina.
"Jako jak by to mohlo být ještě horší?" ušklíbne se ironicky a upře na něj nevěřícně oči.
"No vezmi si, že by sis to nakráčela nahatá k nim do ložnice, svalila se mezi ně a začala chrápat. Myslím, že to by bylo mnohem horší," odpoví kamarád a už se nezadržitelně rozesměje.

A věřte nebo ne, do týdne to věděla celá naše parta. Ať žijí tajemství!
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kirma-lee kirma-lee | Web | 3. července 2012 v 16:32 | Reagovat

No výborně a pak, aby člověk říkal: ,,Hlavně to nikomu neříkej!,, a všichni: ,,Jo, jo, neboj, proč bych to říkal/a?,, No samozřejmě se to projeví tak, že to za chvíli ví všichni ve tvém okolí. A pak se říká: věř nějakému člověku.

2 Alexandra Gryffin- Fox Alexandra Gryffin- Fox | Web | 3. července 2012 v 16:36 | Reagovat

To je jako pobídnutí vykecej to všem. :D
Přesně tohle je ten důvod, proč nechci být opilá. Aspoň se můžu smát ostatním, aniž by si vzpomněli na historky o mě. O:)

3 Livien Livien | Web | 3. července 2012 v 16:39 | Reagovat

[1]: :D No asi souhlasím s Lištičkou, že na to všichni reagují zcela opačně. :D

[2]: Výborná teorie! :D

4 veronicaveronikou veronicaveronikou | Web | 3. července 2012 v 16:59 | Reagovat

Moc se mi líbí ta část s tím osudem. Jinak moc pobavilo :))

5 bigbiz bigbiz | Web | 3. července 2012 v 17:06 | Reagovat

Mě to už bylo jasné hned na začátku, že to budou vědět všichni. A musím říct, že se fakt nezdáš. Já si zase vzpomínám na to, jak jsem se poprvé zmrskal s kamarádem na rybách. Nevěděl jsem, jak jsem se dostal domů. Jen co si pamatuju, tak jsem otci řekl, že je čurák, což teda byla mimochodem pravda. Ale půak už jsem si dával pozor.

6 Livien Livien | Web | 3. července 2012 v 17:12 | Reagovat

[4]: Tak to jsem ráda. :)

[5]: :D Já jsem v tom zcela nevinně, jak se odvažuji tvrdit! To ten maturitní týden byl tak zákeřný. :D
Jinak budiž ti útěchou, že na tatínka nás nemělo štěstí víc. :)

7 Darkness Darkness | Web | 3. července 2012 v 17:17 | Reagovat

Moc lidí tajemství neudrží, no =D.

8 bigbiz bigbiz | Web | 3. července 2012 v 17:20 | Reagovat

Tak někteří tajemství udrží, ale to se netýká opileckých eskapád. Ty se rozšiřují vždy.

[6]: To je fakt. Otec byl gambler a navíc zcela neschopný. Ty roky, co jsme s ním museli žít, byly peklo.

9 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 3. července 2012 v 17:26 | Reagovat

Kamarádka zažila vtipnou cestu domů s opilými kamarády. Snad to není žádné tajemství, když povím, že její kamarád běhal do křoví a skákal na dopravní značky a její kamarádka se svlékala na ulici. :D

10 Sasanka Sasanka | Web | 3. července 2012 v 17:36 | Reagovat

"Neboj, to nikomu neřeknu"
Jenže ono je tak těžký se o něco takovýho nepodělit :D :D

11 edithhola edithhola | E-mail | Web | 3. července 2012 v 18:41 | Reagovat

Já jsem se i při příšerných opicích tvářila pořád distinguovaně a zasvěceně intelektuálně hovořila. Radši nevzpomínat.  jednou jsem si řekla, že už trapná nebudu a od těš doby piju jen deci.

12 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 4. července 2012 v 14:51 | Reagovat

Tvůj článek mi připomněl mý starý časy:-D, i když ne až tak drsný:-) Moc hezky jsi to popsala. Vždycky se najde nějaký blbec, který to rozkecá

13 Lilly Lilly | E-mail | Web | 5. července 2012 v 18:34 | Reagovat

[12]: Aj mne to pripomenulo staré časy. Pekne napísané :)

14 Vendy Vendy | Web | 6. července 2012 v 9:42 | Reagovat

Stane se! :-)
Ale ta závěrečná představa tvého kamaráda taky není od věci, když je člověk kantate (tvůj výraz, moc se mi líbí), tak vlastně neví co dělá... :-)
Asi každý se v životě minimálně jednou zliská pod obraz. Někdo i víckrát. A někomu to zůstane na furt...
Dobrá historka, i když si dovedu představit toho draka, co ti seděl druhý den za krkem...

15 Livien Livien | Web | 6. července 2012 v 18:37 | Reagovat

Moc všem děkuji za milé komentáře. :)

[14]: Musím přiznat, že až do této fáze jsem se opravdu dostala poprvé. Stále to svádím na předchozí únavu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama