Červenec 2011

A co na to chrousti?

31. července 2011 v 19:22 | Livien |  Jak plynou dny
"Příští týden se vrátí léto, srpen bude ale deštivý!"
Mlátí takřka do očí hlavní titulek novinek a hned po rozkliknutí upoutává věta: "Srpen bude teplotně průměrný, ale srážkově nadprůměrný." Tak teď už vyloženě chápu to titulkové nadšení. Rozhodně se máme na co těšit, že? :D

Přemýšlela jsem tak nad nesmrtelností chrousta (a teď to nemyslím jen v nadneseném smyslu slova, ale naprosto vážně) a přišlo mi toho tvorečka tak nějak líto. V polovině 20. století byl díky pesticidům téměř vyhuben, v Německu se kdysi hovořilo o tom, jak parta studentů chrousty baštila zalité v cukru, teta Wiki podáva super recept, kdy se chrousti deset minut povaří s citronovou šťávou a podávají se na právě usmažených palačinkách a pro opravdové gurmány je tu chroustová polévka z 19. století. Blef! Skoro mi projel mráz po zádech, když jsem si představila, jak to asi křoupe v puse. Nebo že by změkli? No nic.

Tak mě napadlo, kde se vlastně vzalo úsloví: "Přemýšlí nad nesmrtelností chrousta." Historie je plná důkazů, že tenhle šmudla na tom není o moc líp, než ostatní. Tak proč ne třeba: "Přemýšlí nad nesmrtelností krávy?" nebo "Ropuchy"?

Podávám zde jasný důkaz toho, jak dlouhotrvající špatné počasí a první den prázdnin strávený bez něčí společnosti působí velmi špatně na lidskou psychiku. Hlavní ovšem je - neztrácet optimismus, žeáno!

Vaše naprosto nenormální Livien

Šílenství zvané FIMO

31. července 2011 v 17:29 | Livien |  Fimo
Na mém druhém blogu byla toto velmi oblíbená rubrika, a protože v rámci úsporného časového režimu se zatím stěhuji sem, zakládám ji i tady a publikuji tak znovu tento článek s menšími úpravami ovšem. :)
Je to přesně rok a dva měsíce, kdy se mi do rukou poprvé dostala polymerová hmota jménem FIMO. Od té doby se mě stále ne a ne pustit.


O co vlastně jde?
Fimo je kvalitní modelovací hmota. Lze ji připodobnit například k moduritu. Po krátkém prohnětení v dlaních se stává měkkou a poddajnou a velmi dobře se s ní pracuje. Poté se v troubě zapéká, aby ztvrdla.
Tvoření z Fimo nabízí výtvarníkům obrovskou škálu možností od výroby korálků, šperků, přívěšků, postaviček, nádobek, sponek, prstýnků, těžítek či dekorací. Tato škála se však rozšiřuje nápaditostí a fantazií každého tvůrce.
Je dostupná ve všech barevných variacích, které se dají dozdobit korálky či připodobnit porcelánu speciálním lakem.

Mořské plody - vzpomínka na teplejší časy

30. července 2011 v 14:41 | Livien |  Fotky
"A chčije, a chčije," jak by pravil Pepa Kemr. Skoro se odvažuji tvrdit, že žádné jiné prázdniny nebyla tahle věta příhodnější než letos.
Návrat z Chorvatska byl také o hodně krutější než jiné roky. Ze 48 °C pád na krásných 12 °C. Všude rozbouřené řeky a hrozba povodní a doma jsme začali opět topit.
Tak si jen říkám - proč jsem se zrovna jáá, která miluji teplíčko, musela narodit do taakové ledárny? :D


Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

30. července 2011 v 14:12 | Livien |  Recenze
Arnošt Lustig byl český židovský spisovatel a publicista velmi známý i ve světě. Jeho knihy se nejčastěji zaměřují na holocaust, protože sám autor byl poslán do Terezína a dalších koncentračních táborů. Zázrakem se mu v dubnu 1945 podařilo uprchnout a až do konce války se ukrýval.


Rok prvního vydání: 1964
Počet stran: 159
Nakladatelství: Nakladatelství Andrej Šťastný
Hlavní postavy: Kateřina Horovitzová, Bedřich Brenske, Herman Cohen

Citace: "V kartách je to jako v lágru: objevíš, že se tě štěstí i neštěstí nemůžou držet od začátku do konce. Když člověk vydrží hrát, nemůže mu padat jenom špatná karta. Někdy se karta obrátí a dostaneš všechno zpátky. Nebo víc. Vyhraješ. Máš příště."
Arnošt Lustig

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je jímavý příběh o tragickém osudu židovské dívky a skupiny dvaceti židovských obchodníků. Těsně před sehnáním této knihy jsem kdesi četla něčí názor, který tvrdil, že po přečtení už člověk nikdy nebude takový, jaký byl před ním. Nemůžu s těmi slovy nesouhlasit.

Arnošt Lustig nám na pouhých 150 stránkách vytváří jednoduchou formou tísnivý příběh plný napětí a nejistoty. Jsme ve vlaku s celou skupinou a věříme (nebo spíš jen doufáme?), že tolik podezřelé a necitelné podmínky přeci jen budou mít nějaký smysl a celá skupina vyvázne. Bohužel marně. S postupujícím příběhem ztrácíme naději a snažíme se pomalu otevřít jistému konci. Jediná nejistota je, jakou asi přijde formou.

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je úchvatné a zároveň strašné dílko. Svou sílu má nejen díky zpracování, které je pro Lustiga vlastní, ale i z důvodu, že je celý příběh inspirován skutečnými událostmi z roku 1943.

Za zvuku hudby

29. července 2011 v 14:55 | Livien |  Fotky
Co Čech, to muzikant aneb jak stará česká přísloví praví - zlaté české ručičky.

A ty mé zlaťoulinké ručičky mají poslední měsíc na to se pořádně vyřádit, než mi začne to obrovské peklo jménem maturita a přijímačky. Zaměstnávám je tedy co to jde, protože kdo si hraje - nezlobí. :P (Jen u mě tohle bohužel nikdy neplatilo. :D)


Infekce

29. července 2011 v 14:48 | Livien |  Hra s písmeny
Infekce
(ála můj historicky první školní rozbor básně Václava Hraběte)

Řeknu Vám, že jsem si u toho kdysi mále vytrhala všechny vlasy. Teď zpětně můžu konstatovat, že mě to vlastně bavilo, ale hodnocení nebylo nic moc. Něco ve stylu: "Obdivuji, kolikrát jste dokázala obměnit jinými slovy jednu a úplně tu samou věc." :D
Václav Hrabě
(13. 6. 1940 - 5. 3. 1965)

Václav Hrabě byl český básník a částečně prozaik. Často zvýrazňován jako jediný významný představitel tzv. Beat generation v Česku.
Po střední škole studoval dále český jazyk a dějepis na Vysoké škole pedagogické v Praze. Během svého života vystřídal mnohá povolání.
Jeho tvorba je často velmi úzce spjata s jazzovou a bluesovou hudbou, však sám Václav Hrabě hrál na několik hudebních nástrojů.
Básně Václava Hraběte se za jeho života nedočkaly ani jednoho knižního vydání. Všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se otrávil oxidem uhelnatým.

Ježčí krajky

28. července 2011 v 18:34 | Livien |  Fotky
Každá návštěva moře vnitrozemáky jako jsme my poznamená a pokaždé jinak. Kdo by řekl, že tahle krásná potvůrka má jako živá pěkně nepříjemné trny, které mají úžasnou tendenci zlomit se ve chvíli, kdy se vám dostanou jen maličko pod kůži? Tak nějak mi tahle vlastnost připomíná každý lidský vztah. :)


(Pozn.: A jak vypadal původně? Pro neznalce ZDE.)

Já peru, ty pereš - pereme totiž všichni!

28. července 2011 v 16:36 | Livien |  Žblepty na téma týdne
Zase jsem po dlouhé době zamířila na jeden z četných večírků svých známých a vůbec by mě nenapadlo, že to můj život od základu změní. Stalo se totiž to, čeho se obáváme úplně všichni!

Zábava byla již v plném proudu a do mé malé nenápadné maličkosti vrazil podnapilý mladík. Z ruky mi vylétla sklenička červeného vína, která skončila na zbrusu nových světle modrých šatech. V tu ránu se ke mně přitočila krásná dáma s hustou hřívou vlnitých vlasů, hodila na mě zářivý úsměv a vytáhla z kabelky litrovou lahev pracího prostředku.
"Neboj se, to se hned spraví. Peru totiž v Perwollu!"
Od té doby i já nosím na každý večírek Perwoll v kabelce, protože prostě co kdyby náhodou?

Pak stačilo jedno kliknutí a televize se vypnula na další tři roky.

Reklamy. Obklopují nás všude a staly se součástí našich životů natolik, že už nám to nepřijde vůbec divné. Vidět na louce fialovou krávu, jen jí zamáváme a jdeme v klidu dál. Důvěřujeme růžové a tak můžeme v klidu zapomenout na skvrny, protože všichni víme naprosto jistě, že když použiješ Vanish, skvrn a špíny se zbavíš. Zamíříme-li konečně do obchoďáku koupit si nějakou tu super prací jedničku na trhu, všichni si svorně prozpěvujeme "Penny! Nákupů královnou. To je Penny! S ní je nákup jen hrou..."

Nejsem proti nim zaujatá. Myslím, že v dnešním století plném nabídek na trhu, by to bez nich ani nešlo. Co mi však vrtá hlavou je fakt, proč jejich tvůrci tolik podceňují inteligenci diváka, tedy i potencionálního zákazníka. Televizní výběr je opravdu jedna veliká bída a billboardy na cestách oplývají ve velké části jen polonahými kráskami s opravdu bujným poprsím a velikými rty. No komu by to po cestě nezkazilo náladu? (Dobře, asi jen nám méně vyvinutým.) Přesně takto jsem se však odnaučila úplně zapínat televizi, protože vlahý větřík inteligence z ní vlající, mě vždycky naprosto odrovnal.

Co dodat? Snad jen více inteligentních návrhářů, grafiků a reklamních agentur, které začnou zaměstnávat i ženy. Třeba se tak sníží počet polonahých krásek na polovinu a vystřídají je třeba….králíčci :D

Vážení pozůstalí

27. července 2011 v 20:52 | Livien |  Jak plynou dny
Sešli jsme se zde v tento přesmutný čas, abychom uctili památku všemi milované nyní již zesnulé...


A takhle nějak by to asi vypadalo, kdyby moje zapáchající mrtvola v nejvyšším stadiu rozkladu opět nevylezla ze záhrobí a neměla potřebu si sem zase trošku odplivnout. Dám si už někdy konečně pokoj?

Když jsem včera naposledy odhlašovala stránku blogu.cz, nenapadlo by mě, že až se zítra opět přihlásím, uběhne necelých osm měsíců. Ejhe. Nejhorší na tom všem samozřejmě je, že za to absolutně nemůžu. (Jak jinak?) Někdo totiž zapnul přetáčení dopředu a čas kolem mé maličkosti běhá dvojnásobnou rychlostí.

Jako první jsem se šla podívat k Lištičce, protože ačkoli to holka ušatá absolutně netuší, vždycky mi byla obrovskou inspirací. Ani nevíte, jak mě zamrzelo, že jsem právě u ní prošvihla tolik článků.

A tak jsem tady. Píšu toto uslintané psaní a říkám si, jak dlouho zde zase pobudu. Týden, dva, nebo dokonce měsíc? Kdoví. Každopádně má lehce šílená maličkost se všemi schizofrenními já se opět hlásí do služby!


PS.: Pokud budu takhle pokračovat s pravidelným zapisováním, tak si toho jako stará babice s okuláry standardní velikosti deset moc nepočtu. :D Viz článek jedna