Pár útržků ze života v útržcích…

1. října 2010 v 20:56 | Livien |  Jak plynou dny
"Jsem prý blázen jen, jsem prý blázen, jsem prý blázen jen, má-li být po tvém."
Aleš Brychta
Milý deníčku…
Dobře, dobře, jen vtipkuji.
Proč? Protože, každý z mých deníků, které jsem psala v rozhraní deseti až třinácti let začínal asi takhle: "Jirka se mi fakt libí, asi ho miluju. Nee, Jirka je tele, asi jsem se zakoukala do Kuby, má krásný oči a furt mě kuličkuje. Upřímně? Ale na Vlastika nikdo nemá, furt mi bere mikinu. Asi se mu líbím."
V rozhraní čtrnácti až patnácti: "Život je prostě ale úplně na hovno, fakt totálně."
A teď když mě žádné dospívání nečeká a stojím jen na prahu věčného stárnutí, podléhání gravitace celého mého těla a každého viditelného plivnutí strýčka Času do tváře bych měla pobrat z nějakého pytle špeku rozumu a chovat se jako řádný a dospělý člověk. Ano. Je mi osmnáct let a je tomu tak už nějaký ten pátek. (Den narozenin jistě brzy zmíním, cítím se pak hrozně milována, když mi hodně lidí popřeje.)

Začínám vkládat tyto útržky, protože až budu stará babka a budu sedět v plínkách před krbem v houpacím křesle a nevzpomenu si ani na jméno svého plyšového medvídka, budu mít tohle! Budu číst o tom, jak se mi podařilo před týdnem vysklít cizím lidem okno a podpálit záclonu. Budu číst o skákání z balkónů s deštníkem a o tom, že existoval i jiný život než bolavé klouby a věčně studené nohy. (Tedy za předpokladu, že na to ještě přes okuláry standardní velikosti deset uvidím.)

Kdo vlastně jsem? Malé, náladové, protivné, otravné a přibonďatělé stvoření, které by nikdo z vás ve svém životě mít nechtěl. Stvoření, co se poslední dva roky vznášelo Na křídlech múzy, než ho ta vrtkavá potvora opustila a muselo jít zase svou cestou dál.
Sním o ovládnutí světa a spoustě peněz, sním o lepších zítřcích, na kterých se budu podílet. Sním o vile s bazénem a krásném svalnatém zahradníkovi, o místnosti jen na boty a velikém krbu v místnosti s knihami. A to vše čistě jen pro to, že tak ráda šimrám své vysoké ego.

To jsem já a nikdo jiný, kdo miluje fialový puding a králičí bačkory. A právě tenhle vtip přírody začíná tvořit lasting.blog.cz.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alexandra Altaïrez Gryffin- Fox, okřídlená liška s jedovatými zuby Alexandra Altaïrez Gryffin- Fox, okřídlená liška s jedovatými zuby | Web | 2. října 2010 v 21:13 | Reagovat

Pěkně jsem se zasmála ty vtipe přírody. :D Doufám, že já se svojeho stáří nedožiju, už teď je to pro mě příliš depresivní. :D
Ale deníček si piš, je to zábava číst třeba po roce. :D Tu chybu jsem udělala, když jsem mazala některé pitomosti z blogu. Začetla jsem se a pak mě bolelo celé tělo z toho, jak jsem se smála. :D

2 lesnizelva lesnizelva | Web | 12. října 2010 v 23:29 | Reagovat

Další mýtus zbořen, myslela jsem, že jsi starší, kolegyně ze Strážnice. ;-)
Jinak souhlas s Alex, docela jsem se i v tuto noční hodinu zasmála. :-D

Trochu OT, ale připadá mi vtipné, že můj blog je přesně na den o měsíc starší. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama