To, že vás někdo porodí, ještě neznamená, že vás musí milovat! - část druhá

22. března 2012 v 20:58 | Livien |  To, že vás někdo porodí, ještě neznamená, že vás musí milovat
Přímé pokračování článku:

Co mě vedlo k takovému rozhodnutí? Spousta věcí, které nemám sílu ani odvahu ve svém vyprávění uvádět. Život s naším otcem byl nelidský. Vždycky jsem si myslela, že špatní lidé vznikají až poté, co něco špatného prožijí. Jenže můj otec byl privilegovaným rozmazleným dítkem, které nikdy nic nemuselo, a jeho život by mnozí nazvali rájem. Nevím, proč byl takový, jaký byl.

Odešla jsem ten chladný den s bratrem, matkou a naší malou sestřičkou do holého bytu bez zařízení. Stihli jsme si vzít jen pár osobních věcí, které nám přepravili přátelé. Začal nový život. Lepší. Kupodivu mě od matky oddaloval ještě víc.


Konečně jsme se začali stavět na nohy a žít jako normální lidé. Možná jsem čekala, že i v našem vztahu se objeví nějaký zlom. A nyní, bez otce, zůstanou staré křivdy zapomenuty a my budeme jen spolu.

Bohužel má matka neměla stejnou představu a nyní s odstupem času se nenávidím za svou prvotní reakci. Bylo mi ovšem nějakých čtrnáct let, snad mi alespoň to pomůže trošku ospravedlnit své činy.

Poslední dobou u nás sedával téměř každý den. Podivný starý mládenec, údajně nějaký vzdálený bratranec jejich otce, kterého nikdo do té doby ani jednou neviděl. Pokud je slovo divný příliš silné, úplně normální rozhodně nebyl. Celé hodiny s matkou jen seděli v obýváku, dívali se do prázdna a mlčeli. Čas plynul a jeho návštěvy byly stále častější a trvaly déle, až jednou…

Dveře se tiše otevřely a černovlasá žena vklouzla do malého bytu. Snažila se být nenápadná. Netušila, že malá Ly leží od chvíle jejího odchodu v posteli s očima upřenýma do stropu a čeká na její příchod. Hodinky na ruce tiše píply pátou hodinu ráno.
Černovlasá žena se šla osprchovat a kolem sedmé přišla její kamarádka. V tom nejlepším rozpoložení vyprávěla o uplynulé noci, kterou strávila s oním mužem. Ani si neuvědomovala, že vzrušením zvyšuje hlas. Ly slyšela každé slovo.
Čas pomalu plynul. Ly vylezla z postele a šla si pro snídani. Její matka nadšením švitořila, vtipkovala a furt se smála. Nevšímala si zamračeného výrazu v dceřině tváři ani zatnutých zubů. Na co ovšem byla Ly přeborník, a co se za léta strávená v domě s jejich otcem naučila dokonale, byl velmi příkrý a zlý slovník.
"Co s tebou dneska je?" Už to nevydržela ani matka.
"Co by se mnou asi tak mělo být?" Ly popuzeně odsekne a hodí nožem do umyvadla, který shodí kupu neumytého nádobí, která se hlasitě sesune.
"Začni se laskavě chovat normálně!" Úsměv z matčiny tváře byl konečně setřen a ostře dceru okřikla. "Chováš se jako rozmazlenej harant."
Ly se na ní otočí a z očí jí vystřeluje nenávist.
"Furt lepší jak harant, než jako kurva," tiše a přesto velmi ostrým hlasem pronese. Její matka otevře pusu dokořán a zalapá po dechu. Nezmůže se na slovo. Ly popadne bundu a vyběhne ven.

Nyní s odstupem několika let lituji svých slov. Je hloupé shazovat své chování na hormony, ale věřte, že už tak nesnadné chvíle puberty jsou o to těžší, když se vám rozpadá jediná životní jistota, kterou by měla ve vašem životě sehrát rodina.

Cítila jsem se zrazená. Nenáviděla jsem matku za to, že nechce být jen s námi. Je smutné to přiznat, ale má zlá slova byla řečena jen proto, aby jí setřela ze tváře ten blažený úsměv a zkazila radost. Někde v jádru jsem věděla, že já, bratr i sestřička brzy odejdeme a ona by zůstala sama. Bylo správné, že si našla známost, ale moje srdce to v té chvíli nechtělo přijmout. Někde uvnitř jsem asi stále doufala, že se k sobě s otcem vrátí a on se změní, ačkoli to rozum jasně a rázně zamítal. V mých očích to tehdy byla ta největší zrada vůči mně a vůči naší rodině.

(pokračování ZDE)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

A koloběžka je stejně nejlepší...

Přesně!

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 23. března 2012 v 1:24 | Reagovat

Bojím se reakcí mých dětí, až se budu rozvádět.

2 Livien Livien | Web | 23. března 2012 v 10:38 | Reagovat

[1]: Ovšem celý ten článek nemá být nenávistnou reakcí na rozvod našich, to vůbec ne. :) Teď s odstupem jsem třeba opravdu ráda, že se naši rozvedli. Je pravda, že už jsem ovšem dospělá. Nemyslím si, že by spolu lidé měli zůstávat a už vůbec ne jen kvůli dětem. Ten vztah neklape a děti pak trpí mnohem víc, než když budou rodiče od sebe.

3 Amelie Amelie | Web | 23. března 2012 v 12:25 | Reagovat

[2]:  Děti se bojí změn, přechodu na jinou školu, do jiného města a já se bojím kroku do neznáma bez peněz....Ale zůstávat v nefunkčním vztahu nechci.

4 Iris Iris | Web | 23. března 2012 v 14:47 | Reagovat

je to strašně těžký, popravdě, člověk nidky neví jak by se zachoval a co by udělal, alespoň já to nevím

5 Delorah Delorah | 30. dubna 2012 v 19:23 | Reagovat

Když se naši rozvedli, byla jsem docela malá. Ale moc dobře jsem tomu všemu rozuměla, né, že jako my tomu nemůžem rozumět. Tenhle článek je strašně hezkej, našla jsem v něm věci, který jsem nidky v podobnym nezažila, a přesto se mi tak nějak vryly pod kůži a já jim rozumim. Jinak aby to nevypadalo, rozvod našich dopadl pro nás asi dobře a bylo by to jenom horší, kdyby s polu byli dál.

6 Lacturidae Lacturidae | 21. června 2014 v 11:31 | Reagovat

Je to spíš indiduální, já mám změny naopak velmi ráda, ráda začínám odznovu s novým štítem, když mě nikdo nezná a podobně. Samoty se nebojím a jsem spíš sama než s lidmi...

[3]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama