Infekce

29. července 2011 v 14:48 | Livien |  Hra s písmeny
Infekce
(ála můj historicky první školní rozbor básně Václava Hraběte)

Řeknu Vám, že jsem si u toho kdysi mále vytrhala všechny vlasy. Teď zpětně můžu konstatovat, že mě to vlastně bavilo, ale hodnocení nebylo nic moc. Něco ve stylu: "Obdivuji, kolikrát jste dokázala obměnit jinými slovy jednu a úplně tu samou věc." :D
Václav Hrabě
(13. 6. 1940 - 5. 3. 1965)

Václav Hrabě byl český básník a částečně prozaik. Často zvýrazňován jako jediný významný představitel tzv. Beat generation v Česku.
Po střední škole studoval dále český jazyk a dějepis na Vysoké škole pedagogické v Praze. Během svého života vystřídal mnohá povolání.
Jeho tvorba je často velmi úzce spjata s jazzovou a bluesovou hudbou, však sám Václav Hrabě hrál na několik hudebních nástrojů.
Básně Václava Hraběte se za jeho života nedočkaly ani jednoho knižního vydání. Všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se otrávil oxidem uhelnatým.


Básnická sbírka:
Blues pro bláznivou holku

Blues pro bláznivou holku je jediná básnická sbírka, kterou nejspíše připravil během svého života, přesto vychází až posmrtně roku 1991. Sbírka byla složena z dvanácti básní - Prolog, Podzim, Variace na renesanční téma, Ospalé něžnosti, Krátká báseň o Praze, Romance, Infekce, Blues na památku Vladimíra Majakovského, Ty, Ukolébavka, Zavři oči a Báseň skoro na rozloučenou.

Tuto sbírku připravili a uspořádali z autorovy pozůstalosti a dalších pramenů Miroslav Kovářík, Jan Miškovský a Jaromír Pelcl.

Již v Prologu autor dává znát, že jeho básně jsou pro obyčejné lidi s citem a láskou, se svými smutky a radostmi. Svědčí o tom již úvodní slova:

"Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
To co tu dávám do placu"

(Hrabě Václav, Blues pro bláznivou holku. K vydání připravili a uspořádali Miroslav Kovařík, Jan Miškovský a Jaromír Pelc. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1990, 13 s., ISBN 80-202-0201-3.)

Báseň a její rozbor:
Infekce

Spadl jsem ze skály prorostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí
a tebe

Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třináct reprodukcí od Botticelliho
Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít

Loupu pomeranč a vzpomínám
na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr

Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev
stejné skupiny jako já

Musím jim říct kde tě najdou
Nelekej se Až pro tebe přijedou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět
že jsi přišla

Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
a bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje
Již ze samotného nápadu spojení tetanu s láskou vyznívá básníkovo novátorství, nápadité přirovnání a veliká fantazie. Nastoluje mistrně atmosféru a popisy jeho citu jsou jemné.

Není pro něj význačné používat básnické figury. Možná, že občas lze zmínit anakolut (vyšinutí z větné vazby, kdy nenavazuje jedna část na druhou).

Ukázka beznadějné lásky k jedné dívce.
Některé asociace od tématu (vrchní sestry a donesených věcí) jsou tolik typické pro charakter většiny básníkových básní.

Další ukázka jeho silné lásky, která spíš bolí, než že by byla krásná.

Básníkovy myšlenkové pochody. Vzpomínky na chvíle s onou dívkou, na místa a maličkosti, které lidem utkvívají v hlavě.
Jak je často popisováno - promítá se mu před očima život, nyní spíš ta část, která souvisí s jeho láskou.


Bez oné dívky nemá již smysl žít.









Asi je zbytečné poukazovat na to, že láska není opětována.
Celé jeho tělo je prostoupeno jí samou součastně s nikotinem, květinou, která byla na skále, ze které spadl a starými písněmi blues, jazzu anebo Botticelliho, kterého mu donesla vrchní sestra. K věcem, ke kterým má básník určitý vztah.

Charakteristické znaky básně:
Motiv básně: milostný - vyznání z lásky, která není opětována.
Verš: volný

Autor jako jeden z mála z Beat generation v Česku zavádí mnoho nových znaků do svých básní. Snaží se přiblížit obyčejným lidem, píše ze života.
Charakteristické pro něj je, že nepoužívá interpunkční znaménka a má osobité rozdělení řádků.
K námětu nastolenému na začátku básně (v prvních dvou verších) a nadpise se znovu vrací na konci, přesto báseň vyznívá lehce a plyne snadno dál v jakémsi proudu myšlenkových pochodů a vyprávění událostí.

Báseň působí smutně, ale zanechává hluboký dojem.

Básnické tropy v básni:

Metafory - těch je báseň plná, pokud sama báseň není jedna velká metafora. Ale je to čistě můj osobní názor.

"Spadl jsem ze skály prorostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí
a tebe

Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství…"
"Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev
stejné skupiny jako já…"


Přirovnání

"Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr"

Hyperbola

"Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly"

Epiteton constans - suché listí, vrchní sestra, velké srdce, slavnostní osvětlení, čvachtavý sníh, bílá nemocniční postel, lesklé vyvařené nástroje (poslední dva jsou postupně rozvíjející přívlastky)

Kontrast -

"Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám

v krvi rozpuštěnou…"

Symbol - Tetanus a infekce (myslím, že u básníka značí právě ono zamilování), Srdce (obecně uznávaný symbol lásky)

Pro zajímavost:

Báseň má - 171 slov, 812 znaků, 40 řádků
Kromě částic a citoslovcí použil autor všechny slovní druhy.

Důvod vybrání této básně:

Na stole mi leží deset knih poezie, ve kterých jsem jen listovala a náhodně hledala kousek, který by mi stál za rozbor. Zas a znovu se mi ovšem myšlenky vracely ke sbírce Blues pro bláznivou holku, kterou jsem četla asi před měsícem, a volba byla jasná.

Básně Václava Hraběte jsou mi něčím blízké. Jsou krásné, niterní, ze života. Trošku mi připomínají mé vlastní myšlenkové pochody.


Použité zdroje:

Internetové stránky:

Literatura:
· Hrabě Václav, Blues pro bláznivou holku. K vydání připravili a uspořádali Miroslav Kovařík, Jan Miškovský a Jaromír Pelc. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1990, 13 s., ISBN 80-202-0201-3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 30. července 2011 v 13:40 | Reagovat

Tak tohle byl nejzajímavější rozbor básně, jaký jsem kdy četla. Sama jsem nikdy nedokázala říct, pročže se mi báseň líbí nebo nelíbí - prostě jsem z básně měla pocit - buď byla působivá, nebo nezaujala.
Tohle bylo zajímavé, opravdu.
Václava Hraběte znám,(teda ne osobně :-)), jeho knížku Blues pro bláznivou holku mám taky, má úžasné básně. Spadl jsem ze skály porostlé arnikou - tuhle báseň jsem se jednou naučila zpaměti, a ještě další čtyři k tomu. Fantastické je číst je nahlas u džezové hudby.
Hrabětovy verše skvěle přednáší Mirek Kovařík. Na záznamu jedno z Port (nebo nějakého jiného folkového setkání) jsem slyšela přednášet Půlnoční mši v dešti. Úžasný zážitek.

2 Livien Livien | Web | 30. července 2011 v 13:58 | Reagovat

Koukám, že jsem objevila stejného nadšence jako jsem sama. Když jsem jeho knížku objevila v knihovně a ledabyle jsem jí otevřela a přečetla pár veršů, přišlo mi, že mluví z mojí vlastní duše. Pak už jsem je přímo hltala a musela jsem si koupit svoji vlastní.
Jinak přednesy Mirka Kovaříka neznám, ale děkuju za typ. Určitě si ho vyhledám a mrknu na něj ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama