Takový obyčejný den obyčejného gympláka

6. dubna 2012 v 10:23 | Livien |  Jednorázovky
Takový obyčejný den obyčejného gympláka byla má oblíbená povídka na minulém blogu. Psala jsem jí před dvěma roky a jde o ztvárnění ne zrovna šťastného dne. Myslím, že pro odlehčení povídek minulých nebude špatné vložit jí i sem.
A pokud někomu vyloudí alespoň slabý náznak úsměvu na tváři, úkol splněn. :)


Takový obyčejný den obyčejného gympláka

Crrrdzoooing! Crrrdzoooing! Crrrdzoooing!
"Au, sakra, neee! Nechciii! Ty pitomej budíku. Sklapni už! Jak tohle bolí!"
Neohrabaně sáhne rukou po nočním stolku a smete při tom hromadu papírových kapesníků, počmáraných papírů a sešitů na zem.
"Škovvy oči, je ještě tma. TMA! Stejně mě ta škola neosvítí dřív, než začne hořet. Jen ještě chviličku!"
Konečně umlčí budík a zaboří zmučeně hlavu do polštáře a pomalu se pohrouží do krásné dřímoty.

"Vstávej, Liv, honem, zaspali jsme! Dělej, nebo ti ujede vlak!"
Do pokoje vtrhne neučesaná černovlasá žena a na pokraji hysterie zatřese peřinou.
"Cožeee? Jak zaspali! Před chvilkou mi zvonil budík! Kolik je?"
Už už vyskakujíce z postele popadá džíny hozené přes židli, košili a tričko.
"Tři čtvrtě na sedm, máš deset minut, než ti ujede vlak!"
Třísknou dveře a černovlasá žena je pryč.
Rychle na sebe jednotlivé části oblečení nahází a utíká do koupelny. Jeden, dva, tři tahy hřebenem a s kartáčkem v puse utíká do kuchyně, kde popadá připravenou svačinu.
S taškou přes rameno vybíhá ze dveří a neomaleně zastrkuje zubní kartáček do kapsy u džín.

"Vlak 16651 směr Frýdlant v Čechách je připraven k odjezdu. Nepřecházejte první kolej, dokud vlak neodjede!"
Nádražím se rozléhá hlas staré dámy a mladá neupravená slečna tak tak naskakuje na vlak.


"Zase pozdě Livuško?"
Vstoupí do kabinky a pronásledují jí první slova a smích.
"Nj, ten budík. Zase měl potřebu mi dokázat, že mě vzbudí. Dokázala jsem mu, že si z toho, ale absolutně nic nedělám," udýchaně odpoví a plácne sebou na sedačku, "nějaký úkoly?"
"Matika, bižule tě zkouší, jsi poslední, chemie píšem, devět hodin."
"Takže supr den."
"Jako vždy."

"Kohopak to tu máme. Aaa slečna Vennamská ještě nebyla zkoušená. No pojďte, jen ať už vás zde mám!"
Tělnatá profesora biologie se chvilku prohrabuje v papírové krabici a pak vytáhne podlouhlý bílý předmět.
"Takže co to je?"
"Hmmm….kost?"
"Ano, slečno Vennamská, je to kost a jaká to je kost?"
"Hmmm stará?"
"Slečno Vennamská! Tohle je jen ukázková odlitina. Není to PRAVÁ kost!"
"Aha"
"Takže, co je to za kost?"
"Noo jen ukázková, ne pravá."
"Ale na to se Vás neptám!!! Kde tuhle kost najdeme? Kdyby byla pravá?"
"Noo vypadá to na lidskou kost."
"Výýborně! Konečně! Jméno?"
"Livien Vennamská."
"Ale nee to Vaše! Té KOSTI, vy mě jednou přivedete do hrobu!"
" Ach tak."
"Takže tedy to jméno?"
"Hmm to já nevím, ještě jsme neměly možnost se představit."
"Takže srandičky?! Však on Vás ten humor přejde! Kde tuto kost najdeme?"
"Tuto kost najdeme v lidském těle. Kost slouží jako ochrana vnitřních orgánů a opora těla. Tvoří kostru, na kterou se dále upínají svaly. Pravá kost, která je tvořena kostní tkání se pak vyskytuje u živočichů jako jsou ptáci, savci, plazi a podobně. Kost je složena…"
"Hezký pokus Vennamská, ale na to jsem se neptala. Jděte si sednout. Dneska je to nedostatečná."

Když budete tiše a budeme předstírat výuku, opravím vám ihned vaše písemky. Baculatá chemikářka se rozhlédne po třídě, ve které okamžitě nastane hrobové ticho.
"Hm hm hm slečna Babcová. Výborně!"
"A co dostala, paní profesorko?", ozve se hlas ze třídy.
"Co jste zvědavý? Další Vennamská. Koukám, opět jsi nám vymyslela spousty nových a dosud nepoznaných sloučenin a rovnic. Ovšem, kdyby tahle reakce vypadala takhle, bude vám z kohoutku týct minerálka a venku pršet rtuť. Hezký pokus."

"Tatatatak co Liv? Ddddneska něnějak válčíš," na lavici modrooké blondýnky se usadí černovlasý chlapec v brýlích.
"No jooo, špatnej den, taky den," zasměje se a sáhne po svačině.
"Hehehele Liv, cococo to dneska k tomu jídlu máš?," zeptá chlapec, když oba upřou pohled na hnědou nadrcenou hmotu, ze které se line podivný zápach.
"Ehm Sašíku, víš, že by mě to taky docela zajímalo? Asi mi máti zabalila obsah konzervy pro kočky, pač jinak to nevidim."
"Aa a a aha, chceš mojí hohohousku?," zeptá se chlapec dobromyslně.

"Mamii, už jsem doma. Konečně! To byl den, to by si mi nevěřila," odhazuje bundu, šálu a boty.
"Já mám takovej hlad, jo. Po tý výborný sváče," neomaleně bosky vcupitá do komory a…
"Sakra," špitne si mezi zuby a zděšeně kouká na obrovskou ťápotu uprostřed dortíku, který se chladil na zemi.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

A koloběžka je stejně nejlepší...

Přesně!

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 6. dubna 2012 v 19:43 | Reagovat

Nádherně napsáno...máš dar slova.

2 Raisel Raisel | Web | 7. dubna 2012 v 11:33 | Reagovat

Tak jsem se konečně u něčeho pobavila :D Musím říct, že to hezky dokázalo, že každý holt někdy může mít den blbec a ta část biologie mě opravdu rozesmála. Krásně napsané, účel splněn :)

3 pavel pavel | Web | 7. dubna 2012 v 16:25 | Reagovat

I rozšlápnutej snad chutná. :D

4 ~ Bonitka ◡‿◡✿ ~ Bonitka ◡‿◡✿ | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 16:26 | Reagovat

Veľmi pekné !! :)

5 Katerria Katerria | Web | 29. května 2012 v 18:33 | Reagovat

Ale dobrý :) Na to, že před dvěma roky...

:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama