Poslední zvonění aala strašidelný masakr v šatnách

27. dubna 2012 v 22:41 | Livien |  Jak plynou dny
Dnešním dnem mám oficiálně uzavřené středoškolské vzdělání. Přede mnou už stojí pouze maturita a přijímačky, ale momentálně je v mé hlavně mnohem více to, co vlastně nechávám za sebou. Původně jsem tuto pomyslnou "reportář" chtěla napsat, až se mi do rukou dostanou fotky z celé akce. Bohužel jsem plná pocitů právě teď, takže to bude víceméně bez nich, ale o to s větším nadšením napsané.


Po celou dobu, kterou jsem strávila na gymplu, se poslední zvonění odehrávalo stále ve stejném duchu - parta zmalovaných čehosi se na vás vrhla s voňavkami všeho druhu doprovázených octovým odérem a se rtěnkami takových barev, že to snad nemohlo být v módě ani za dob vašich babiček. Než jste dorazili do školy, proměnili vás v pomalovanou smradlavou hromádku. Začínala jsem to slušně nenávidět a vlastně nejen já, proto jsme si řekli ne a začali (tento rok již podruhé) zcela měnit tradice naší školy.

Už ani nevím, kdo přišel s nápadem strašidelného domu, každopádně se ujal velmi rychle a poprvé za všechna ta leta se snad hrubá většina pustila s nadšením do plánování a příprav (pozoor! a bez keců). Původní myšlenka byla zatemnit celé šatny, rozvěsit v nich pavouky, sítě, hadry, kostlivce a převléknout se za strašidla. To vše se podařilo okořenit ještě simulacemi orgánů zapůjčených z biologie. Výsledek byl výborný. Jenže téma inspirovalo mnohé a začaly se rodit plány. Proč poslední zvonění uskutečnit jen tu chvíli před příchodem do školy? Proč to neproplánovat? Někdo začal sestavovat video s průřezem všech těch osmi let. Jiní vyráběli výzdobu či vymýšleli soutěže. Bylo toho mnoho, přemnoho a závěr byl asi takový:

Při příchodu do školy vás čekal strašidelný (no spíš trochu sranda) průchod zatemnělou šatnou se strašidly všeho druhu (a musím přiznat, že masky byly opravdu povedené). Jen mi teda absolutně nejde do hlavy, z čeho se to asi po pouhých dvaceti minutách celé akce začal linout ten šílený smrad. Nu nic. Pokud odvážlivec a šťastlivec zároveň toto vše zdárně absolvoval, čekal ho na konci stánek s občerstvením ve strašidelném druhu. Pamlsky jako čarodějnické prstíky, Karkulčiny dny, zelený hnus nebo Raubířovy muffinky si mohl každý k svačině zakoupit za drobný peníz. Velký úspěch měly také typické koláčky štěstí s věštbou. I já svorně pekla a tak můžu ukázat alespoň dvě fotky mých dobrot:














Vůbec jsme nečekali, že pamlsky budou mít takový úspěch a během dvaceti minut bylo téměř vše pryč. Zazvonilo a absolutně nikdo snad nebyl ve třídách. Jenže kolem našeho stánku postávali i kantoři a nevypadalo to, že by se nějak zvlášť zlobili. Nakonec si museli svoje studentíky do třídy dotáhnout sami a začal rychloúklid a příprava videa. Každá třída měla vymezených asi dvacet minut, během kterých jsme jim promítali naše fotky od malých začátků až po současnost. (Samozřejmě byly vybrány jen ty nejvtipnější kousky.) Když jsme tam tak sami seděli a koukali na osm let zkrácených do dvacetiminutového videa a celé to množství zážitků, oči už začínaly vlhnout. Velká přestávka tu však byla velmi rychle a naše spolužáky už čekaly na dvoře stánky. Mohli jste si nechat nakreslit karikaturu, ozkoušet svou vůli (a sílu žaludku) u faktoru strachu, kde se papkaly červi, strefit se míčkem a něco vyhrát, ale největší úspěch měly asi balonky naplněné vodou. Bylo to skvělé a uteklo to. Uteklo se až neuvěřitelně rychle. (Jako celých těch osm let, a když to píšu, věřte mi, že jsem opět naměkko a věřte i v to, že školu lze milovat. Já a většina dalších odrodilců Gymnázia Frýdlant bychom vám mohli vyprávět hodiny a hodiny.)

A nakonec vysvědčení. Snad poprvé se nám na něm ukázala i ředitelka se slovy, že nemůže jinak, ale k poslednímu zvonění nám musí něco říct. Nedokázala bych to však zdárně a s efektem reprodukovat, takže to shrnu - chvála, chvála, chvála. Poprvé za celých osm let byl "zavrženíhodný" a "kantory nenáviděný" maturitní ročník 2012 pochválen a my byli hrdí. I naše třídní. Chtěla něco říct, chtěla sdílet ředitelčina slova, ale měla tak na krajíčku, že to nezvládla a my s ní. Osm let je osm let a jak bylo trefně dodáno - vlastě je to skoro adoptivní maminka. Prožili jsme s ní téměř polovinu života a ona s námi pětinu.

A právě takhle vznikají životní přátelství. Nikdy nezapomenu na Gymnázium Frýdlant. Udělalo ze mě člověka, jakým dnes jsem.


fotografie vypůjčena od našeho třídního fotografa Štěpána Černého
(Samozřejmě s jeho svolením a slíbenou reklamou, což tímto považuji za splněné. :D :P)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

A koloběžka je stejně nejlepší...

Přesně!

Komentáře

1 Myší královna Myší královna | E-mail | Web | 27. dubna 2012 v 23:06 | Reagovat

Měla jsem totálně stejný den. Jen o tom ještě nepíšu... bo nemám fotky :D

2 Livien Livien | Web | 27. dubna 2012 v 23:07 | Reagovat

[1]: Já na ně taky chtěla počkat, ale nějak jsem to nevydržela. Moc dojmů, řekla bych. Musely ven psaním. :D

3 pavel pavel | Web | 27. dubna 2012 v 23:25 | Reagovat

Máte to za sebou a ještě víc víc před sebou. Tak ať se ti daří. :)

4 Lily Infinity Lily Infinity | Web | 27. dubna 2012 v 23:52 | Reagovat

Máte fakt skvělou začínající tradici... Já už jsem od octa tři pátky za sebou, náš gympl měl poslední zvonění minulý týden a dnes a před 14ti dny jsem to schytala od jiných škol. :D

Hlavně hodně štěstí u maturit...

5 Livien Livien | Web | 28. dubna 2012 v 0:11 | Reagovat

[4]: Brr, tak to tě upřímně lituju. :D Jinak moc děkuju, už se těším, až to budu mít za sebou. :)

6 Robka Robka | Web | 28. dubna 2012 v 6:21 | Reagovat

Jsem z toho naměkko. Vzpomněla jsem si na svoje poslední zvonění a na poslední zvonění své dcery... ještě mě to čeká u kluka. Je pravda, že na střední se vzpomíná vždycky nejvíc, a taky tam vznikají nejpevnější přátelství. Je to ještě takové idylické období, kdy jsou všichni na jedné lodi a pomáhají si(většinou). Přeji ti, abys v dalším životě poznala víc těch dobrých a upřímných lidí, než těch závistivých a pomlouvačných. A hodně síly a štěstí k maturitě!

7 Daysy Daysy | E-mail | Web | 28. dubna 2012 v 8:08 | Reagovat

Vypadáte skvěle! x)

8 Hannach Hannach | E-mail | Web | 28. dubna 2012 v 8:26 | Reagovat

Docela by mě zajímalo, kolik lidí se překonalo a toho červíka opravdu snědlo ;)

9 Livien Livien | Web | 28. dubna 2012 v 9:14 | Reagovat

[6]: Myslím, že střdní škola bude ještě velmi dlouho velmi výrazným mezníkem v mém životě. Jinak moc děkuji za přání. Hlavně s těmi lidmi. :)

[8]: Divila by ses, ale opravdu hodně a odvážil se i jeden profesor. :D

10 krysiik krysiik | Web | 28. dubna 2012 v 11:18 | Reagovat

Poslední zvonění mám ráda. Ale to bude asi tím, že nás potom čeká koncert před školou, což je božský. :D

11 Sušenka Sušenka | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 11:03 | Reagovat

Tak to muselo být skvělé... :)
fotka je úžasná... :)
je škoda, že se třebas pak už neuvidíte... ale zase vykročíč do jiného života... ;)

12 Livien Livien | Web | 29. dubna 2012 v 18:57 | Reagovat

[11]: Takový už je život - některé lidi už neuvidím a ani mi to nebude vadit, s jinýma se budu vídat vcelku pravidelně, protože osm let je prostě osm let. :)

13 Alexandra Gryffin- Fox Alexandra Gryffin- Fox | Web | 30. dubna 2012 v 22:08 | Reagovat

Pojali jste to bezvadně a nenásilně. :) Já jsem se vždycky maturantům vyhýbala, protože pak bylo docela možné, že celý den budu ve škole smrdět octem a bůh ví čím horším.

14 Livien Livien | Web | 30. dubna 2012 v 22:53 | Reagovat

[13]: Právě, já to poslední roky taky ze srdce nenáviděla a tohle (díkybohu) sklidilo fakt velký úspěch. :)

15 Vendy Vendy | Web | 30. dubna 2012 v 23:46 | Reagovat

Tak mám pocit, že jsem k téhle fotce psala komentář.
Nespadla jsem někam do spamu?
Nebo že bych byla na blogu některého ze tvých spolužáků a byla tam stejná fotka?
Tahle fotka je totiž nezapomenutelná...

16 Livien Livien | E-mail | Web | 1. května 2012 v 0:08 | Reagovat

[15]: Byla jsi na blogu jedné mé spolužačky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama