Eva Tvrdá: Hravé příběhy

25. března 2012 v 13:54 | Livien |  Recenze
Podle svého až neobvykle pevného rozhodnutí jsem v knihovně začala pátrat po našich novodobých autorech. V podstatě namátkou jsem listovala knihami bez konkrétnějšího cíle, až mi padla do ruky malinká knížečka s názvem Hravé povídky. Ani nevím, proč jsem si jí nakonec půjčila. Povídky zrovna dvakrát nevyhledávám a už vůbec by mě nenapadlo, že mě něco dokáže tak zaujmout, strhnout a v závěru velmi nadchnout.

Rok prvního vydání: 2008
Počet stran: 106
Nakladatelství: Littera Silesia

Eva Tvrdá, česká autorka narozená v roce 1963, žije a tvoří v opavském Slezku. Za její první významnější počin, kterým vstoupila do podvědomí širšího okruhu lidí, je považováno vydání knihy Dědictví o novodobé historii Hlučínska. Mezi její prvotiny ovšem patří také menší dílka jako Dálka, Pohádka o červené kostce či Neuvěřitelná dobrodružství panáčků z tvého pokojíčku.


Citace: "Kdybych chtěla být slavná, psala bych docela jiné příběhy."
Eva Tvrdá


Je těžké hodnotit autorčin styl, protože mi rukou prošla zatím jen tato drobná knížečka. Všeobecně je ovšem známo, že si vybírá hlavně hrdinky - silné, úspěšné, nezávislé. Jak sama autorka tvrdí, je to z toho důvodu, že ženám jakožto žena rozumí přeci jen o trochu lépe.

Hravé příběhy nejsou výjimkou. Z větší části zde svou hlavní roli sehrávají ženy. Přesto se můžeme setkat také s úhly pohledu mužů a v jenom případě dokonce náhled manželského páru na jednu a tu samou věc. Velmi zajímavé.

Když jsem po dočtení psala krátký hodnotící komentář k této sbírce, zněl asi nějak takto:
Při přečtení prvních dvou povídek a začátku třetí, do mě drkla sestra, zvedla obočí a řekla: "Uvědomuješ si, že máš otevřenou pusu?"
Název hravé příběhy je totiž vcelku příhodný. Hrají si s vaší fantazií, různě jí tvarují a formují, lákají na určitou cestu a nakonec bum - závěr je úplně jiný, než byste čekali.
Můžu jen doporučit. Za dvě hodinky máte sice přečteno, ale řekla bych, že jde o nadějný kousek české literatury.

I nyní s odstupem necelého měsíce se svými slovy souhlasím. Při dočtení povídky jste mohli jen tupě zírat do prázdna a přemýšlet. Alespoň pro mě tam rozhodně mnoho námětů k přemýšlení bylo.

Jak už tomu tak bývá. I zde jsou samozřejmě povídky různé kvality. Některé lepší, některé slabší. Stylem psaní se ovšem Eva Tvrdá rozhodně trefila do mého vkusu.

Krátký úryvek pro představu z povídky Škola hrou:
Mirek zděšeně hleděl na bezvládné tělo. Jak tohle zařadí do projektu? Měla to být přece hra…
Rozhlédl se kolem sebe. Něco pokazil. Co ale? Projekt schválený Evropskou unií neměl chybu. Škola hrou je nejgeniálnější myšlenka doby. On sám je diplomovaný pedagog a historik. Znovu pohlédl na bezvládné tělo uvězněné v mučících nástrojích a pocítil zlost. Proč to ta holka nevydržela? Vždyť šlo o nádhernou dobovou rekonstrukci…
Ředitel školy se nakonec ukázal jako charakter. Ona nechutná epizoda byla zametena pod koberec, Mirkův projekt byl vyhodnocen jako velmi úspěšný, škole stoupl kredit a příští školní rok byl vyhlášen projekt Osvětim. Vedoucí projektu byl znovu jmenován Mirek.
TVRDÁ, Eva. Hravé příběhy. 2. vyd. Ostrava: Littera Silesia, 2011. s. 29. ISBN 978-80-904605-2-2.

Zajímavé internetové stránky:
Oficiální internetová stránka spisovatelky Evy Tvrdé nabízí stručné informace o autorce, o její tvorbě, ukázky jejích prací i rozhovory z tisku a fotografie.

(Kniha zařazena do Knihotéky)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama