Když hospodaří blondýna

19. července 2012 v 17:52 | Livien |  Jednorázovky
V den, kdy moje dětské oči poprvé spatřily svět a má malá hlavička vykoukla ven, měla jsem hlavu plnou vlasů. Matka se divila, sestry se smály a už po dvou dnech v porodnici mi začali dělat culíčky. Culíčky z tmavě hnědého chmýří, které se nedalo žádným způsobem zkrotit. Kdo by čekal, že to nebude trvat ani půl roku a barva mých vlasů se nenávratně změní na blond.

Nikdy jsem neměla ráda takové to škatulkování: "Jsi blondýna, synonymum pro pitomá." Světu jsem všemi možnými způsoby ukazovala, že tomu tak není. Ze základky mě propouštěli s vyznamenáním, hodiny jsem trávila v knihovně, gympl jsem po zlaté střední cestě zvládla a zdárně dopadla i maturita. Nyní mě čeká vysoká.
A přesto - někdy, třebas jen na maličký okamžik, mě napadá, jestli ona barva vlasů přeci jen není skryté prokletí…


***

Několik perliček z deníku sirotka


"Jee, už konečně jeďte, mami, uvidíš, že to tu úplně v pohodě zvládnu," prohlásila mladá slečna odhodlaně a takřka vystrkovala svou rodinu ze dveří ven. Čekaly jí dva týdny osamoceného hospodaření a těšila se skoro jako malé dítě na pouť.
"Ale nesmíš zapomenout zalívat ty skleníky," zvolá ještě její matka u dveří.
"Jasně. Už jsi mi to říkala asi milionkrát," odpověděla znuděně.
"To já jen pro jistotu. Myslíš si, jaká to bude legrace, ale ono je tady vážně dost práce," stále znepokojeně pokračuje starší žena, než jí její přítel donutí nastoupit do auta. Poslední rozloučení, ještě povinně zamávat a Liv konečně osiřela.
Spokojeně se svalila na zahradní houpačku a nastavila tvář do sluníčka. V hlavě jen vidina posezení s přáteli, grilování a menších večírků. Kdo by řekl, že se tak přepočítala.

Osiření - den první
Den uplynul tak rychle, jak už dlouho žádný z jejích dnů neuplynul, a přišly večerní povinnosti. Doběhla na druhou stranu města, aby zamkla dětské hřiště místo dědy, došla si zaběhat s pesanem, aby netruchlil a teď ona nejhorší část celého dne - zalít tu nekonečnou záplavu matčiných kytek a roští, kterého je nejen plná zahrada, ale také plný dům, plný altán, všechna okna, půlka plotu, skalka, no - a tak dále. (Ano, pěkně ručně s konví, protože hadice dosáhne asi tak na jednu šedesátinu všech kytek.) I do toho se však pustila s chutí - přinejmenším, do těch prvních tří konví. Pak se začala ozývat silná nepřítomnost svalové hmoty, záda a nakonec zvedala těch pár litrů vody se silným třasem v rukách.
"No taak, už jen tyhle pitomý kytky a je to," stěží zvedala konev nad hlavu, aby zalila závěsné květináče, když to ruce vzdaly. Napůl plná konev jí vypadla a vlivem té zpropadené gravitace se odrazila od její hlavy k zemi, spolu s konví se však k zemi zřítila i Liv. Dělat si čárky, bylo to přesně podruhé v životě, kdy viděla před očima hvězdičky. Ani to vlastně nebylo tak hrozné až na tu bolest hlavy a podivný tvar otevírající pusu nad její hlavou jako by se snažil něco říct.
Když se jí zrak zase trochu zaostřil, uviděla nad sebou vyděšený a zároveň pobavený obličej souseda.
"Ježiši, žiješ ještě?" ptal se zrovna.
"Chceš, abych ti ty kytky zalil?" ptal se bez očekávání kladné odpovědi.
Liv se pomalu posadila na trávník a nakrabatila čelo.
"Jo, konev je támhle," prohlásila nakvašeně a šla si najít trochu ledu.

Osiření - den druhý
Ještě s menší bolestí hlavy si tento den opravdu užila. Škoda vyprávět o všech návštěvách a půlnočních výletech, a proto se i dnes zaměříme na jednu z četných perliček, které se během těch několika málo osudných dní udály.

Bramborové placky spokojeně poprskávaly v horkém oleji a ona se pustila do přípravy salátu. Nikdy jí nic nenahradilo tu krásu jednoduché stravy a tak se na svůj prostý oběd už neuvěřitelně těšila. Vzala vidličku a jednu placku po druhé pomalu otáčela. Najednou jí vidlička vypadla z ruky a skončila na dně horkého oleje. Bez váhání pro ni šáhla a hodila ji do dřezu vedle. Pak si uvědomila, co bezmyšlenkovitě udělala.
"Aaau, kruci," zasykla a strčila ruku pod proud studené tekoucí vody.

Osiření - den třetí
S bolestí svalů, boulí na hlavě, mnohačetnými drobnými rankami po rukách od nožů, s popálenou rukou a absolutně nevyspaná vstala do dalšího slunečného rána. I přes prvotní lehce neblahé události se cítila po zajímavě strávené noci příjemně naladěná. Popadla létající talíř a vyhledala pesana spícího na gauči.
"Tak pojď, Terinko. Dnes je ten den s velkým D a naučíme tě fresbee," zasmála se vesele a už pelášila s pesanem na zahradu.
Rozběhla se a máchnutím ruky hodila talíř. Ten chvilku letěl a pes se nenadšeně podíval, jak za ním paníčka bezcílně utíká. Znovu talířem hodila a konečně to psovi došlo. Rozběhl se za ním, popadl ho a utíkal pryč.
"Heej čekej ty potvoro, takhle se to nehraje," zakřičela za bílou šmouhou lítající po zahradě a najednou ucítila pekelnou bolest v chodidle.
"Ajaj," poznala jí hned, vytáhla žihadlo a rozběhla se pro léky proti alergii a pro led.
Chvíli bodnutí chladila, než se ozvaly účinky léků a ty jí poslaly do světa snů na dalších pár hodin.

Osiření - den čtvrtý
Nemohla chodit. Nohu narostla na trojnásobek původní velikosti a Liv se celý sen se skuhravými nářky ploužila z postele do koupelny a zpátky.

Osiření - den pátý
Noha pekelně svědila, ale konečně se na ní mohla postavit. Rozhodla se pro zlepšení nálady ukuchtit něco výborného. Pustila se do toho, a zatímco se kuřecí směs na pánvi za stálého míchaní dělala, stála nad ní s knížkou v ruce ponořena do jímavého příběhu Dámy s kaméliemi. Najednou někdo zazvonil a ona za doprovodu mnohého sakra a kruci odložila čtení a vyběhla ven.
Nezdržela se dlouho, alespoň to si myslela, ale už u vchodu ji přivítal nepříjemně štiplavý zápach. Vběhla do kuchyně a dívala se na lehce doutnající Dámu s kaméliemi.

"Dobrý den," pozdravila tiše mladou knihovnici.
"Dobrý den, můžu nějak pomoci?" odpověděl milý hlas a Liv pokračovala.
"No, víte, chtěla bych zaplatit jednu knížku."

Osiření - den šestý, sedmý a osmý
"Přijel, udělal bordel a odjel." Tak zněla textovka, kterou odeslala na konci jednoho dne své rodince k moři.
Několik posledních dnů trávili s bratrem doma za bujarého večírku a grilovačky v lehce mlhavém alkoholovém opojení. Netušila, jak ty dny utekly, ale najednou zvonil budík a ona musela do práce. Pomalu sešla ze schodů do kuchyně, kde se jí naskytl ten úděsný pohled.
Stůl nebylo vidět pro hromadou odpadků, nedojedených chlebíčků, prázdných lahví a zem byla pokrytá směsí všeho s přídavkem smažených bramborových lupínků. Vstupu do koupelny se děsila už podle podivného zápachu a tak jen popadla klíče a zmizela rozdýchat prvotní šok do práce.

Osiření - zbývající dny
Ve znamení kruté debordelizace a snahy nezabít sebe ani nikoho jiného uplynuly ony dny hrozně rychle. I přes prvotní neúspěchy to bylo pár naprosto úžasných dní a Liv mohla jen poděkovat všem, kteří se na nich svou přítomností a skvělou náladou podíleli. Zítra se rodinka vrací a je třeba upéct jen nějakou dobrotu na usmíření, zakrýt fleky na stěně a rozbité plovoučky a hurá s nadšením do dalších dní.

K inspiraci na sepsání těchto drobných příhod mohu poděkovat Vendy a jejímu komentáři u několika událostí z mých dnů: "A počítám, že jsi na sebe neprozradila všechno a různých potíží a kalamit bylo kapku víc. :-)"
Možná jsem na některé zapomněla, ale tohle bude asi ten nejhrůznější výtah všeho.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bigbiz bigbiz | Web | 19. července 2012 v 18:15 | Reagovat

To vypadá, jako by tu povídku psali Pat s Matem. Bylo to velmi dobré a moc hezky jsem se zasmál.

2 Lisi Lisi | Web | 19. července 2012 v 18:21 | Reagovat

Nejlepší příhoda hospodařící blondýny je ta, když sáhla pro vidličku na dně horkého oleje.

Podobná věc jako s tou knihou se stala i právě píšící brunetě, akorát se jí povedla  spálit vařečka - ať žije indukční sporák.

3 L. L. | Web | 19. července 2012 v 18:37 | Reagovat

My blondýnky to máme holt zajímavější (a máme to všechno na co svést:)

4 veronicaveronikou veronicaveronikou | Web | 19. července 2012 v 18:40 | Reagovat

Mám hodně kamarádek blondýnek a ani o jedné nemůžu říct, že by byla hloupá. O barvě to asi vážně není :))

5 Robka Robka | Web | 19. července 2012 v 19:05 | Reagovat

Nic si z toho nedělej. To já jednou spálila omastek a nenapadlo mě nic jiného, než strčit hrnec hned pod proud studené vody. Samozřejmě to v něm prudce zasyčelo a pokropilo mi to celý ksicht. S popálenými červenými fleky jsem chodila pak dost dlouho a maskovala to mejkapem. Dost to bolelo a vypadala jsem jako po výbuchu:-)
Pamatuji si jedny Vánoce, kdy jsem si nejdřív pořezala ruku při úpravě stromku do stojanu, pak jsem vylila na koberec kyblík plný vody, nastrojený stromek mi spadl a do toho všeho jsem ještě rozbila krabici na cukroví. Moje dcera to komentovala : " Ty jedeš!" To jsem prostě celá já. Podotýkám, že blondýna nejsem - moje vlasy jsou sice světlé, ale mají několik barevných odstínů:-)

6 Livien Livien | E-mail | Web | 19. července 2012 v 19:58 | Reagovat

[1]: Tak to mě moc těší, buď brečet a nebo se smát. Raději volím to druhé! :D

[2]: Taky si říkám, vymoženost nad vymoženost. :D

[3]: Jo, to je výhoda. :D

[4]: Já to samozřejmě nemyslím vážně. :)

[5]: Normálně jsi mě svým způsobem fakt potěšila. Že jsem na tom světě všechnu tu smůlu nepodědila jenom já. Jinak olej pod vodovod už jsem taky zdárně dala. Pálí to pak jak ďas. :))

7 lady-nik lady-nik | E-mail | Web | 19. července 2012 v 20:12 | Reagovat

:DDD jak skvěle napsané! Až jsem se od toho nemohla odtrhnout :)

8 Bára Bára | E-mail | Web | 19. července 2012 v 21:01 | Reagovat

Moc se mi líbí tvůj styl psaní :-) Má to spád a člověk se nenudí.

Asi to nebude jen o barvě vlasů :-) Jako dítě blondýna, jako dospělá bruneta, ale pořád stejné nemehlo. Tak to jsem já :-)

9 ~Corelaine-sama ~Corelaine-sama | Web | 20. července 2012 v 10:13 | Reagovat

To je dobré! Veselé (a samozřejmě i pěkně napsané, jak jinak). :D

U mě to vypadá mnohem hůř a to blondýna nejsem a nikdy jsem nebyla. :D Válečné šrámy a zranění už ani nepočítám...

10 Livien Livien | E-mail | Web | 20. července 2012 v 12:29 | Reagovat

[8]: Někdy ano, někdy ne. V poslední době se mi nedaří moc vymáčknout a zdá se mi to dost kostrbaté. Snad tomu opět přijdu na kloub jako kdysi. :) Ovšem moc děkuji za milá slova.

[9]: :D Člověk si někdy říká, že by to měl sepsat jako knihu. aby rozesmál kus světa. :D

11 Vendy Vendy | Web | 22. července 2012 v 18:29 | Reagovat

Den první: jejda!
Den druhý: auvejs!
Den třetí: kruci.
Den čtvrtý: achich achich.
Den pátý: a doprčic.
Den šestý, sedmý a osmý: ufff.
Tušila jsem, že toho bude víc - a taky bylo! Ta spálená ruka musela bolet jak čert, noha po žihadle taky, Dámy s kaméliemi je škoda. Likvidace párty náročná.
Ale zvládla jsi to všechno!
Pět hvězdiček a odznak s nápisem - jsem nejlepší!

12 Livien Livien | E-mail | Web | 22. července 2012 v 19:19 | Reagovat

[11]: :D Ano, ano - ten si vyrobím. :D Jen snad aby to doma nebrali jako výsměch a zase mě nevyhodili. :D

13 Mike Mike | Web | 23. července 2012 v 13:06 | Reagovat

A jéje, to byl zase někdo šikovný....někoho mi to připomíná....no jo, budu to já. My sice nemáme altán zaplněný kytkami, ale zato máme plno úžasných kachličkových a olinoleovaných podlah, které se bezvadně rychle ušpiní. Vytírání by mi ale ještě docela šlo. Ale žehlení by mě asi dostalo do nemocnice. S drobnými spáleními o žehličku už totiž mám své zkušenosti. :D
Ale pochopitelně tě lituju a gratuluju ti, žes to tak dokonale sepsala. :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama