Smutný život zrcadla

1. března 2012 v 14:04 | Livien |  Žblepty na téma týdne
Stížnosti, stížnosti, jen samé stížnosti! Každý se podívá do zrcadla a pronese něco ve stylu: "No to je hrůza, to je vážně hrozné zrcadlo." Nebo: "Proboha, fuj!"

Zamyslel se někdy někdo nad tím, jak asi bývá mně? Mám snad trpět za to, že zobrazuji jen pravdu a nic než pravdu? Holt s upřímností, nejdřív pojdeš.

Když už jsme u toho, ono to s váma lidma taky není zrovna velká sláva. Obzvlášť po ránu. Vstanete celí ulepení, vlasy jako jednu velkou choudel (a to jen ze slušnosti přecházím nejednu vyleženou plešku), kruhy pod očima, že by se na nich mohla vopice houpat, tuhle pupínek, támhle pupínek a na tváři ještě stále květovanej vzor vod polštáře. Kolikrát tak tak přemáhám smích. Fakt, že jo.


Nebudu vám ale nic nalhávat. Nejednou by z toho jeden i brečel. Zvlášť, když vstanete s takovým tim super extra vybroušenym kyselym ksichtem. Natrénovat si takovou grimasu, to muselo stát fakt šíleně námahy. Pak už nezbývá, než se jen s pocitem naprosté beznaděje dívat na toho "tvora", co stojí přede mnou a opravdu propadám myšlenkám, že lidstvo spěje k zániku. (Nebo spíš - už aby k tomu zániku dospělo, pač to je fakt síla.)

Jenže co? NIC. Vo mě se nikdo nestará. Jsem to sice jáá, kdo na vás musí den co den čučet, ale stěžujete si vy.

Ale já vám řeknu, co je na týhle šichtě úplně nejlepší. Vaše čistění zubů. Když pominu ten nepopsatelnej smrad, kterej tomu předchází, fakt miluju to, jak mě každý ráno ohodíte zubní pastou. Bomba! Ale to zase nikoho nezajímá. Nemám chvilku volna, nemám chvilku soukromí, furt někdo votravuje a ani trocha vděku.

Uvědomte si lidi, že nejsem váš psycholog ani terapeut. Věčný otázky: "Proč jsem tak tlustá?" nebo "Ježííš, zdá se mi to, nebo mám ty stehna ještě tlustší?" směřujete vážně špatnýmu místu. Někdy už mám fakt chuť říct, tak nebašti ty dortíky a začni se hejbat.

Každej si furt myslí, jak jsem zlý. Přitom jsem jediná upřímná věc ve vašem životě. Jáá vám nevěším bulíky na nos, já vám nelžu přímo do vočí, ale kde je aspoň trocha vděku?

Šak no tááák, lidííí, bolelo by vás hodně, sem tam se na mě i usmát? Třeba hned, když ráno vstanete? Vážně by se mi ta šichta zvládala líp. Malinkej úsměv, třeba i nějaký to pěkný slůvko ztratit. Jednomu by bylo hnedka líp na světě. Usnadníte to sobě i mně a procento zrcadlových sebevražd by rapidně kleslo (a s nima i těch sedm let smůly by nemuselo postihnout každýho). A to se vyplatí, no ne?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michaela Janíková Michaela Janíková | Web | 1. března 2012 v 15:51 | Reagovat

krásně napsané!

2 hnedoockaver hnedoockaver | Web | 1. března 2012 v 17:49 | Reagovat

Zajimavý článek:-)

3 Čerf Čerf | Web | 2. března 2012 v 17:10 | Reagovat

Ještěže zrcadla nemají vlastní odbory. Taková zrcadla ve stávce, to by byla věc! "Nebudou-li naše oprávněné požadavky splněny, 24 hodin nebudeme odrážet!" :-)

4 Atze Atze | Web | 3. března 2012 v 19:01 | Reagovat

Fíha, skoro mi přišlo, že zrcadlo je nějaká osobu uvězněná za tím sklem.

5 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 6. března 2012 v 7:49 | Reagovat

Pěkný článek...Zajímavý nápad popisovat sebe jako zrcadlo. Dávám palec nahoru :-D

6 Werri Werri | E-mail | Web | 7. března 2012 v 17:22 | Reagovat

Krásné čtení :-)

7 Alexandra Gryffin- Fox Alexandra Gryffin- Fox | Web | 9. března 2012 v 13:30 | Reagovat

Aneb trocha životního pesimismu zrcadla. Kdyby tohle na mě po ránu spustilo nějaké zrcadlo, tak vážně nevím. :D

8 Amelie Amelie | Web | 1. dubna 2012 v 2:26 | Reagovat

Parádní článek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama