Únor 2012

Šílený bordel?! Ale ne, jen kousek v mojí hlavě

29. února 2012 v 14:18 | Livien |  Jak plynou dny
Každého dříve nebo později za tichých a osamocených nocí přepadne ona známá slečna Melancholie a vkládá mu do hlavy podivně tísnivé myšlenky a vzpomínky. Možná, že právě to byl důvod, proč jsem po dlouhém přemlouvání kamaráda podlehla a poslala mu pár básniček, které jsem jako malá (ve věku třinácti až čtrnácti let) skládala. Samotné mi to přišlo neuvěřitelné, ale čím více jsem se nořila do svých neuměle zkonstruovaných veršíků, tím jsem byla překvapenější. Některé myšlenky byly vážně moc hezké, s některými se ztotožňuji i nyní a některé…no…pubertální výlevy neminuly ani mě.

Čím více jsem toho přečetla, tím mě to hrabošení ve starých dokumentech bavilo víc a víc. Vlastně ani nevím, co mě to napadlo, ale nakonec jsem kousek mé nejoblíbenější básničky hodila do googlu a čekala, kam mě to odkáže. Samozřejmě to měl být pouhopouze můj vlastní blog a blog to opravdu byl. Ovšem světe div se, nebyl můj. Nejprve mě to zarazilo, pak jsem začala pátrat dál a objevila tam snad všechny svoje veršíky, myšlenky, a poznámky, co se mi kdysi honily hlavou. Překvapení vystřídal šílený vztek a chuť trhat. V tu chvíli bylo úplně jedno, že šlo o dětské kýče v ne moc dobré kvalitě. Moje vztahovačnost a vysoké ego se přihlásily ke slovu.

Napsala jsem oné slečně velmi nemilý vzkaz a v okamžiku jsem svůj starý blog smazala. Eeeh, ano. Když jsem konečně zase začala přemýšlet a držela tlačítko myši nad smazáním i blogu tohoto, vztek vystřídal pocit podobný až dětinské hrdosti. Nikdy by mě nenapadlo, že se moje pohnutky a blivy někomu zalíbí tak, že si je zkopíruje. Nemění to nic na mém rozhořčení, ale moje vysoké ego si popolezlo asi ještě o kousek výš. Neodvážila jsem se už pátrat po svých článcích dál, protože se bojím, co bych mohla objevit, ale od smazání tohoto blogu mě to odradilo. Nikdy jsem nebyla zrovna pečlivý a pravidelný přispěvatel, ale pár pěkných kousků mám ve svých vzpomínkách asi jen z pouhého vlastnictví nějaké stránky. Asi i za to mi to stojí.

Nevím, jakým způsobem se k plagiátorce zachovat. Její blog už není nějaký ten pátek aktivní, tak to asi postrádá smysl a nějakým zvráceným způsobem jí jsem vděčná. Uvědomila jsem si i přes všechny své povinnosti a stresy z maturity, jak mi to psaní chybí a jak hodně světla mi do života vnáší.

Otázka však zůstává: Jak byste se zachovali vy, kdybyste na cizích stránkách bez vašeho svolení i uvedení autorství objevili svá dílka a autor stránky by již nebyl delší dobu aktivní?

Livien