Arnošt Lustig byl český židovský spisovatel a publicista velmi známý i ve světě. Jeho knihy se nejčastěji zaměřují na holocaust, protože sám autor byl poslán do Terezína a dalších koncentračních táborů. Zázrakem se mu v dubnu 1945 podařilo uprchnout a až do konce války se ukrýval.
Rok prvního vydání: 1964
Počet stran: 159
Nakladatelství: Nakladatelství Andrej Šťastný
Hlavní postavy: Kateřina Horovitzová, Bedřich Brenske, Herman Cohen
Citace: "V kartách je to jako v lágru: objevíš, že se tě štěstí i neštěstí nemůžou držet od začátku do konce. Když člověk vydrží hrát, nemůže mu padat jenom špatná karta. Někdy se karta obrátí a dostaneš všechno zpátky. Nebo víc. Vyhraješ. Máš příště."
Arnošt Lustig
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je jímavý příběh o tragickém osudu židovské dívky a skupiny dvaceti židovských obchodníků. Těsně před sehnáním této knihy jsem kdesi četla něčí názor, který tvrdil, že po přečtení už člověk nikdy nebude takový, jaký byl před ním. Nemůžu s těmi slovy nesouhlasit.
Arnošt Lustig nám na pouhých 150 stránkách vytváří jednoduchou formou tísnivý příběh plný napětí a nejistoty. Jsme ve vlaku s celou skupinou a věříme (nebo spíš jen doufáme?), že tolik podezřelé a necitelné podmínky přeci jen budou mít nějaký smysl a celá skupina vyvázne. Bohužel marně. S postupujícím příběhem ztrácíme naději a snažíme se pomalu otevřít jistému konci. Jediná nejistota je, jakou asi přijde formou.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je úchvatné a zároveň strašné dílko. Svou sílu má nejen díky zpracování, které je pro Lustiga vlastní, ale i z důvodu, že je celý příběh inspirován skutečnými událostmi z roku 1943.
Nejkrásnější moment celé knihy:
"Dolů s tím hadrem! Zatančíš nám, jak si budeme přát!" Bylo by možné uvádět více, ale není to nutné. Uvolnila nejprve nejsvrchnější knoflíček, pak prostřední.
"Nic si z toho nedělej," povzbuzoval ji Horst Schillinger naposled.
"Na tomhle koupališti se opaluje nahá každá slušná ženská." To vzbudilo zatím nejsilnější smích. Jen proto asi dodal spíše k nim než k ní samé:
"Půjčuje si prádlo u nás, se zárukou. Naše značka."
Musela se zaklonit trochu dozadu, aby tam dosáhla; ohnula ruku prudce v lokti a najednou strhla bělostný, jemně prošívaný kus prádla a udeřila přezkou na druhém konci Horsta Schillingera mezi oči. Bylo to nenadálé ve chvíli, kdy se nejsrdečněji smál; oslepila ho i překvapením, kromě bolesti, protože touhle svlékárnu prošly už tisíce a statisíce lidí poslušných jako ovci a nikdy se nic podobného nestalo.
Poručík Schillinger se nezmohl ani na údiv, ani na odpor. Nebyl na tento úder zdaleka připraven, oslepenýma očima, plnýma sliz, vzdáleně pocítil, jak Kateřina Horovitzová vytrhla z jeho otevřeného pouzdra pistoli. Když sem dohmátl rukama, byla už zbraň venku a vystřelila mu do břicha, svalil se k zemi s vlčím zavytím. Jeho zástupce, kterého prve nazval holobrádkem, sem duchapřítomně skočil. Neboť němečtí vojáci byli vždy vedeni v duchu těšného kamarádství a tuto mravní vlastnost v nich nikdo nezdeptal. Téměř v téže chvíli z ústí pistole v ruce Kateřiny Horovitzové vyšlehl nový plamen….
Zajímavé internetové stránky:
Použitá literatura:
Arnošt Lustig, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Praha: Nakladatelství Andrej Šťastný 2003, SPN 80-86739-03-1
(Kniha zařazena do Knihotéky.)
Cantofah | 
KONTAKT:
Lustig byl úžasný. Četla jsem s ním kdysi rozhovor, utkvěl mi v paměti jako žádný zatím. Ještě jsem ale nenašla odvahu si nějakou jeho knihu přečíst. Všimla jsem si, že i ty jsi na holocaust zaměřená. Sofiina volba je taky z koncentráku...