Já, my, naše vlast, ale kde je ta chyba?

5. května 2012 v 10:34 | Livien |  Jinam se nevešlo
Ve věku pěti let jsem patřila i já mezi davy dlouhovlasých holčiček, jejichž tradiční odpověď zněla: "Až vyrostu, budu princezna!" O tři roky později se mé ambice pozměnily a více než po zámku a princi na bílém koni vítězila touha po slávě - chtěla jsem se stát baletkou. Pak přišel problematický patnáctý rok života, kdy více než cokoliv jiného vévodilo mému žebříčku hodnot slastné (až nyní vím, že zcela ubíjející) nicnedělání. A než se člověk naděje, je plnoletý. V osmnácti letech se od vás očekává, že budete mít konkrétní představu, kam váš budoucí život bude směřovat. V mém případě to měla být žurnalistika. Zdůrazňuji to slovo "měla".


Dnes je mi dvacet let. Dvacet dlouhých, a myslím, že vcelku dobře vynaložených let. Stojím na prahu nového života, nových rozhodnutí a vlastních názorů. Divám se na svět kolem sebe snad poprvé pouze vlastníma očima. Toužila jsem o událostech a dění kolem nás psát, stačily však pouhé dva roky navíc a stránky novin obracím s hořkostí. Asi jako velká část Čechů, protože situace v naší zemi dosáhla tragických výšin. Smát se nebo spíš plakat? Toť otázka.

Nejen politická, ale i naše ekonomická situace je plná paradoxů. Procházíme obdobím vládních škrtů, zavádíme režim velkých úspor a přitom nám v některých oblastech stále mnohé uniká. Vyvážíme výrobky, jichž máme sami nedostatek a posíláme si pro jiné. Upřednostňujeme práci cizí, zatímco naši podnikatelé krachují. Rušíme všeobecné středoškolské obory, ale nedáváme řemeslníkům příležitost k práci. Proč se mi zdá, že je někde chyba?

Někdy je velmi těžké najít mezi dvěma zcela odlišnými směry kompromis. Ne vždy se však nadarmo říká - zlatá střední cesta a je smutné, že právě v tomto ohledu má naše Česká republika veliký problém. Pobíháme na hraně tam a zpátky, ramena vah se povážlivě pohybují, přesto však není rovnováha nalezena. Pod heslem globalizace otevíráme hranice, upřednostňujeme výrobky z Asie a já nechci tvrdit, že to je špatně. Když už však ony státy existují, nemělo by být blaho vlastní země prioritou? Těžké…

Přemýšlím a pousmívám se, možná, že ta "kariera" princezny nebyla až zase tak špatný nápad.


(Toto je jedna z mých posledních prací na společensko-vědním semináři. Cílem bylo vyjádřit se k vybranému tématu ohledně dnešního dění ve světě. Bohužel jsem začala tak zeširoka, že mi na jádro věci zbyl jen jeden odstavec a najednou jsme končili. :D Co dodat? Tu jedničku jsem si vážně nezasloužila.)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Guizmo Guizmo | Web | 5. května 2012 v 11:12 | Reagovat

No, alespoň tu máme do budoucna mnoho mostů. Za předpokladu, že je někdo nerozkrade o.O

2 Martin Martin | Web | 5. května 2012 v 18:16 | Reagovat

Můj pohled na Českou republiku je ubíjející v tom smyslu, že naše vláda nedokáže zaopatřit ani ty základní potřeby pro nás - normální lidi - ale přitom pro sebe mají dost. Jak říkáš, zlatá střední cesta je nejlepší, ale ta se pro ČR asi nějakým způsobem uzamkla. Je to smutný pohled na to, v čem žijeme.

3 Pauline Pauline | Web | 5. května 2012 v 19:15 | Reagovat

Být princeznou, to byl také můj sen... baletkou? Wow, to je hezké:) Žurnalistika je to čemu bych se v budoucnu chtěla věnovat, psaní mě moc baví.
Ach ano, Český národ a české věci jdou do kytek a vládu přebírají Asiati... copak nemůžeme upřednostňovat něco, co je české?  V tomhle souhlasím.
Chyba se stala a to dost velká, ale jak se to vysvětlí našim politikům :/

4 Robka Robka | Web | 5. května 2012 v 21:20 | Reagovat

To, že je někde chyba, vnímáme asi my všichni, jen naši politici to ještě nepochopili. Jak jinak si vysvětlit jejich počínání? Vládní škrty a úspory jsou jen pohodlnou cestičkou řešení problémů, které by se daly určitě řešit konstruktivněji. Jenž to by se musely dělat skutečné reformy, ne jen pohodlné utahování opasků všech ostatních, kromě těch svých...

5 Iris Iris | Web | 6. května 2012 v 9:42 | Reagovat

smát se a nebo plakat??? to jsi napsala pěkně...
já bych volila slova.... to nenasere - to příjde líto!!

6 Sušenka Sušenka | E-mail | Web | 8. května 2012 v 11:31 | Reagovat

Já už si ani nepamatuji čím jsem měla být... vlastně jsem nebyla rozhodnutá...
když se nás ve škole ptali (na prvním stupni) čím chceme být... všichni kreslili princezny, herečky, kosmonouty, prezidenty... ale já měla papír prázdný... přišlo mi uhozená kreslit do samé, nebo se jen opičit... prostě jsem nevěděla... ani vlastně teď nevím, čím pořádně chci být... jinak s tou vládou a vším máš pravdu... ani nechci vědět, kam tohle všechno povede...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama