Christopher Paolini: Inheritance

23. června 2012 v 20:00 | Livien |  Recenze
Poslední díl Odkazu dračích jezdců jistě neunikl žádnému fantasy nadšenci a o to spíš nikomu, kdo na celé této sáze vyrůstal tak jako já. Mohlo by se proto zdát zcela nesmyslné psát článek na knihu, kterou velká část populace zná nebo jí četla. Jenže právě výše zmíněný důvod mi nedá a musím tak stejně učinit. Pojmu to dnes ovšem poněkud jinak.

Inheritance se stal pomyslnou tečkou za mým dětstvím. Dětstvím, které je sice pryč už nějaký ten pátek, ale existují drobnosti (jako právě v tomto případě) připomínající ty dny, kdy tomu tak ještě nebylo.


Ano - jak z úvodu jasně vyplývá, patřím ke generaci lidí, jejichž dětství se odehrávalo ve škole čar a kouzel v Bradavicích. Učili jsme se otevírat dveře pomocí hůlky, prožívali jsme útrapy s Harry Potterem a naprosto vždy se nám podařilo zachránit kámen mudrců. Patřila jsem k dětem, které stejně tak dobře jako mávat hůlkou se uměli ohánět mečem. Pomáhali jsme Frodovi s jeho těžkým údělem. Dokázali jsme ulehčit jeho duši, aniž by se drtivá síla prstenu zmocnila naší vůle. Byli jsme u toho, když Aslan vytvořil nový, ten krásný a kouzelný, svět a nikdy jsme nepřestali věřit v jeho sílu a pomoc ve chvíli, kdy už se úplně vše zdálo ztracené. Stali jsme se součástí Eragona, který nám svým věkem byl až proklatě blízký, pomáhali mu vychovávat Safiru a dospět. Při té dlouhé cestě plné zkušeností nás však ani na zlomek vteřiny nenapadlo, že jednou přijde konec. Když nad tím nyní tak přemýšlím - spíše Konec s velkým K.

Ačkoli první díl Odkazu dračích jezdců začínal jako obyčejná, nic moc nového přinášející, fantasy s velkou a dobrou reklamou. Inheritance překonal očekávání mnohých z nás.

Od samotného přečtení mě zdržovalo hodně věcí - nejdříve svaťák, pak maturita, nakonec přijímačky. Konečně přišel i u mé maličkosti čas a já se se zvědavostí plna očekávání pustila do čtení. Těch sedm set stran padlo za pouhé dva dny. Dva dny plné bitev a bojů, menších i větších vítězství, poznávání sebe sama a smiřování se s neodbytností osudu. Bojovali jsme po boku s Vardeny, ačkoli někdy (byť jen na malou chvíli) nás přemáhalo pomyšlení, jestli na tom Alagaësie není mnohem hůř při věčných bojích a pustošení, než s krutovládou Galbatorixe. A konečně potkáváme i jeho - osobu tak dlouho skrytou ve stínu své vlastní pevnosti. Seznamujeme se s jeho neodolatelnou postavou a životem ztrápeným drakem Šruikanem. Inheritance přinesl a rozuzlil to, na co čekáme od samého začátku.

Ačkoli šlo o díl poslední a konce se vždycky značí obrovským kusem melancholie až změkčilostí. Zvládl Paolini zakončit ságu důstojně a s citem. Dokonce takovým způsobem, že mnozí z nás pocítili onu známou vlhkost v očích - nad loučením pro nás skrz na skrz známých postav, ale i nad koncem samým té dlouhé cesty, po které jsme spolu s Eragonem a Safirou, Angelou a Solembumem, Roranem a Katrinou, Nasuadou, Aryou, Orikem a mnohými dalšími kráčeli

Takže ano - mě Inheritance dostal. A co vás?

Na závěr už snad jen…
"Sé onr sverdar sitja hvass! - Nechť vaše meče zůstanou ostré!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Guizmo Guizmo | Web | 23. června 2012 v 20:20 | Reagovat

Četla jsem četla a vlastně mne zklamal, protože přesně to co jsem očekávala se stalo. Jsem prostě fanda smutných konců =D

2 Livien Livien | Web | 23. června 2012 v 20:22 | Reagovat

[1]: Já si přála smutný konec u HP. Tady mi přišel takový adekvátní. :)

3 Čivava Čivava | Web | 23. června 2012 v 20:39 | Reagovat

Kdysi jsem dostat tuším k narozeninám první díl této série, byla to taková modrá knížka s názvem eragon (pokud se pletu, opravte mě někdo). Přečetl jsem kousek začátku a už se ke knize nikdy nevrátil. Ani trochu mě nazaujala. Teď je chudinka celá zaprášená někde v knihovně. ...

[2]: Mě se ten konec HP líbil :D ... přece nemohl umřít, to by nešlo :D

4 Livien Livien | Web | 23. června 2012 v 20:44 | Reagovat

[3]: A já na ní vyrostla. :D Každopádně nepleteš se, přesně takhle vypadala no. :)

Jinak kdyby Harry umřel, výborná sága by se změnila na briliantní. :D Každopádně, samozřejmě jsme si nikdo nepřál, aby umřel. Po tolika letech "soužití", ale přece. :D

5 Guizmo Guizmo | Web | 23. června 2012 v 20:47 | Reagovat

[2]: HP? Čekala jsem smrt nějakého z ústřední trojky... prostě epická tragedie...

6 Livien Livien | Web | 23. června 2012 v 20:50 | Reagovat

[5]: Právě - úplný souhlas. :D

7 Solomon Rispolo Solomon Rispolo | E-mail | Web | 23. června 2012 v 21:15 | Reagovat

První tři knihy jsem četl, na Inheritance jsem si nějak nenašel finance. Budu se to snažit napravit o prázdninách, ale je fakt, že Paolini, přesto jak moc dobrý autor je, je ještě moc mladý na to aby dokázal šokovat, tudíž je jasné všechno co přijde.

Co se HP týče, to bylo hrozné zklamání. Já doufal, že Voldemort znásilní Hermionu, potom Hagrida, pak všechny pozabíjí a nakonec nechá vybouchnout Bradavice. Opravdu veliké zklamání. Už jsem ty knihy znova nechytl do rukou.

8 Guizmo Guizmo | Web | 23. června 2012 v 21:17 | Reagovat

[6]: Ale zase, ona to nemohla udělat, protože by tím zabila ten odkaz, tu celou pointu skrytou za příběhem, tu poučku, kterou vlastně on nesl. Že přese všechno, může být každý šťastný a vlastně by vyhrálo zlo.

9 barca-foto barca-foto | E-mail | Web | 23. června 2012 v 21:35 | Reagovat

On má dobré knihy, to musím uznat ;)

10 Livien Livien | Web | 23. června 2012 v 21:46 | Reagovat

[7]: To je pravda. Hlavně, když to začal psát v patnácti, myslím, že taková ta pomyslná citová vazba k hrdinům bude o poznání větší, ne u spisovatelů dospělých.

Jinak jako tvoje varianta by už byla dětem nepřístupná úplně a na to, že to začínalo jako pohádka. Noo nevim, nevim :D Ale taky mě ten poslední díl zklamal.

[8]: Nezabila - ostatní by žili šťastně až do smrti. :D

11 pavel pavel | Web | 23. června 2012 v 22:37 | Reagovat

Mne tyhle knihy nebraly.

12 Livien Livien | Web | 23. června 2012 v 22:42 | Reagovat

[11]: Mě vždycky braly úplně všechny knihy, ale na těchto jsem vyrostla. :)

13 Sasanka Sasanka | Web | 24. června 2012 v 10:18 | Reagovat

Možná to je tím, že k prvnímu Eragonovi jsem se dostala až ve svých 16 letech, ale nikdy mě to moc neoslovilo. Pána prstěnů jsem nikdy nečetla, ale vážně se na to chystám (i když se trochu děsím toho, že si budu připadat jako idiot, protože vůbec nebudu chápat, o co jde). I k té Narnii jsem se dostala ve věku, kdy to už pro mě bylo moc pohádkové. Díkybohu za to, že mi mamka první díl Harryho koupila k osmým narozeninám. :-)

14 Vendy Vendy | Web | 24. června 2012 v 17:06 | Reagovat

Nečetla jsem celé, protože Odkaz dračích jezdců mám přečtené napůl, skončila jsem druhým dílem.
Ale líbilo se mi to, Paollini píše chytlavě. I když první díl jsem měla pocit, že ho čtu poněkolikáté (opravdu zde bylo několik inspirací z různých knih a filmů), druhý díl už byl natolik jeho, že mě nadchnul. Ale třetí a čtvrtý mě teprve čeká...

15 Vendy Vendy | Web | 24. června 2012 v 17:11 | Reagovat

Ještě se mi líbí tvé povídání o knížkách jako takových, protože podobný pocit mám taky. Okouzlení různými světy, na Harrym Potterovi jsem nevyrůstala, protože už jsem dávno dospělá, ale nadchnul mě od prvního dílu a jeho svět mě pohltil, stejně jako Tolkienův svět a svět Narnie - inu, ten poslední už tolik ne, ale skrývá se v něm pohádkové kouzlo, kde otevřeš dveře a vejdeš do krajiny duh.
Stejný pocit smutku, jaký popisuješ, jsem měla dvakrát - poprvé u ságy Zaklínač, od první knihy do poslední uběhlo asi deset let a poslední tečka za Paní jezera bylo jako zavření těžkých vrat...
To samé se mi zopakovalo u Harryho Pottera.
Ale stejně... bylo to skvělé, těšit se na další díly, přemýšlet o tom, co v nich bude, jaké osudy, jaké zvraty, kdo se zachrání - a jak...
U HP mě fascinoval jeden portál, který byl speciál - a byla tam rubrika Komentáře (nebo diskuze) a co tam bylo článků, kde lidi přemýšleli, jaký je vztah mezi Brumbálem a Harrym, Snapeem a Harrym, Harrym a Lenkou - Hermionou - Ginny, ale nejvíc propírané a nejzáhadnější byly stejně dvě osoby - kupodivu to nebyl Harry, ale Brumbál a Snape. Mnohé z těch teorií se pak nakonec ukázaly jako správné, jiné byly přitažené za vlasy... ale byla to zábava.

16 Vendy Vendy | Web | 24. června 2012 v 17:13 | Reagovat

[13]: Sasanko, jestli tě Pán prstenů nenadchne (je opravdu poněkud odlišný svým stylem od klasických příběhů), zkus po něm sáhnout a přečíst si ho třeba za pár let. Uvidíš, jestli bude rozdíl...
Mně poprvé moc nebavil, měla jsem moc velká očekávání, pak jsem ho přečetla asi po 10 letech a úplně mě dostal.

17 Livien Livien | Web | 25. června 2012 v 9:35 | Reagovat

[15]: No sakra - teď se neskutečně stydím. Zmínila jsi Zaklínače, což je další můj oblíbenec, kterého jsem si kupovala knížku po knížce a úplně jsem ho zapoměla zmínit. Jak jsem se na ty vycházející díly těšila, tak mě to zároveň štvalo, že si to nemůžu přečíst hned a pěkně na jeden zátah. Každopádně teď mě to nečekání na nic už vcelku mrzí. Vím, že zase objevím něco dalšího, ale stejně. :)
Ačkoli čtu úplně všechny žánry, nevím proč, takovéhle pohnutky mám prostě jen u fantasy. Asi na mě měl můj bráška větší vliv, než jsem si myslela, protože ten mě k ní takřka vychovával od plenek. :D

[16]: Tady naprosto souhlasím. Pána Prstenů jsem četla nadvakrát. Poprvé jsem skončila v půlce druhého dílu a už to dál nešlo. Je to z důvodu, že nejde o konzumní fantasy, na kterou jsme zvyklí v dnešní době, takže to není tak "čtivé" a chvílemi jde skoro o těžkou četbu. Vážně k tomu člověk prostě musí dozrát. :)

18 Olivka Olivka | Web | 25. června 2012 v 11:32 | Reagovat

Inheritance mi leží v obýváku. Dva dny jsem se prokousávala kapitolami, kde je detailně popsáno dobývání města Roranem, což mě docela odradilo. Tím že jsem již téměř členem skupiny historického šermu, už nepotřebuju tak barvitě vylíčené souboje. Je to moje osobní věc; nikdy mě nenapadlo, že to bývalo to, co mě k těmto příběhům tak táhlo :) Ale během následujících třech měsíců prázdnin si ten čas najít musím.

19 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 25. června 2012 v 15:19 | Reagovat

je to úžasná kniha. Přečetl jsem ji za jeden víkend. Nemohl jsem od ní odlepit oči. Prostě famozní konec.

20 Livien Livien | Web | 25. června 2012 v 21:32 | Reagovat

[18]: Pravda, pravda, chce to se přes to prokousat. I když mně to nějak nevadilo, pač je Paolini vážně čtivý, měla jsem to za chvilku za sebou.

[19]: Koukám, že jsi na tom byl podobně. Akorát já to měla spojené ještě se sluníčkem, studenym pitím a lehátkem. :D Jinak asi taky ty dva dny no. :D

21 lobostome lobostome | 1. srpna 2012 v 20:22 | Reagovat

Já jsem ohledně fantasy tak zhýčkaný brutálně realistickým Zaklínačem, že na mě Eragon a jeho dvě pokračování působila neskutečně infantilním dojmem.

22 Livien Livien | E-mail | Web | 1. srpna 2012 v 23:29 | Reagovat

[21]: Zaklínač je skvělej, každopádně v kolika ho Sapkowski psal a v kolika psal Paolini Eragona. :D Myslím, že by bylo skoro divné, kdyby to znělo jak od stoletého dědka. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama