William Styron: Sophiina volba

29. září 2010 v 10:57 | Livien |  Recenze
William Styron byl významný americký spisovatel a Sophiina volba patří mezi jeho nejproslulejší knihy. Jde o kompozičně velice složitý psychologický román s autobiografickými prvky.


Rok prvního vydání: 1979
Počet stran: 700
Nakladatelství: Knižní klub
Hlavní postavy: Stingo, Nathan Landau, Sophie Zawitowska, Morris Fink


Citace: "A great book should leave you with many experiences, and slightly exhausted. You should live several lives while reading it."
William Styron

Sophiinu volbu jsem dočetla v červenci tohoto roku na doporučení jedné mé spolucestující ve vlaku. Názory, které jsem na tuto knihu slyšela již předtím, byly značně protichůdné a nestejnorodé, přesto nadšení v očích již výše zmíněné slečny mi nedalo a vyrazila jsem do místní knihovny tři krát tři metry shánět tuto knihu. Zdárně.
Co si budeme vykládat? Při prvních sto stránkách jsem souhlasila s každým žalozpěvem a každým negativním názorem. Nedokázala jsem pochopit, co mou spolucestující tolik fascinovalo na mladém Stingovi neuspokojeném životem stejně jako sexem, ve kterém autor zobrazuje sám sebe.
Teď s odstupem času a dočtení můžu jen všem budoucím a nadcházejícím čtenářům doporučit - louskejte dál! Louskejte dál a vydržte, přinejmenším do chvíle, než dojde k prvnímu setkání Sophie a Nathana se Stingem. Příběh, který se před vámi začne rozevírat v rovině reálné, budoucí, ale i v hluboké minulosti nepatří sice mezi nejlehčí četbu, ale pohltí vás natolik, že nedokážete přestat číst do chvíle, než se vaše oči unaví a samy zavřou.
Styron nastiňuje mnoho myšlenek a nezodpovězených otázek. Porovnává hrůzy dějící se v Evropě v době druhé světové války a slastnou leč smutnou nevědomostí Američanů. Poukazuje na rasismus toho nejhoršího druhu v Evropě i v Americe a nutí čtenáře zamýšlet se nad historickými událostmi a zjišťovat si víc. Odkrývá hrůzná fakta a historii, která se týká nás všech i o tolik let později.

Ano. Chvála, chvála, chvála. Miluji hluboké a smyslné knihy a v tom Sophiina volba splnila má očekávání a ještě je dalekosáhle předčila. Mohu jen doporučit.


Úryvek z knihy:
Sophie, zajíkající se hrůzou, už už měla na jazyku nějakou tupou odpověď, když jí doktor řekl: "Smíš si nechat jedno děcko."
"Bitte?" vyjekla Sophie.
"Smíš si nechat jedno děcko." Opakoval. "Druhé půjde pryč. Které si chceš nechat?"
"Chcete říct, že si musím sama zvolit?"
"Jseš Polka, nejsi židovka. Máš výsadu - máš volbu."
Jakékoli uvažování jako by v ní ustrnulo, přestalo. Pak cítila, jak se pod ní podlomila kolena. "Já nemůžu volit! Já přece nemůžu volit!" začala křičet. Dobře se pamatovala, jak se tehdy rozkřičela! Ani mučení andělé nekřičeli tak hlasitě do lomozu pekelných muk. "Ich kann nicht wählen!" vykřikla.
Doktor si uvědomil, že výstup vzbuzuje nežádoucí pozornost. "Neřvi!" poručil jí. "Dělej a řekni, jak ses rozhodla. Vyber jedno krucihiml, anebo tam pošlu obě. A dělej!"
Vůbec tomu všemu nemohla věřit. Vůbec nevěřila, že tu najednou klečí na tom drsném cementu, tiskne k sobě obě děti tak zoufale, že má pocit, jako by jejich kůže
měla i přes vrstvy šatů rázem srůst s její. Nemohla tomu věřit, totálně, až k hranici pomatení mysli. A její neschopnost uvěřit se zračila i v očích hubeného Rottenführera s voskovou pletí, doktorova pomocníka, ke kterému náhle z nevysvětlitelných důvodů upírala prosebný zrak. I on byl zřejmě ohromen a opětoval její údiv pohledem široce otevřených očí s překvapeným výrazem, jako by chtěl říct: Já tomu taky nerozumím.
"Nenuťte mě volit," šeptala v úpěnlivé prosbě. "To přece nemůžu."
"Tak je tam pošlete obě," řekl doktor pomocníkovi, "nach links."
"Mami!" a už slyšela Evin tichý, ale sílící pláč, protože právě v tom okamžiku dítě od sebe odstrčila a s podivně neohrabaným pohybem se na vycementované podlaze zvedla. "Vezměte si tu menší!" vykřikla. "Vezměte si mou malou!"
A v té chvíli vzal doktorův pomocník Evu šetrně za ručičku - na jeho ohleduplnost se Sophie marně snažila zapomenout - a odváděl ji do čekající legie zatracených. Věčně si vybavovala ten matný obrázek, jak se to dítě se zoufale prosebnými zraky stále a stále otáčí.

(Kniha zařazena do Knihotéky.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Alexandra Altaïrez Gryffin- Fox, okřídlená liška s jedovatými zuby Alexandra Altaïrez Gryffin- Fox, okřídlená liška s jedovatými zuby | Web | 2. října 2010 v 21:03 | Reagovat

Cítíme to stejně. Začátek byl příšerný, roztahaný, brrr, fuj blééé. Ale zase na druhou stranu to vynahradily pasáže se Sophie. Ty už měly něco do sebe a já nelitovala, že jsem to začala číst. :)

2 R. R. | E-mail | 9. července 2011 v 12:10 | Reagovat

Ahoj,četl(a) jsi tuhle knihu ? Pokud ano,ozvi se mi prosím na e-mail.Měla bych na Tebe dotaz,děkuji. :)

3 Podivuhodný masochistický poutník, co si říká Čalamáda June Podivuhodný masochistický poutník, co si říká Čalamáda June | Web | 5. srpna 2011 v 18:42 | Reagovat

Musím se přiznat, že jsem viděla jenom film. Bude dlouho trvat, než se k Sophiině volbě dostanu, ale téma II.SV. je moje nejoblíbenější.

4 Sasanna Sasanna | Web | 3. července 2012 v 20:08 | Reagovat

Já se teda přiznám, že mně se líbila celá. A určitě bych ji doporučila, i když je to jedno z nejtěžších děl, co jsem kdy četla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama