Jak se ničí iluze

24. března 2012 v 17:29 | Livien |  Žblepty na téma týdne
Moje země je již od pondělí nové téma týdne a celou rubriku zaplňují články plné názorů, proč mám nebo nemám svou rodnou zemi ráda, či jak by vypadala má země vysněná. Původně jsem k takovému řešení chtěla sklouznout také, ale nakonec jsem svůj vztah k tomu našemu srdíčku Evropy, vyjádřila trochu jinak.

Jak se ničí iluze

"Tak, je to tady!" vtrhne jí do pokoje její nejlepší kamarád s nadšeným výrazem. Kate vyskočí od stolu a rozzáří se.
"Vidííš, já ti říkala, že tě některá vysoká škola určitě přijme," láskyplně ho obejme a zatočí se s ním dokola.
"Noo, to zrovna né víš. Já jsem už tak nějak dlouho postrádal veškerou naději a tak jsem rozeslal pár životopisů. Hlavně teda do zahraničí a jedna firma v Irsku se mi ozvala. No není to super? Můžu nastoupit za 14 dní!" chytí jí Patrik kolem pasu a z celé jeho postavy vyzařuje nepopsatelné štěstí. Kate se ovšem zarazí.
"Cože?" nechápavě zamrká a na čele se jí vytvoří znepokojená vráska.
"No za 14 dní nastupuju. Dokonce mi poskytnou i pracovní byt. Dneska jsem si byl zabukovat letenku," pustí Patrik Kate a spokojeně se jí svalí do postele a ruce si zkříží pod hlavou.
"To nemyslíš vážně, že ne?" Kate se posadí na okraj postele a čeká, kdy Patrik zakřičí něco jako: "To je jen vtip!" Bohužel se nic takového nekoná a Patrik jen nechápavě zamrká.
"Ale ano, děje se snad něco?"
"Vždyť přece nemůžeš jen tak odjet. Tak narychlo. A víš vlastně, co tam budeš dělat? Sotva jsme dostudovali. Copak to tu nemáš ani trochu rád?" Kate ze sebe začne chrlit jedno slovo za druhým bez valných souvislostí, než jí Patrik zarazí.
"Katy, ty to tady možná máš ráda, ale vždyť víš, že já to tvoje vlastenecké nadšení zrovna moc nesdílím," chlácholivě pronese a posadí se na posteli.
"Krom toho, hledají víc lidí, klidně bys tam mohla nastoupit se mnou," pousměje se.
"To snad nemyslíš vážně? Jednou jsme se narodili tady. Tohle je naše země, naše vlast a měli bychom se snažit, aby vzkvétala a byla lepší. To my jsme její budoucnost!"


(O pět let později)

"Patriku! Konečně jsi tu, tolik jsem se na tebe těšila!" nadšeně skočí snědému muži ve velmi luxusním oblečení do náruče.
"Nojoo, ty moje káčátko, taky jsem se těšil. Ale teda, ty tvoje vlasy, to je stejná hrůza jako když jsem tě viděl naposled," šibalsky se zašklebí, a zkroutí ruce před očekávaným výpadem.
"Hele joo? Nech si to, jinak si to svoje nadšení hodně rychle rozmyslím," Kate se naoko urazí, ale radost, že svého dlouholetého kamaráda zase vidí jen tak skrýt nejde.
"Víš, fakt mě překvapil tvůj poslední dopis, ale jsem hrozně rád, že ses rozhodla odjet se mnou. Tvoje schopnosti a vyřídilku naše firma rozhodně uvítá. Jen furt nechápu, kam zmizela ta tvoje láska k vlasti,"
Kate se zachmuří a pomáhá Patrikovi s jeho zavazadly.
"Kdoví. Asi je pohřbena v zemi, která poslouchá, co jí její občané říkají. Kde se víc cenní věda a vzdělání, než schopnost zazpívat písničku bez playbacku, kde prezident nenazývá své občany parazity, a kde politici svou zemi neokrádají. Říkám si, že veškerá má loajalita a láska je pohřbena tam, kde lidé pracující celý život a nemají menší důchod, než nepracující, a kde svoboda slova, skutečně znamená svobodu slova. Snad ani nemusím pokračovat dál."
Aneb jak se ničí iluze…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

A koloběžka je stejně nejlepší...

Přesně!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama