Květen 2012

Státní maturita 2012

31. května 2012 v 23:51 | Livien |  Život
Události několika posledních dní mi nedají a musím psát tento článek. Zařadila jsem se mezi zdárné maturanty, kteří výmyslem ála státní maturita prošli. Mám ovšem na srdci pár věcí, které nemohu překousnout. Státní maturita (společná část) je neskutečná fraška!

Pomineme-li fakt, že stojí neuvěřitelné množství peněz něco, co vlastně ani nefunguje, stala se státní maturita mezníkem, který českou vzdělanost zabije ještě mnohem víc. Co tím myslím?

Miluji český jazyk. Vím to už velmi dlouho, a víte to i vy všichni mí čtenáři. Kdyby tomu tak nebylo, nedokáži už více než šest let přispívat do blogového světa svými hlody, svými povídkami a články. Chybičky se vloudí, ale podívám-li se do mé věkové kategorie, dovolím si poznamenat, že na tom nejsem s gramatikou nijak zvlášť špatně. Dokonce bych si namyšleně dovolila říct, že kratší věty dokáži napsat i více než slušně. A přece…

Když pustíte maniaka do kuchyně...

31. května 2012 v 12:31 | Livien |  Motám se v kuchyni
... ne vždy to musí skončit zapálenou utěrkou a kečupem na stěně!

Je sice pravda, že u mé maličkosti tak většinou to oťukávání vzájemných kuchyňských vztahů končilo, ALE! Rozhodla jsem se ji vzít opět na milost a udělat něco pro své nejbližší. (Výjimečně to nezavánělo průšvihem, nevypadalo to nejedle ani jinak zdraví škodlivě.)
Ani nevím, co to do mě vjelo. Možná jen to neskutečné množství volného času, který mi teď nastal. Možná nějaké hluboko (hoodně hluboko) zasuté geny. Každopádně mě to i bavilo.

Snad tohle není můj styl...

29. května 2012 v 16:53 | Livien |  Pár tahů
Od velmi raného věku mě naši nutili věnovat se nejrůznějším zájmům a aktivitám, a tudíž nepodlehnout tolik milovanému nicnedělání a válení se v knížkách. Chodila jsem do umělecké školy, hrála na dvě flétny a kytaru, zkusila jsem gymnastiku, ale ze všeho nejdéle mi vydržela výtvarná dílna a hodiny kreslení, se kterými jsem skončila asi minulý rok. (Pravda, pravda - v závěru jsem tam chodila spíš jen kvůli té paní učitelce, ale i to se počítá a třináct let je třináct let.)

Vždycky, když jsem u nějakého slavného dílka pronesla něco ve stylu: "Jee, takhle bych chtěla umět kreslit." Ukončila paní učitelka debatu slovy, že až přijde čas, najdu svou vlastní techniku, která mi bude sedět a můj "rukopis" se ustálí. Ano - říkám rukopis, protože nejde jen o vaše písmo, ale veškeré pozůstatky činností s tužkou a vodovkami (popřípadě dalším milionem různých uměleckých potřeb).

Jak šel čas, zkusila jsem mnohé a přece. Nikdy jsem nevydržela u ničeho zrovna dlouho a ono učení, co dělá mistra, se nekonalo. Rozhodně ne ve výtvarné sféře. Ovšem dříve nebo později vždycky po pastelkách, fixách či pastelech sáhnu a pak vznikají malá pětiminutová dílka.

Říkám dílka, ale dá se to tak vůbec nazvat? Podívejte se sami…

Píšete si deník?

27. května 2012 v 20:19 | Livien |  Život

Karel Hynek Mácha, Jiří Kolář, Franz Kafka, Cesare Pavese, Anna Franková a mnozí další. Osobnosti, jejichž deníky se zapsaly do dějin.

Bylo mi asi sedm let, když jsem od mamky dostala hezčí sešit se slovy, že by z něj možná byl dobrý deník. A myslím, že právě tím to všechno začalo. Malá blonďatá slečna se zašila v pokojíčku a snažila se o první těžce zkonstruované věty popisující její dny, radosti a příkoří. Nevydrželo mi to dlouho.

Mnozí z nás mají silně zakořeněno, že "deníček" si píší pouze pubertální slečny, které si tak vylévají své srdéčko z nešťastných lásek. Z velké části to tak nejspíš i bude, protože jako by celý zbytek světa na přežitky typu "deník" ani neměl čas. A přece…

Psychologové polemizují o blahodárném vlivu deníků, literární kritici plesají nad hodnotou nalezených zápisků slavných osobností a důchodci potlačují slzy u svých starých vzpomínek.

Maturita?

24. května 2012 v 9:59 | Livien |  Jak plynou dny
Lidé chodí na gympl s tím, že jednou (po spouustě neskutečně dlouhých let) dorazí k maturitě. Shrnou učivo všech těch let a zamíří na vysokou školu. Již od prvního dne neslýcháte pomalu nic jiného, než že u maturity toto budete muset umět, jakou byste si tam střihli ostudu, a nebo nejlépe - no ty nemáš ani šanci odmaturovat. Plyne čas a najednou stojíte na konci celé té dlouhé cesty, která nakonec vlastně vůbec dlouhá nebyla, dokonce byla kratší než pouhé mrknutí oka. To ráno vstanete s lehkou žaludeční nevolností a slabším povahám (já, já, já jenom já) je téměř do breku. Proč vlastně?

Čas je potvora. Saháte do hadrového sáčku a taháte dřevěný oválek, už jen otočit a…

Zasněnýma očima

15. května 2012 v 19:51 | Livien |  Pár tahů
Opět vložím malou malůvku, která vznikla při mých typicky nervních stavech během učení. Než tak učiním, chtěla bych moc poděkovat všem za jejich milá slova podpory ohledně maturity. Dnes přišly do školy výsledky didaktických testů.
Český jazyk mám za 1 a pozooor (teď by byla na místě nejlépe nějaká famfára nebo tak něco) z německého jazyka mám 2. Nečekala jsem ani jednu tu známku. Češtinu jsem odhadovala na dvojku a němčinu? Škoda mluvit, doufala jsem aspoň ve čtyřku a tohle mě naprosto vykolejilo. Samozřejmě jsem šťastná. Didaktický test z jazyka tvoří 50% výsledné známky, takže i kdybych dostala následně dvě čtyřky, je mi to jednoo. :D
Bohužel slohové práce ještě opravené nejsou, ale těch se snad nemusím tak bát. :)
Teď už jen ústní a mám to zdárně za sebou. (Teda doufám, že zdárně. :)) Už se na ten pomaturitní čas šíleně těším.
A konečně ten slíbený obrázek:

Květinkové kroužky

13. května 2012 v 11:17 | Livien |  Fimo
Momentálně mé poslední (asi na vcelku dlouho dobu) ručně vyrobené FIMO náušničky. Bohužel ještě nemají háčky, protože stříbrné komponenty v našem okolí evidentně došly (a nebo mám jen já to štěstí, že je vždycky vyprodáno?), tak či tak nemůžu říct, že by mě výroba z FIMO hmoty omrzela. Nikoliv. Stále mi nabízí spousty možností k realizaci sebešílenějších nápadů, ovšem změnilo se asi něco ve mně. Dřív mi činilo neskutečnou radost nosit na uších svoje výrobky. Barevné, veselé - třeba jen pro zlepšení dne ostatních. V poslední době jsem ovšem přestala šperky všeho druhu takřka nosit a vyhledávám spíš přírodní materiály. No jak to tak vypadá, bude třeba se ve výrobě zase maličko přeorientovat a prozkoumat i jiné možnosti. :)

Jak se blíží Den matek

11. května 2012 v 16:59 | Livien |  Jak originálně zabalit dárky
Když jsem zakládala tuhle rubriku, ani ve snu by mě nenapadlo, že na originální balení dárků mi najednou nezbude absolutně žádný čas, proto Dnu matek a mamčiných narozenin trochu využiji a hodím obrázky dárků, které se nám podařilo nasyslit. Pro stejné zoufalce, kteří vždy vše zařizují na poslední chvíli - anoo Den matek je v neděli. :D

Markus Zusak: Zlodějka knih

10. května 2012 v 10:39 | Livien |  Recenze
Přišly velikonoční prázdniny a já zatoužila přečíst ji pro změnu úplně něco jiného než texty do školy a tak jsem si Zlodějku knih půjčila prostě jen tak za odměnu.
Položila jsem jí v knihovně na pult a první slova slečny knihovnice byla: "Vůbec mě to nezaujalo." Jen jsem se pousmála, protože jakmile mi tohle někdo řekne, moje chuť přečíst si daný text vystoupá do mnohem větších výšin, než když dílko vychválí. A já zklamaná nebyla.

Rok prvního vydání: 2009
Počet stran: 528
Nakladatelství: Argo
Hlavní postavy: Liesel Memingerová

Markus Zusak je australský spisovatel, který má na svém kontě již pět velmi úspěšných knih, z nichž mu ovšem Zlodějka knih získala největší věhlas a stala se světovým bestselerem. (Do češtiny jsou zatím přeloženy pouze dvě z nich a to Posel a Zlodějka knih.) V roce 2002 získal za svou knihu Posel mimo jiné cenu The Children's Book Council of Australia a v roce 2007 Německou cenu za literaturu pro mládež.
Oba jeho rodiče jsou původem z Německa a právě z jejich vzpomínek čerpal největší zdroj inspirace.

Citace: "Já vím, co se stane, a teď to víte i vy. Ale ty peripetie, které nás k tomu dovedou, ty mě zlobí, matou, zajímají a ohromují."
Zlodějka knih

Změna je život.

8. května 2012 v 16:11 | Livien |  Žblepty na téma týdne
Je nutné si uvědomit, že pro novoty nemusí být vždy správné zavrhovat věci staré, které se do té doby osvědčily skvěle. Originalita? Ano! I zde ovšem platí všeho s mírou, a pokud není nalezena rovnováha mezi originálním a přirozeným, vždycky půjde jen o pózu.

(A6, olejové pastely, pastelky, fixy, tuš)

Dvě sedminy maturity za mnou

7. května 2012 v 15:40 | Livien |  Jak plynou dny
Před chvílí jsem dorazila z druhé (a poslední) písemné části státní maturity - z německého jazyka. Pokud mě nad nějakým předmětem jímala doslova hrůza, tak to byla němčina v podání poslechu, didaktického testu a slohové práce. Nedokážu vůbec objektivně říct, jak jsem uspěla (popřípadě neuspěla). Nemám z toho až tak špatné pocity, ale poslech mě hodně zklamal. Jak to tedy vypadalo?

Do školy, která měla oficiální ředitelské volno a byla tedy naprosto vylidněná, dorazil spolu se mnou ještě jeden zoufalec, takže jsme měli třídu doslova pro sebe. Jedno je jisté - byla to výhoda. Ze všech koutů na vás nedoléhalo takové napětí a stres, jako když o češtině byla třída plná. Celkově se mi atmosféra líbila mnohem víc a náš přísedící měl opravdu dobrou náladu, což od celkové nervozity zase trošku pomohlo.

Já, my, naše vlast, ale kde je ta chyba?

5. května 2012 v 10:34 | Livien |  Jinam se nevešlo
Ve věku pěti let jsem patřila i já mezi davy dlouhovlasých holčiček, jejichž tradiční odpověď zněla: "Až vyrostu, budu princezna!" O tři roky později se mé ambice pozměnily a více než po zámku a princi na bílém koni vítězila touha po slávě - chtěla jsem se stát baletkou. Pak přišel problematický patnáctý rok života, kdy více než cokoliv jiného vévodilo mému žebříčku hodnot slastné (až nyní vím, že zcela ubíjející) nicnedělání. A než se člověk naděje, je plnoletý. V osmnácti letech se od vás očekává, že budete mít konkrétní představu, kam váš budoucí život bude směřovat. V mém případě to měla být žurnalistika. Zdůrazňuji to slovo "měla".

Náušničky kuličky

4. května 2012 v 20:11 | Livien |  Fimo
Zjistila jsem, že mě mnohem více než všechny ty různé potvory, které jsem vytvořila (a že jich opravdu nebylo málo), baví vyrábět zase o trošku piplavější verze náušnic. Mezi oblíbené kousky mé sbírky se zařadily ty, které jsem zvěřejnila ve článku Milujeme barvičky ála náušnice. Asi právě to mě vedlo k výrobě trochu barevnější verze.
Vcelku se mi líbí. Už proto, že se v tom našem malém podhorském konci světa hrozně těžko shánějí černé háčky. Mám však trochu výčitky, že nejsem schopná dodělat všechny ty rozepsané články a povídání a opět se uchyluji k vložení fotek. Budiž mi odpuštěno, když je ten maturitní týden.

Jedna sedmina maturity je za mnou

2. května 2012 v 18:33 | Livien |  Jak plynou dny
Tak jako asi dalších sto tisíc maturantů jsem i já dneska psala státní písemnou část maturity z češtiny a mám z toho dost smíšené pocity. Nebojím se, že bych jí neudělala (snad to tímhle teda nezakřiknu), ale s jedničkou rozhodně počítat nemusím (a to jsem si jí taak přála).

Musím uznat, že mnohá pravidla jsme měli lepší než maturanti z loňska. Během testů jsme mohli jíst i pít, ale tašky se musely na začátku odložit a stejně tak prokázání občanským průkazem zůstalo. Co mi ovšem nejde do hlavy, byl ten didaktický test. Když pominu, že na gramatiku tam byly asi tři otázky, mohli jste narazit i na otázku dějepisnou ve stylu: "V kterém roce se stala tato událost." Stejně tak otázku zeměpisnou aala: "Měly země Beneluxu větší úmrtnost na silnicích než země východního bloku?" To vše jste vyčítali z grafu, pod kterým bylo vyjmenováno něco kolem patnácti různých zemí. Některé otázky vyloženě stupidní a některé, tradičně, absolutně nejednoznačné. Nasekala jsem tam hloupé chyby a docela mě to mrzí. Šedesát minut na vypracování bylo, myslím, úplně adekvátní a dalo se to krásně stíhat ještě tak se třemi kontrolami.

Kočka Šklíba

1. května 2012 v 17:02 | Livien |  Pár tahů
Zítra mě čeká písemná část státní maturity z češtiny. Snažím se na to nemyslet, a proto jsem si zase čmárala (nee, že by to vůbec nezabralo :D). Netuším, proč jsem nervózní, ale jsem. Každopádně opět jde o pouhu malůvku na úrovni základní školy. Vytáhla jsem tuše, takže původně je to barevné. Vypadalo to ovšem ještě jako větší kýč, takže jsem to pak hodila do téhle (blíže neidentifikovatelné) barvy, abych se za to styděla zase o maličko méně.
Původně jsem na prvního máje měla připravený článek úplně jiný, ale je na něm třeba ještě dosti úprav, takže házím jen malůvku.